Článek
Jeden z hlavních receptů britské vlády na boj proti migraci dostal zelenou. Vrchní soud v Londýně v pondělí rozhodl, že země může deportovat zadržené migranty do Rwandy, protože to neodporuje britským zákonům (více o plánu zde).
Deportační program má vést k rozbití pašeráckých sítí a odradit migranty od podstoupení nebezpečné cesty přes Lamanšský průliv. U soudu plán napadly charitativní a odborové organizace – argumentovaly tím, že opatření stejně nebezpečnou praxi nezastaví.
Rozhodnutí neznamená, že Londýn může deportace okamžitě zahájit, jelikož se očekávají odvolání k soudům vyšší instance. Dosud se ostatně do Rwandy nedostali žádní migranti z Británie. První let v červnu zastavil verdikt Evropského soudu pro lidská práva.
Profesorka evropské politiky a mezinárodních vztahů na Queen Mary University of London Sarah Wolffová pro Seznam Zprávy řekla, že kontroverzní plán vyvolává otázky, jestli Británie neporušuje pravidla stanovená v Ženevských úmluvách.
Odbornice v rozhovoru mluví také o přetrvávajícím vlivu brexitu na britskou politiku nebo o zlepšování vztahů mezi Londýnem a Bruselem.
Migrace do Velké Británie
Proč zákon o deportaci běženců do Rwandy vzbuzuje tolik kontroverzí?
Šlo o to, aby se vyřizování žádostí o azyl přemístilo do Rwandy, z Británie by tam mohl z žadatelů o azyl být přemístěn v podstatě kdokoli. To by z procesu žádosti o azyl udělalo velký problém, protože to vyvolává otázky, zdali britská vláda neporušuje pravidla stanovená v Ženevských úmluvách.
Občanské a lidskoprávní organizace nad jednáním britské vlády vyjadřují spoustu obav. Návrh odsoudili i na úrovni Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva (ECHR), ale případ ještě není uzavřen.
Londýn a Paříž se dohodly, jak omezit migraci
Spojené království si připlatí za to, aby se Francie víc než dosud snažila zastavit nelegální migraci, která proudí přes Lamanšský průliv na Britské ostrovy.
Počítá s tím revize dohody mezi Londýnem a Paříží, podle které Britové poskytnou Francii na období let 2022 až 2023 celkově 72,2 milionu eur (1,75 miliardy korun). Tedy o osm milionů liber ročně víc, než předpokládala dosavadní úprava.
Zajímavé je, že o stejné věci vlastně uvažuje Dánsko. Myslím, že k tomu zatím nedošlo, ale diskutovalo se o tom a já stále přemýšlím, proč k tomu dochází a proč to v rámci právního státu Dánska ještě nikdo nezatrhl.
Pokračuje migrace do Británie stejně jako před brexitem?
Všichni si původně mysleli, že brexit vlastně žadatele o azyl zastaví. Teď jsme si uvědomili, že lidé z Afghánistánu, z Albánie, kteří přichází, sice vstoupili na území Evropské unie, ale jediné, co chtějí, je jít do Velké Británie. Tam mají často vazby, mohou tam mít rodiny a zázemí. A problémem je také jazyk.
Britský systém je pro uprchlíky tak atraktivní, že chtějí stále přicházet, přestože jim hrozí deportace do Rwandy. Jeden z hlavních důvodů toho, proč se to děje, a myslím, že je důležité, aby to věděla i česká veřejnost, je, že brexit Británii o atraktivitu nepřipravil.
Má EU s Británií jednoznačně nastavená pravidla, jak se s rostoucím počtem migrantů vypořádat?
Británie byla jedním ze signatářů první generace Dublinského nařízení, což je smlouva, podle níž má žádost cizince o mezinárodní ochranu být projednávána a rozhodnuta pouze jedním ze členských států EU.
O azyl se žádá v zemi, kudy běženci do Evropské unie vstoupili. Proto máme všechny ty problémy s Řeckem nebo s Itálií, kde lidé vlastně nechtějí zůstat, ale musí tam požádat o azyl.
Mezi EU a Spojeným královstvím zatím nedošlo k žádné dohodě. Spojené království o ni stálo. Zástupci EU neměli pocit, že to, co Británie nabízela, je pro Unii dostatečně dobré.
Přečtěte si
Turecké vojenské síly oznámily, že jsou připraveny zahájit v Sýrii pozemní ofenzivu proti kurdským silám podporovaným USA. Ankara Kurdy viní z útoků na Turecko. Počet lidí, kteří Sýrii opouštějí, i kvůli tomu roste.
