Tady radil Londýn. Svědectví odhalila detaily o tajemném ukrajinském útoku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinský útok přes řeku Dněpr a následné boje o vesnici Krynky na okupovaném břehu Chersonské oblasti je dodnes jednou z nejtajemnějších operací Ruskem rozpoutané války.

Novináři na místo neměli vůbec přístup, zveřejněných záběrů a svědectví bylo pomálu, ukrajinské armádní velení o operaci dodnes mnoho neřeklo. Nejen o jejím průběhu, ale i o cílech se tak do značné míry jen spekuluje.

List Ukrajinská pravda v obsáhlém článku založeném na svědectvích několika desítek účastníků bojů dokázal alespoň částečně zvednout závoj tajemství kolem krvavého boje o zapadlou vesnici uprostřed bažin a lesů, který zjevně stál životy nejméně tisícovky mužů.

Na začátek něco málo o původu operace. Významnou roli v její přípravě sehrála podle zdrojů listu Velká Británie. Její představitelé vybízeli a nakonec přesvědčili ukrajinské velení, aby více využilo obojživelných operací. Do té doby ukrajinská námořní pěchota bojovala v rovinách a lesích Doněcké oblasti.

Operaci v Krynkách předcházela celá řada menších „nájezdů“ a výpadů přes řeku. Ale hlavní část ofenzivy s cílem obsadit a udržet část tamního území začala v říjnu 2023. A trvala až do července 2024 –⁠⁠⁠ tedy téměř devět měsíců (téměř stejně dlouho jako obrana Bachmutu).

Na ukrajinské straně tvořila hlavní část sil pro tuto operaci námořní pěchota: částečně zkušené jednotky (35. a 36. brigáda), částečně nově zformované (37. a 38. brigáda). Přidaly se k nim dvě tehdejší brigády tzv. sil teritoriální obrany, tedy jednotky s lehčí výzbrojí, které neměly příliš mnoho těžké techniky, která by se dala dopravovat přes řeku. Část mužů prošla výcvikem ve Velké Británii.

Zpočátku se obranné síly snažily upevnit své pozice na třech místech na levém břehu: za železničním mostem u Antonivky (mezi vesnicemi Pisčanivka a Pidstepne) a v Krynkách.

Vylodění na levém břehu bylo zahájeno ve dnech 10.–⁠⁠⁠16. října 2023. Každá brigáda měla určenou vlastní trasu podél třicetikilometrového úseku, který bylo třeba zajistit. 36. brigáda postupovala podél železničního mostu u Antonivky, 38. směřovala k solární farmě mezi Piščanivkou a Pidstepnem (oblast Kljuška) a 35. brigáda se zaměřila na Krynky.

V prvních dnech šlo díky momentu překvapení a relativní slabosti ruských sil vše hladce. 36. brigáda překročila železniční most (pozoruhodné je, že první útočnou skupinu 36. brigády tvořila vojenská kapela) a dobyla vesnici Pojma. 38. zajistila část sluneční farmy, zatímco 35. začala postupovat směrem na Krynky.

Téměř okamžitě však proti námořní pěchotě začal pracovat největší nedostatek operace –⁠⁠⁠ její plánování. Jako první to odnesla 36. brigáda. Její útočné jednotky, které úspěšně postupovaly podél železničního mostu, se rychle ocitly bez možnosti doplnit zásoby munice, potravin a, což bylo nejkritičtější, bez jakéhokoli krytí.

„Železniční most je jen tři a půl kilometru dlouhý násep přes bažiny, který vede přímo k osadě Pojma. Po obou stranách není nic než bažiny. Věděli jsme, že je to jednosměrná ulice, kde se není kam schovat,“ vzpomínal pro novináře jeden z důstojníků jednotky. Útočící jednotky ale neměly ani logistickou podporu – tedy třeba připravený systém na dopravu střeliva, zásob či odvoz raněných.

