Analytik: Hlavní motivací vstupu do ruské armády není vlastenectví, ale peníze

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve snaze vyhnout se dalšímu kolu mobilizace volí ruské úřady nejrůznější prostředky, jak získat armádě potřebné lidské zdroje.

Velké finanční odměny, nabídky sociálních benefitů i usnadnění nástupu do armády se nejvíce přijímají zejména v nejchudších regionech.

Po nabídkách sahají také zahraniční rekruti nebo starší lidé. S pokračující válkou se nicméně ukazuje, že pro úřady je stále těžší řady armády rozšířit.

„Většina lidí se do armády dostala skrze donucení. Klasický příklad jsou ti, kteří byli odvedeni dříve, nyní jim končí branná doba a jsou nuceni podepsat smlouvy. A ti samozřejmě tvoří velkou část případů. Hlavním zdrojem nových rekrutů je pak cílení na lidi z finančních důvodů,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jeremy Morris, etnograf se zaměřením na Rusko působící na dánské Aarhuské univerzitě.

Vraťme se k říjnu 2022, kdy Putin vyhlásil celoplošnou částečnou mobilizaci. Pro společnost šlo o velký šok a vláda si skutečně po velmi krátké době uvědomila, že udělala velkou politickou chybu. A pokud bude v této akci pokračovat, lidé se budou službě vyhýbat a také by to představovalo značná politická rizika pro režim.

A protože Kreml umí velmi dobře sledovat veřejné mínění, okamžitě si uvědomil, že reakce je velmi negativní. V té době bylo zmobilizováno více než 100 tisíc lidí a společnost to nesla dost nelibě. Takže velmi rychle, téměř do dvou měsíců a přesunu do roku 2023, byly takřka všechny prostředky přesunuty na nábor dobrovolníků prostřednictvím peněžních odměn.

Od té doby zůstává strategie podobná. Jen s rostoucím tlakem, inflací a postupným vyčerpáváním zdrojů musí centrální i regionální vlády více přemýšlet nad tím, jak udělat finanční nabídku atraktivní.

Realita je taková, že není možné získat spolehlivý odhad počtu lidí, kteří aktivně bojují, samozřejmě je to významný počet, ale pravděpodobně je to mnohem méně, než uvádí ukrajinská armáda a pravděpodobně i méně než uvádí sám Putin.

Které faktory mají největší vliv na to, jaké mobilizační taktiky režim využívá?

Jde zejména o reakci společnosti. Nevybíravá mobilizace prostřednictvím odvodních orgánů vyvolávala velmi značnou nespokojenost, a tak se přešlo na dobrovolníky zaměřené pouze na sociálně nejslabší část obyvatelstva. Ať už z ekonomického, etnického nebo geografického hlediska. A to je tedy omezený zdroj, který je, řekl bych, poměrně blízko vyčerpání.

Na politické úrovni tedy jde o poměrně bezpečnou variantu, která nezasahuje širší společnost. Jakým hlavním výzvám nicméně čelí ruské ozbrojené síly při zavádění těchto nových mobilizačních strategií?

Pro režim je velmi těžké najít ochotné dobrovolníky. Jediným nástrojem jsou peníze a je to tak, že opravdu jen velmi zoufalý člověk bude souhlasit s těmito podmínkami velké jednorázové platby v hotovosti. A pak měsíční platba ve výši dvou tisíc dolarů.

Pokud uzavíráte tuto dohodu, nemůžete počítat s tím, že dlouho přežijete. Odhadovaná délka života na frontě je kratší než rok, možná dokonce kratší než šest měsíců. Musíte se tedy vžít do myšlení někoho, kdo je v zoufalé finanční situaci a je v podstatě ochoten vyměnit svůj život za pár desítek tisíc eur. Ale pořád jde o nabídku velkého výdělku v hotovosti a na ruské poměry velmi dobrého platu.

Dobrovolníků, kteří by šli do války z vlasteneckých důvodů, je tak zanedbatelné číslo. Většina z nich se do armády dostala skrze donucení. Klasický příklad jsou lidé, kteří byli odvedeni dříve, nyní jim končí branná doba a jsou nuceni podepsat smlouvy. A ti samozřejmě tvoří velkou část případů. Hlavním zdrojem nových rekrutů je pak cílení na lidi z finančních důvodů.

Jak se mobilizační taktika liší v různých regionech Ruska?

Ve větších městech, jako jsou Moskva nebo Petrohrad, je o takové finanční nabídky naprosto mizivý zájem. Pokud se podíváme na počet dobrovolníků v těchto městech, je to naprosto malé číslo. Všeobecně se to dá shrnout tak, že v oblastech, kde je více ekonomických jistot, a to nemusí být nutně jen velká města, je počet dobrovolníků nižší.

A naopak to funguje i obráceně, lidé z méně ekonomicky rozvinutých částí země tvoří většinu narukovaných. Jde také o regiony, které již mají dlouhodobě vztah k ozbrojeným silám. Kde existuje jakási až kulturní tradice vstupu do ozbrojených sil, ale i ta plyne z té ekonomické otázky. Většinou jde také o velmi vzdálené a periferní regiony, které jsou jednak ekonomicky velmi chudé a jednak etnicky neruské.

Další věc, která ukazuje na neatraktivitu toho přidat se k armádě a nedostatečnou motivaci ve společnosti, je otevření armády vícero věkovým skupinám. Když se tedy podíváme na demografickou strukturu armády, podobně jako v ukrajinské uvidíme významný počet lidí starších 40 let.

Podobně tak rozšiřuje armáda své řady i o cizince, ale to vnímám jako slabosti ruské strategie pro nahrazení svých ztrát. Pokud se bude snažit ruská armáda tuto strategii rozšířit, nepůjde pravděpodobně o opravdu efektivní zdroje a ve výsledku si nemyslím, že by to tak mohlo mít vliv na skutečnou změnu na frontě.

Jak pravděpodobné je podle vás vyhlášení další mobilizace, o které se dlouhodobě spekuluje?

V obou zemích jde o krajně nepopulární řešení. Pravděpodobně jedno z těch všeobecně nejhůř přijímaných jak v ruské, tak v ukrajinské společnosti. Myslím, že v tomto případě ani tolik nezáleží na tom, že Ukrajina je demokracie a Rusko demokracie není. Vedení obou zemí si je dobře vědomo, jaké reálné následky by vyhlášení mohlo mít.

A tak si, myslím, že pokud neuvidíme ve skutečnosti urychlení kolapsu ukrajinských nebo v krajně nepravděpodobném scénáři ruských pozic, ani jedna země si nebude chtít všeobecnou mobilizaci dovolit.