Ceny rostou každý den, popisuje Argentinec „terapii šokem“ nového prezidenta

Před necelými dvěma měsíci se postu argentinského prezidenta chopil anarchokapitalista Javier Milei.

V zemi, kterou roky zmítá hluboká ekonomická krize, uspěl radikálními sliby – například vyhnáním celé vládnoucí „kasty“ do pouště, zrušením centrální banky, zavedením dolaru místo bezcenného pesa, zrušením sociálních dávek či likvidací ministerstev.

Koncem prosince pak oznámil změnu či zrušení více než 300 nařízení, která podle něj svazují ekonomiku. To vše s odůvodněním, že kroky povedou k lepšímu životu Argentinců.

„Terapie šokem“ v podobě plánovaných škrtů a dalšího zdražování nicméně místním především stěžuje život.

Turbulentní dění prožívá i třicetiletý Ramiro Galeano, který žije v městě Mendoza na západě země. Živí se jako průvodce po Andách na volné noze a při tom studuje film. „Jsem příslušník pracující střední třídy, což považuji za privilegium,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Od konce prosince máte nového prezidenta. Volil jste ho?

Nevolil. A ti, co mu hlas dali, ho podle mě volili z rozčarování. Politický systém totiž v Argentině nefunguje a Javier Milei velmi přesně označil politiky „za kastu“, protože v posledních letech nepomohli situaci v zemi zlepšit. Místo toho máme vysokou inflaci, obrovskou míru chudoby a nepokoje v ulicích.

My, co jsme Mileie nevolili, jsme přesvědčeni, že se věci dají posouvat vpřed jiným způsobem. Vážíme si také veškerého vynaloženého úsilí, abychom měli například veřejné školství a zdravotnictví, které jsou zadarmo a na vysoké úrovni.

Nemyslíme si, že zrovna liberální kapitalismus je nejlepší způsob, jak chránit naše děti, respektovat přírodu a prosperovat jako společnost. Nikdo se nemůže zachránit sám.

Překvapilo vás, že vyhrál?

Nepřekvapilo, měl jsem ale úzkostné myšlenky. Znepokojuje mě, že se na vše pohlíží optikou komerce. Naopak se vůbec neohlížíme na to, co je nám přirozené.

Nový prezident slíbil, že Argentina projde „terapií šokem“. Dopadlo to i na váš život?

Účinky plánovaných dekretů se projeví v nejbližších dnech. Ceny výrobků nicméně den ode dne rostou a dosahují úrovně srovnatelné s bohatými zeměmi, zatímco platy zůstávají velmi nízké. To je kontrast, který ovlivňuje jak můj příjem, tak schopnost spořit.

To, co je v běžné společnosti považováno za standard – výdaje za večer s kamarády, dobré jídlo nebo jednou ročně dovolená –, se v Argentině stává stále výjimečnějším.

Na mě konkrétně rostoucí ceny dopadají v možnosti cestovat po zemi. A také kvůli zdražující se elektronice. Ta je v Argentině často dražší než v zemích, kde se vyrábí.

Teď je tu léto a prázdniny. Byť má velká část lidí volno, kvůli změnám a inflaci může jen málokdo reálně na dovolenou odjet. I v tomto případě si myslím, že se řadím mezi privilegované, protože jsem si ji mohl vzít. Mám také co jíst a kde bydlet.

Od Mileiho nástupu uběhly téměř dva měsíce. Jak ho ve funkci zatím hodnotíte?

Nevážím si jeho násilného způsobu vyjadřování – například, když mluví o „zas*aných levičácích“. Myslím si, že víc takových lídrů v současném globálním světě nepotřebujeme. K ničemu nepřispívají. Nepomáhá také, když přehlíží důležitost mluvit o sexuálním násilí v zemi, kde probíhají utajované potraty a existuje genderové násilí.

Kdybych ale měl hodnotit další aspekty kromě jeho osobnosti, je podle mě na komplexní analýzu ještě brzy. Své plány musí ještě řešit na půdě Národního kongresu i na úrovni jednotlivých provincií.

Přestože mnoho z jeho nápadů nepodporuji, včetně dolarizace, doufám v to nejlepší pro Argentinu. Musíme překonat kritickou situaci, ve které se nacházíme. Nebudu se ale vymezovat proti každé debatě, která nastane, jedině, pokud by měla zasáhnout i lidská práva. Udržuji se ale aktivní a informovaný.

Jak v souvislosti s dalšími možnými kroky nového prezidenta vnímáte budoucnost Argentiny?

Strach není to správné slovo, ale popravdě se cítím nejistý s ohledem na nový souhrn zákonů, který představil. Z určitého pohledu sice potřebujeme zlepšit naši veřejnou správu a reorganizovat hospodářství, na druhou stranu ale existují zákony, které se prosazovaly dlouho a byly velmi úspěšné. Například, co se týká ochrany životního prostředí a bylo by unáhlené je opět řešit.

Mám také obavy z přístupu vlády, která se snaží změnami revidovat kulturní organizace v různých oblastech. Jsme přitom země s velkým kulturním bohatstvím. Bylo by chybou tyto organizace rušit, aniž bychom si uvědomovali, co to může způsobit.

A co atmosféra ve společnosti?

Všeobecně panují obavy, protože inflace přetrvává. Jako společnost jsme velmi ostražití vůči těm, kteří by se mohli snažit využít této nepříznivé situace k vlastnímu ekonomickému úspěchu.

Věříte, že se podaří díky reformám situaci v Argentině zlepšit?

Jako Argentinec doufám, že ano. Mám pocit, že neexistuje žádná střední cesta, co se týče naší ekonomické situace a jak ji řešit. Jinak bude úpadek v zemi bezprecedentní.