Situace se zklidní. Rusko nemá kapacity ani zájem dál eskalovat, říká expert

Úder západními raketami na ruské území a jaderné výhrůžky ze strany Moskvy, které dovršilo použití nové zbraně. Minulý týden přinesl ve válce na Ukrajině prolomení řady dosavadních tabu a oprávněně vzbudil obavy z další eskalace.

Rusko i Západ se dlouhodobě snažily vyhnout přímé konfrontaci, která by mohla vést ke katastrofálnímu vojenskému konfliktu a možná i k jaderné válce.

Podle experta na jaderné zbraně Fabiana Hoffmanna se nicméně nyní situace pravděpodobně uklidní, protože Rusko nemá kapacity ani zájem podnikat další zásadní kroky. Přesto nevylučuje ani možnost dalších a ničivějších útoků.

„Jedno eskalační opatření, které by Rusko ještě mohlo přijmout, by bylo bombardování civilních cílů tímto typem rakety. Moskva sice bombarduje civilní cíle v podstatě od prvního dne války, ale pokud by vypustila tento systém proti hustě osídleným oblastem, jako je například Kyjev, Ukrajina nyní nedisponuje systémy protiraketové obrany, které by dokázaly škody zmírnit,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik působící na univerzitě v Oslu.

Do jaké míry představuje použití rakety Orešnik eskalaci probíhajícího konfliktu?

Jde o skutečně eskalační reakci Ruska, které vysílá velmi jasný jaderný signál směrem k Západu. Rozhodně se totiž jedná o kvalitativní posun, pokud jde o omezování použití raketových systémů v konfliktu.

Orešnik je nový zbraňový systém a jeho zvláštností je, že využívá takzvanou technologii MIRV, tedy ve zkratce Multiple Independently Targetable Reentry Vehicle. V podstatě jde o to, že je raketa vybavena zařízením schopným nést rovnou několik hlavic, nejen jednu, jako to bývá. A to je něco, co si obvykle spojujeme s jadernými raketami.

Takže jaderné mezikontinentální balistické rakety (ICBM) budou typicky vybaveny hlavicemi MIRV. Dosud však neexistovaly žádné nejaderné rakety, které by tuto technologii využívaly.

A tak je Orešnik první, která takto funguje. Vzhledem k tomu, že je ale tato technologie samozřejmě spojována s jadernou válkou a jejími dopady, lidé, kteří o tom vědí, si hned spojili tento ruský útok s rizikem jaderné války.

Rusko to samozřejmě dělá proto, aby vyslalo představitelům Západu v Evropě a Spojených státech zprávu, že se věci mohou snadno vymknout kontrole.

Jaké strategické nebo politické cíle může Rusko použitím rakety Orešnik dlouhodobě sledovat?

Těžko se to odhaduje, protože Rusko dělá spoustu věcí a někdy je formuluje jako eskalaci v reakci na akce Západu, ačkoliv to tak nemusí být. A tak je těžké říct, jestli existuje bezprostřední souvislost mezi tím, co dělají západní státy, a tím, co dělá Rusko.

Ale myslím si, že v tomto případě je docela pravděpodobné, že jde o přímou reakci na to, že byly k zasažení cílů na ruském území použity západní raketové systémy.

Je to součást reakce Ruska spolu s tím, že v revidované doktríně, kterou zveřejnilo několik dní předtím, snížilo svůj jaderný práh. Myslím, že tyto dva signály vycházejí z toho, jak chce Rusko reagovat na další opatření ze strany Ukrajiny.

Jak ovlivňuje použití rakety Orešnik současný stav kontroly zbrojení a jaké důsledky by to mohlo mít pro budoucí mezinárodní dohody?

Vypovídá to hodně o minulosti a budoucnosti kontroly zbrojení. Americké i ukrajinské zpravodajské služby, které samozřejmě sledují ruské raketové programy, potvrdily, že se jedná v podstatě o nástupnický program po raketě Rubež RS-26, která se začala vyvíjet v roce 2008 a pak byla v roce 2018 zakonzervována.

Problém s tou raketou samozřejmě byl, že Rusové říkali, že je mezikontinentálního doletu, tudíž by se na ni neměla vztahovat smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF).

Ale myslím si, že už tehdy bylo celkem jasné, že je velká šance, že ten systém není ICBM, a že je v rozporu se závazky Ruska podle INF.

Jde totiž o přímého nástupce a je to v podstatě jen mírně upravená RS-26. Ale základní funkce a základní schopnosti jsou stejné. Jde pravděpodobně o raketu středního dosahu. V tom případě je to ale v rozporu s tím, co v roce 2012 Rusové tvrdili, když testovali RS-26 na mezikontinentální dolet.

Použití Orešniku je jen dalším hřebíčkem do rakve kontroly zbrojení s Ruskem, protože znovu akorát prokázalo, že Moskva ve skutečnosti nevnímá kontrolu zbrojení jako kooperativní bezpečnostní dohodu, kde obě strany zvyšují svou bezpečnost.

Přinejmenším za vlády Vladimira Putina od poloviny roku 2000 vnímá kontrolu zbrojení jako nástroj k vytvoření asymetrických výhod. Tím, že usiluje o navýšení svých schopností a zároveň omezuje NATO, aby ji v určitých oblastech následovalo.