Je čas na nové vyjednávání, ale opět si myslím, že je to velmi zohledněno ve francouzsko-britských vztazích, tyto země nedávno dospěly k dohodě, že se bude více investovat do posílení policejní přítomnosti na pobřeží a v okolí (více zde).
Jaký je teď rozdíl mezi statusem usedlíka, který dostávají např. občané Evropské unie, a plnoprávného občana?
To je dobrá otázka. Došlo k určitým právním průtahům, než jste mohli požádat o status usazeného občana, pokud jste žili ve Spojeném království a chtěli jste zůstat. Museli jste pracovat, abyste o něj mohli požádat.
Zajímavý byl také výzkum o tom, kdo status usazené osoby získal, který provedli moji kolegové. Zjistilo se, že systém vytvářel určitou, možná nechtěnou, diskriminaci, protože ne každý měl na status nárok.
Je spousta popsaných případů občanů EU, kteří přišli se svými partnery do Spojeného království a nikdy nepracovali, takže vlastně nemohli o status usazeného občana požádat. Většinou se to týkalo žen, které vychovávaly děti.
Připomeňte si
Vláda nového britského premiéra Rishiho Sunaka zvažuje v rámci boje proti migraci zakázat přijímání zahraničních studentů na vysoké školy. Výjimku by měli mít jen studenti nejprestižnějších institucí.
Na druhou stranu se hodně hovoří o tom, kolik britských občanů požádalo o občanství EU. Žádostí přibylo, protože Britové chtějí překračovat Lamanšský průliv na každodenní bázi. Mají v Evropě rodiny, mají vazby ve Francii i v dalších zemích. Je zajímavé sledovat loajalitu britských občanů vůči Evropské unii.
Vztah Velké Británie s Evropskou unií
Od brexitu uběhly téměř dva roky. Jak se změnil vztah mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií?
V tomto vztahu je nutné definovat různé fáze. Na začátku samozřejmě probíhala několikaletá jednání o vystoupení z EU. První fáze pak proběhla během pandemie, která tomu nepomohla, protože tak trochu pozastavila každodenní kontakt.
Později byl vztah mezi EU a Velkou Británií velmi zpolitizovaný, což opravdu nepomohlo tomu, aby se věci pohnuly dál. Dost to zkomplikovalo spolupráci diplomatů a úředníků, dokonce i orgánů činných v trestním řízení. V prvních letech po vystoupení z EU bylo politické prostředí v Británii docela toxické.
EU prochází řadou krizí – migrace, brexit, pandemie, Ukrajina nebo energetika. A jsou tu i vnitřní boje, jako s Maďarskem nebo kauzou „Katargate“. Všichni o tom víme, ale EU zatím dokázala některé z těchto krizí přežít a poměrně rychle na ně reagovat.
Co je zajímavé, přinejmenším z pohledu EU, je to, jak blok zůstal soudržný a jednotný v celém tom vyjednávání od roku 2016. Myslím, že to byl zásadní moment soudržnosti a jednoty, kdy EU skutečně stála při sobě.
Kam směřují vztahy nyní?
Teď je tu impuls k obnovení spolupráce.
EU a Spojené království jsou součástí stejného bezpečnostního a politického společenství. Přestože Spojené království stojí mimo formální struktury EU, lze to označit za novou a zatím poslední fázi vývoje britsko-evropských vztahů.
Velké napětí panuje například v rámci vztahů s Francií, a myslím, že to bylo způsobeno jednáním britské administrativy. Příští rok se mimo jiné ve Francii uskuteční francouzsko-britský summit, který se v posledních pěti letech nekonal.
Je to skutečně impuls k identifikaci oblastí společného zájmu, a myslím, že francouzsko-britské vztahy jsou klíčové i pro celou EU. Už si na ten summit určili priority, jako je energetika, migrace, obrana. Vidím v tom velkou snahu o obnovení vztahů.
Začíná čerstvý premiér Rishi Sunak a jeho vláda skutečně tlačit na to, aby se vztahy mezi EU a Spojeným královstvím zlepšily?
(Bývalý premiér) Boris Johnson byl určitě jedním z těch zpolitizovaných prvků, které jsem měla na mysli. Od té doby se vedení země obměnilo a myslím, že situace na Ukrajině dává oběma stranám opravdu jasně najevo, že musí spolupracovat.
Brexit
- Od vystoupení Velké Británie z Evropské unie uběhly téměř dva roky. Britové schválili odchod své země z Evropské unie v referendu v červnu 2016. Po dlouhých politických sporech opustila Británie EU na konci ledna 2020.
