Co se děje při telefonátech mocných, které mohou změnit svět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Důležitá diplomatická jednání na ose Moskva–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Washington–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Kyjev pokračují i ve středu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mluvil s americkou hlavou státu. Podle Donalda Trumpa byl hovor „velmi dobrý“, prý se snažil sladit požadavky a potřeby Ruska a Ukrajiny.

Zelenskyj avizoval, že se se chce dozvědět detaily o úterním hovoru šéfa Bílého domu. Ruský prezident Vladimir Putin v telefonátu se svým americkým protějškem souhlasil s dočasným zastavením ruských útoků na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Zároveň podle Kremlu zopakoval starší ruské požadavky pro uzavření úplného míru.

U takto zásadních jednání je poměrně vzácné, že probíhají po telefonu, řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy bývalý ředitel Odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky Miroslav Sklenář.

Na Pražském hradě působil za Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana. V té době ale prý byly na pořadu dne státnické hovory spíše krátkého rozsahu a zdvořilostního charakteru, které následovaly například po zvolení. Telefonát Trumpa s Putinem trval nejméně hodinu a půl.

Oficiální hovory prezidentů se řídí přesně daným postupem a provází je celá řada formálních pravidel.

Podle bývalého protokoláře Sklenáře je nejprve důležité, aby se obě strany dohodnuly na vhodném termínu, například s ohledem na časový posun. Ten v případě Washingtonu a Moskvy tvoří sedm hodin.

Sklenář odhaduje, že hovor mezi Washingtonem a Moskvou byl veden přes zabezpečenou pevnou linku. Ty bývají sice dlouhodobě zavedené, před hovorem je ovšem třeba je znovu vyzkoušet a zabránit tak možným technickým komplikacím.

Telefonátům mezi prezidenty předchází detailní příprava. Ještě dřív než zvednou lídři sluchátko, jsou svými poradci důkladně „nabrífováni“. Ve Spojených státech prezident obdrží složku, kterou pro něj připraví Národní bezpečnostní rada, hlavní poradní orgán pro národní bezpečnost a zahraniční politiku v zemi. Noc před plánovaným telefonátem si ji prostuduje a s poradci prodiskutuje případné nesrovnalosti.

Součástí složky je kompletní zpravodajský profil osoby, se kterou se prezident chystá telefonovat. Obsahuje informace o jeho povaze, zdravotním stavu i rodinném uspořádání. Nezřídka i takové drobnosti jako, jestli daný politik rád vtipkuje nebo si libuje v takzvaném „small-talku“, tedy nezávazné konverzaci.

Ani na samotný telefonát není prezident sám. „Okolo sebe má své poradce, nejbližší spolupracovníky, kteří do toho hovoru výjimečně mohou vstupovat, pokud dostanou slovo, ale to se většinou neděje,“ vysvětluje Sklenář.

„Mluví vždycky jenom „ten hlavní“, ale jsou u toho, aby mu případně něco řekli, ukázali nějakou poznámku nebo upozornili na nějaký bod,“ dodává.

Zpravidla platí, že služby překladatelů lídři využívají i v případě, že jazykem, ve kterém má hovor probíhat, mluví plynule. Mateřský jazyk využívají z důvodů národní hrdosti i proto, aby se vyhnuli případným nedorozuměním a byli schopni zachytit i drobné nuance, jak před lety stanici BBC vysvětlil bývalý lingvista Bílého domu Kevin Hendzel.

V neposlední řadě jim –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud původnímu jazyku rozumí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dávají služby překladatele delší prostor na to, aby si promysleli reakci.

Podle Sklenáře lze odhadovat, že překlad rozhovoru mezi Trumpem a Putinem probíhal konsekutivně, tedy tak, že tlumočník vyčkal, než prezident domluví a následně jeho myšlenku přeložil do druhého jazyka. Jak naznačuje, tato technika může být částečným vysvětlením toho, proč státnické hovory trvají tak dlouho.

V jiné části Bílého domu pak sedí další úředníci se zkušeností ve vojenských či národně bezpečnostních službách, jejichž úkolem je hovor v přímém přenosu poslouchat a zaznamenat z něj, co nejvíce informací.

Hovory amerických prezidentů totiž od poloviny 70. let, kdy na tuto praxi vrhly stín skandály tehdejšího prezidenta Richarda Nixona, nejsou nahrávány. Navzdory oficiálnímu tvrzení amerických úřadů ale Sklenář považuje za poměrně nepravděpodobné, že by ani na jedné straně nevznikla žádná nahrávka telefonátu.

Přepis hovoru ve stejnou chvíli jako úředníci pořizuje i počítač. Několik vzniklých verzí se následně porovnává, až vznikne co nejvěrnější záznam státnické debaty.

Obecně platí, že proces úpravy finálního textu má být apolitický a slouží pouze k vylepšení srozumitelnosti textu.

Bývalí zaměstnanci Bílého domu, které v době Trumpova prvního volebního období citoval deník The Washington Post ovšem tvrdí, že Trumpova administrativa se od této praxe vzdálila a přepis hovorů důkladněji upravovala, aby z nich odstranila chyby nebo necitlivé výroky z úst prezidenta.

Vedoucí pracovník Národní bezpečnostní rady následně rozhodne o stupni utajení přepisu. Pokud zápis obsahuje informace, které by mohly ohrozit národní bezpečnost nebo životy osob, je klasifikován jako přísně tajný a uchován na chráněném místě. Nahlédnout do něj pak mohou pouze členové vlády s nejvyšším stupněm prověrky.