Kombinace nevhodného terénu a příprav Rusům poskytla dobré možnosti, jak útok zastavit. Stejný důstojník pokračoval: „Varovali jsme, že to bude masakr, ale bylo nám řečeno, abychom dál postupovali směrem k Pojmě (tj. jižně od mostu, pozn. red.). Poslali jsme tam další prapor, ale kolem 19. [října] nás Rusové zasáhli raketami Iskander u železničního mostu. Nejprve nás zasáhli dvěma nebo třemi Iskandery, pak to dokončili nálety a palbou z tanků. Ztratili jsme 90 mužů, buď mrtvých, nebo zraněných.“

Zásah Iskanderem, který Rusové prezentovali na svých kanálech na síti Telegram v říjnu 2023, byl první významnou ztrátou námořní pěchoty v této operaci.

Přibližně na přelomu října a listopadu se námořní pěchota, která nedokázala udržet tři předmostí současně, stáhla ze dvou z nich, z oblasti kolem železničního mostu Antonivka a Kljušky, a soustředila své síly na Krynky.

V té době se Krynky staly nejúspěšnější oblastí na levém břehu z hlediska dosaženého postupu, pravděpodobně díky většímu počtu zde nasazených vojáků, včetně 35. brigády. Ke Krynkám se po ztrátách na svých předchozích předmostích přeskupily 36. a 38. brigáda. Podle listu Ukrajinska pravda byla 38. jediná, která převezla na levý břeh techniku.

Krynky v té době už opustili všichni civilisté. Jedinými obyvateli byly kočky, psi, slepice, nutrie a jeden kůň. Přesto obec podle vojáků 35. brigády ještě připomínala běžnou vesnici. Domy nebyly zcela zničeny a měly dokonce střechy. V jednom z nich si vojáci dopřávali na vojenské poměry téměř neslýchaný luxus – spali v pokoji v patře.

Operace šla v té době relativně dobře. Dva nezávislé zdroje Ukrajinské pravdě sdělily, že na levý břeh se vydal i velitel operace, generálporučík Jurij Sodol, aby řadovým vojákům a jejich velitelům ukázal, že po nich nechce nic nemožného. Situace se ovšem postupně změnila.

Při provádění útoku na Krynky se mariňáci snažili také znovu dobýt lesy východně a západně od vesnice. V hustém lese, kde bylo protivníka sotva vidět, to však bylo obtížné, a kromě toho měli Rusové v oblasti solidní logistickou infrastrukturu. A s příchodem mrazů bylo stále obtížnější udržet obranu, když byli zalezlí v lese, jen s krytem z větví pro zahřátí – a s občasnými návštěvami vesnice, aby se zahřáli. Někteří strávili v lese až dva měsíce.

Mezitím byl les podle svědectví Ukrajinců plný těl padlých ruských vojáků. Rusy zabíjelo především ukrajinské dělostřelectvo a bezpilotní letouny, přímé střety byly poměrně vzácné. Ale kdyby na levém břehu nebyli ukrajinští vojáci, nebylo by ani na koho střílet. Plán odlákat nepřátelské síly a „semlít je“ v tomto ohledu vycházel.

Ale krynský „mlýnek“ mlel oběma stranám. Doprava přes řeku byla vždy obtížná. Ukrajinská armáda měla málo člunů. Podle zdrojů Ukrajinské pravdy do značné míry proto, že si během přípravy operace spojencům neřekla o dost materiálu. Čluny, které dorazily, byly spolehlivé a relativně odolné, ale nebylo jich dost.

Jeden z vážně zraněných ukrajinských vojáků známý jako Jazva z jednotky, s jejímiž členy novináři mluvili, utrpěl v prosinci 2023 zranění ruky. Dvakrát se pokusil opustit Krynky na člunu, pokaždé transport narušili Rusové. Během druhého pokusu na člun zaútočil ruský FPV dron a zranil Jazvu i na boku.

S jedinou zdravou paží se mu podařilo dostat na jeden z ostrovů na Dněpru, kde pak 11. prosince šest hodin – od půlnoci do šesti ráno – chodil promočený po břehu sem a tam, aby neumrzl. Ruka mu musela být později amputována.

V té době, tedy v zimě 2023–⁠⁠⁠2024 se situace na levém břehu začala skutečně zhoršovat, uvádí většina zdrojů Ukrajinské pravdy. Rusové do oblasti přesunuli posily, nasadili klouzavé bomby, aby vesnici srovnali se zemi, a naučili se efektivně cílit na ukrajinské čluny – a to zejména v zatáčkách, kde musely lodě zpomalit, a při vyloďování a naloďování. Ukrajinský postup se zpomalil a Krynky pokryly krátery.