- Kvůli brexitu potřebují kvalifikované síly v Británii pracovní víza, jejichž získání je spojeno s vysokými náklady a byrokratickými překážkami.
- V Británii ale dál za zvýšení příjmů a za lepší pracovní podmínky stávkují příslušníci mnohých odvětví. V pondělí a úterý stávkovaly zdravotní sestry, ve středu se v Anglii a Walesu chystají stávkovat zaměstnanci záchranné služby. V říjnu se tam "prostávkovalo" nejvíce dnů za více než deset let.
- Podle řady odborníků, včetně Sarah Wolffové, je současná ekonomická situace důsledkem řady faktorů, brexit ale patří mezi ty klíčové, stejně jako válka na Ukrajině.
Svým způsobem je zajímavé sledovat i ekonomickou a sociální situaci ve Velké Británii. Koneckonců, i tam jsou některé oblasti, které mohou dopomoci tomu, aby se v určitých oblastech opět spolupracovalo s EU. Je nicméně velmi brzy na to říci, co přesně Rishi Sunak udělá.
Z myšlenek Britů se brexit stále nevytratil
Z nedávných průzkumů veřejného mínění jsem zjistil, že občané Spojeného království poměrně dost návrat do EU podporují.
V tomto ohledu měli obrovský význam mladí lidé a jejich mobilita. Mladí lidé nebyli s výsledkem referenda spokojeni. Jsem profesorka a měla jsem hodně studentů, kteří byli opravdu frustrovaní, že starší generace, která prošla válkou, dokázala hlasovat pro brexit a vzít jim mobilitu, práva na cestování a budoucnost.
V době brexitu a hlasování se v Londýně a také v dalších britských městech konala spousta proevropských pochodů. To je něco, co jsme ve Spojeném království nikdy předtím nezažili, protože Spojené království bylo jako členský stát EU vždycky dost odlišné a veřejné mínění nebylo tak proevropské. Nyní se projevují i negativní ekonomické dopady brexitu, i když to nikdo nahlas neříká. Budeme si muset počkat, co se bude dít.
Je možné se domnívat, že se Spojené království někdy vrátí do Evropské unie?
To je opět velká otázka. EU prochází řadou krizí, migrace, brexit, pandemie, Ukrajina nebo energetika. A jsou tu i vnitřní boje, jako s Maďarskem nebo kauzou „Katargate“. Všichni o tom víme, ale EU zatím dokázala některé z těchto krizí přežít a poměrně rychle na ně reagovat.
Skotská nezávislost
„Skotsko je o hodně jiný národ než Anglie,“ řekl pro Seznam Zprávy Jan Čulík, který působí na univerzitě ve skotském Glasgow. Skotům podle něj momentálně upírá právo znovu opakovat referendum o nezávislosti vláda, kterou nikdo nezvolil.
Hlavním argumentem pro rozhodnutí britského nejvyššího soudu bylo, že by referendum o nezávislosti Skotska bez souhlasu vlády Spojeného království mělo „značné politické důsledky pro unii mezi Skotskem a Anglií“.
Myslím, že pozitivní je, že existuje určitá ochota občanské společnosti, mladých lidí. Vláda je také trochu otevřenější k lepším vztahům s EU, vzhledem k tomu, čím procházíme. Současná situace je skutečně zásadní hrozba, nejen pro EU, ale celou Evropu. Myslím, že vidíme, že Británie a Evropané jsou teď na stejné lodi.
Co si myslíte o rozhodnutí nejvyššího soudu, který zablokoval skotský pokus o referendum o nezávislosti? I tuto otázku lze v zásadě vnímat jako boj o evropské hnutí.
Během referenda před 8 lety v podstatě Spojené království řeklo, že pokud Skotsko opustí Spojené království, bude muset uzavřít novou dohodu s Evropskou unií. Najednou se strany otočily a Skotsko vlastně chce nezávislost, aby se mohlo znovu připojit k EU.
Kromě Anglie byly všechny části Spojeného království v referendu proevropské.
I přes vystoupení z EU je v Británii stále poměrně silné proevropské hnutí. Bude zajímavé sledovat, jak se k tomu EU přesně postaví, protože sama Unie má problémy s národněji orientovanými regionálními hnutími, jako je například Katalánsko.
Nemám tady křišťálovou kouli, ale je zajímavé přemýšlet o tom, jestli Skotsko někdy podá svoji žádost. Mohlo by to vyvolat spoustu vnitřních problémů v rámci EU, jednoduché to být nemusí.