Právě Severoatlantická aliance také zblízka sleduje nejnovější vývoj. Jakou reakci můžeme nyní od NATO očekávat, zejména pokud jde o posílení protivzdušné obrany nebo jiná protiopatření?

Nemyslím si, že by Aliance měla reagovat přehnaně, protože předpokládám, že schopnost Ruska vyrobit tuto novou raketu je velmi omezená. Ve skutečnosti si myslím, že jeho zásoby jsou v podstatě stejně hluboké jako počáteční výrobní čísla RS-26, což je samozřejmě opravdu těžké říct, kolik jich bylo.

Nejsem sice odborník na ruské zásobovací systémy, ale byl bych opravdu překvapený, kdyby existovalo více než 30 kusů odpalovacích zařízení a raket RS-26. Myslím, že ty zásoby jsou poměrně omezené. A minimálně po dobu, kdy Rusko tuto válku vede, bude velmi omezená i jeho schopnost vyrábět nové rakety.

Pro Rusko je opravdu důležité udržovat počty v raketových systémech, které jsou pravděpodobně ničivější, jako střely s plochou dráhou letu, konkrétně Ch-101, ale pak také další typy balistických raket, jako je hypersonická střela Kinžal nebo raketa krátkého doletu Iskander.

Ty vnímá Moskva jako prioritu, jsou totiž z vojenského hlediska mnohem důležitější, protože jsou mnohem účinnější a smrtonosnější. A myslím si, že Rusko si nemůže dovolit snížit výrobu těchto kritických systémů, aby zvýšilo výrobu nebo spustilo výrobní linku pro tuto novou raketu.

Další věc je, že Rusko prostě nemá kapacitu, aby přidalo novou výrobní linku pro tento raketový systém. Vidíme, že ruská válečná ekonomika už jede na maximum. Chybí jim součástky, chybí jim výrobní linky, chybí jim zaměstnanci.

Takže je velmi nepravděpodobné, že by tohle vše najednou zázračně našli a rozjeli novou a rozsáhlou výrobu těchto zbraní. Zkrátka si myslím, že by se to teď nemělo s reakcí přehánět.

Problém ale může nastat, pokud válka za nějakých podmínek dočasně skončí a my dáme Rusku čas na to, aby znovu obnovilo své síly. Pak si myslím, že existuje reálná hrozba, že by mohlo vyrobit větší množství těchto zbraní.

Pokud jde o to, co proti tomu můžeme udělat, už máme v Evropě dva typy systému. Jeden se v současné době pořizuje, druhý už byl uveden do provozu.

Jeden je Aegis Ashore, který má jednu základnu v Polsku a také se budují podobné kapacity protiraketové obrany v Rumunsku. Takové systémy jsou pro tento typ hrozeb do značné míry optimalizovány.

Systém Patriot je optimalizován pro balistické střely krátkého doletu, takže Orešnik, který představuje balistické střely středního doletu, bude s největší pravděpodobností mimo optimální oblast zásahu Patriotů a dalších systémů protiraketové obrany v Evropě.

A pak další systém, který v současné době přichází, je izraelský Arrow 3, který koupilo Německo. Tento systém je také schopen se bránit proti tomuto typu raketového systému.

Za poslední týden tedy došlo k prolomení řady nemyslitelných kroků z obou stran. Jaké další eskalace by mohly následovat v nadcházejících týdnech nebo měsících? Kam může ještě Rusko sáhnout?

Samozřejmě nikdy nevíme, ale kdybych měl hádat, řekl bych, že obě strany už podnikly své kroky. Začaly údery západními zbraněmi na cíle na ruském území, Rusko reagovalo tím, že vyslalo ty již zmíněné jasné signály.

Myslím si, že je pravděpodobné, že teď se to prostě uklidní, že se vrátíme k tomu, že se nastolí nový status quo, kdy Ukrajina bude útočit na vojenské cíle uvnitř Ruska, a tak to prostě teď je.

Jedno eskalační opatření, které by Rusko ještě mohlo přijmout, by bylo bombardování civilních cílů tímto typem rakety. Moskva sice bombarduje civilní cíle v podstatě od prvního dne války, ale pokud by vypustila tento systém proti hustě osídleným oblastem, jako je například Kyjev, Ukrajina nyní nedisponuje systémy protiraketové obrany, které by dokázaly škody zmírnit.

Přestože ta raketa není příliš přesná, pokud ji vypustíte na hustě obydlenou oblast, pravděpodobně něco zasáhne a způsobí rozsáhlé škody na životech i majetku. Panují proto obavy, že by Rusko mohlo po tomto sáhnout.

Myslím, že to byl také jeden z důvodů, proč šlo o další signál Ukrajině a Západu. Ukázat, že máme nový raketový systém, proti kterému se nemůžete bránit, a můžeme způsobit škody v podstatě podle libosti. Ale kromě toho si myslím, že je velká šance, že se teď situace uklidní.

Rusko ztrácí spoustu svých mužů, jeho ekonomika slábne a válečný průmysl, jak jsem řekl, dosáhl maximální výrobní kapacity. Není to ale tak, že by se hroutily frontové linie. Právě naopak, Rusko dosahuje postupných zisků.

A když k tomu přidáte, že od ledna bude – z pohledu Ruska pravděpodobně mnohem přátelštější – nový americký prezident, vede mě to k domněnce, že teď nebude Moskva podnikat žádné zbrklé kroky. Proč by měla teď ještě více eskalovat? Nemá k tomu důvod.