„V jisté době se přes řeku nemohl dostat žádný člun. A všichni si uvědomili, že už odtamtud nebudeme schopni dostat naše lidi. Posledním našim vojákům, kteří tam zůstali, jsme shodili vesty z dronů a museli plavat,“ řekl novinářům jeden důstojník námořní pěchoty.

K dopravě přes řeku se pak začaly používat drony. Ale drony nezvládnou vše a ukrajinská přístaviště i lodě byly pro Rusy relativně snadným cílem. Ještě v průběhu zimy se ukrajinské jednotky začaly z levého břehu postupně stahovat, zatímco Rusové přiváděli zálohy. V květnu už byla situace katastrofální. Poslední námořní pěchota z 35. brigády se z levého břehu stáhla v červenci 2024.

Skutečný přínos se i tak hodnotí těžko. Ukrajina nemůže být věčně jen v defenzivě, myslí si řada pozorovatelů a zjevně i samotných ukrajinských armádních představitelů.

Většina lidí, s nimiž Ukrajinská pravda hovořila, je přesvědčena, že operace se nejméně o několik měsíců protáhla.

„Měli jsme se stáhnout nejpozději na jaře, v období mlh. Tehdy jsme mohli dostat všechny naše vojáky pryč. Zachránilo by to lidské životy. Ale místo toho jsme čekali, až už se nedalo nic dělat. Až do poslední chvíle,“ říká vážně důstojník námořní pěchoty.

Proč operace nebyla ukončena dříve, není jasné. Její vrchní velitel, generálporučík Sodol, skončil v armádě v říjnu letošního roku, údajně kvůli zdravotnímu stavu. Ale s novináři nekomunikuje.

Důvodů pro prodlužování operace může být pochopitelně hodně – a je možné, že jedním z nich je i skutečnost, že podle ukrajinského velení plnila operace své cíle. Ne tedy všechny, rozhodně ne cíle „maximalistické“.

Ideálním cílem operace bylo podle zdrojů ukrajinského deníku přiblížit se ke Krymu a dosáhnout až Perekopské šíje, která okupovaný poloostrov propojuje s pevninou. K tomu by musela pěchota překonat obrovskou vzdálenost –⁠⁠⁠ 80 kilometrů na území, které bylo do té doby rok a půl okupováno. Přitom za prvními jednotkami nebyl žádný „druhý sled“, žádné další posily, které by je mohly vystřídat a nahradit. Šlo tedy v podstatě o cíl nemožný, pokud by se ruská armáda nezhroutila.

Reálnějším cílem bylo ovšem podle zdrojů ukrajinských novinářů rozšířit frontu v Chersonské oblasti a odlákat ruské síly od záporožské a doněcké fronty. V podstatě měl jih sloužit jako diverzní fronta.

„Naše velení si uvědomilo, že když jsme pouze drželi pozice na levém břehu, aniž bychom se zapojili do aktivního boje, Rusové nechávali na pravém břehu svou Národní gardu a další méně důležité síly. Zároveň přesunuli své výsadkáře, pěchotu a námořní pěchotu na záporožskou a doněckou frontu. Proto velení přijalo strategické rozhodnutí zahájit útok odtud,“ vysvětluje jeden ze zdrojů Ukrajinské pravdy.

Jak moc se cíl naplnil, to je ovšem i s těmito novými informacemi těžké posoudit.

Ukrajinský investigativní web Slidstvo už před časem zjistil, že z Krynek se podařilo evakuovat těla 262 mrtvých vojáků a dalších 788 osob zůstalo nezvěstných – a jsou nepochybně v podstatě všichni po smrti.

Jaké byly ruské ztráty, to není vůbec jasné. Ukrajinská strana – na rozdíl od jiných úseků fronty – nezveřejňovala své odhady ruských ztrát v této oblasti. Na dnešním bojišti se lépe počítá zničená technika a Rusko v bitvě ztratilo podle videozáznamů nejméně 271 kusů techniky proti 58 ukrajinským.

Jenže Ukrajina na levém břehu prakticky žádnou techniku neměla, takže o žádnou nemohla přijít. Mužů ztratila nejméně tisícovku, což z bojů o Krynky dělá poměrně drahou „diverzní akci“.