Článek
Je načase, aby Evropa začala konat, shodli se lídři na summitu v Londýně. Společně se tak chystají pokračovat ve zvyšování pomoci Ukrajině i posilování své vlastní obrany. K tomu vyzvala například šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, podle které Evropa naléhavě potřebuje zbrojit.
Jednání totiž přišla jen krátce po roztržce v Bílém domě mezi americkým a ukrajinským prezidentem, která uštědřila soudržnosti Západu další ránu. Evropa tak nyní hledá cestu k tomu, jak se Spojenými státy nadále udržovat stabilní vztah.
„Podstatné je, aby Evropa byla jednotná. Aby zvolila jasný komunikační kanál, s Trumpem nemůže komunikovat 27 různých států. Také by měla poskytnout jasné obrysy svého plánu na mír, respektive příměří, žádné nekonkrétní kroky. Ta vize musí být jednotná a musí Americe uvolnit ruce,“ popsal v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza.
„Nejde přijít s tím, že chceme mír nebo příměří, a má to zařídit celé Amerika. Evropa má být ten, kdo jim alespoň částečně uvolní ruce a převezme odpovědnost v garancích vůči Ukrajině,“ dodal.
Na summitu v Londýně byla hlavním tématem pomoc Ukrajině ve chvíli, kdy USA signalizují, že v ní nebudou dlouhodobě pokračovat. Má Evropa ještě nějaké páky, kterými může alespoň zčásti naplnit potenciální ztrátu?
V něčem ano, v něčem ne. Když se podíváte například na Rheinmetall jako dominantní výrobce obrněné techniky, je prakticky na deset let dopředu vyprodán, tak samozřejmě z hlediska krátkodobé, nebo střednědobého ta šance moc velká není.
Na druhou stranu v Londýně byla schválena bezprostřední pomoc pro Ukrajinu ve výši asi 50 miliard korun. To znamená, že toto se dá suplovat nákupem například mnou zmíněné obrněné techniky z mimoevropských států.
Abych byl konkrétní, tak by to šlo například z Jižní Koreje, což je obrovská velmoc stran obrněné techniky. To by byla cesta. Jsou tam samozřejmě otázky rychlosti a dostupnosti, ale toto by šlo řešit. Nikoliv rychlými evropskými kapacitami, ale například nákupem – tam, kde to Evropě nepůjde – například z Asie.
Summit v Londýně
Evropští lídři se v Londýně shodli, že podpora napadené zemi a navýšení vlastních výdajů na obranu se musí zintenzivnit. Vedle toho má vzniknout vlastní mírový plán ve spolupráci s Ukrajinou, který následně Evropa předloží USA.
V čem ale je role Spojených států nezastupitelná, tak to jsou systémy protivzdušné obrany, konkrétně její druhá vrstva ve formě mobilního raketového systému typu Patriot. Za ně jednoduše Evropa nemá adekvátní alternativu. Dále by byl problém i s raketami ATACMS, ty Evropa také nemá. To samé rakety HIMARS. Takže jsou tam určité prvky, které jsou velmi těžko nahraditelné a těžko zastupitelné.
Stejně tak role zpravodajských služeb Spojených států a výzvědných satelitů, které denně monitorují situaci na bojišti, linii dotyku nebo i přesuny ruských vojsk. To je věc, kterou by Evropa velmi těžko nahrazovala.
Velká Británie oznámila, že spolu s některými evropskými státy a Ukrajinou vytvoří návrh mírového plánu, který by následně představily Spojeným státům. Co můžeme očekávat, že se v takovém dokumentu objeví?
Já bych byl opatrný z hlediska konkrétnosti tohoto plánu a konkrétních čísel. To si myslím, že přijde až trochu později. Domnívám se, že tenhle plán bude prostě náčrtem obrysů a vyjmenování různých fází cesty k míru. Říká se tomu „road to peace“. To bude výstupem toho, co v Londýně proběhlo.
Ale nezapomeňme, že na tomto summitu nebyl nový německý kancléř Friedrich Merz, ještě stále tam Německo zastupoval Olaf Scholz, jehož pozice je výrazně oslabená. Myslím si, že Merz má mnohem větší potenciál. A podle mého názoru se zařadí v uvozovkách do toho vůdčího čela Evropy, rozumějme Starmer, Macron a Merz. Takže ta konkrétní čísla a další postupy souvisí i s tímhle. Ale nechci říkat, že se na něj s tímto plánem čeká, spíše že v tom bude potom mít významnou pozici.
Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza.
Jak reálné je, že bude Trumpova administrativa takovému plánu naslouchat, když má sama zájem na co nejrychlejším řešení?
V tomto plánu pravděpodobně bude, a mělo by tam být, rozdělení na příměří a mír. Příměří může být velmi rychlé a až poté, co by bylo uzavřeno, tak se bude jednat o parametrech míru, neboli o tom, po čem prezident Trump touží.
Trumpova administrativa bude naslouchat ve chvíli, kdy v tomto plánu opravdu bude cesta k rychlému příměří. Ve chvíli, kdy koalice ochotných předloží plán s tímto, tak mají šanci.
Podstatná ještě bude forma, nejen obsah. Jak známe Donalda Trumpa, je důležité, jak se mu věci prodávají. A jak významnou roli mu v tom mírovém plánu určí. To nepodceňujme.
Opět jsme u osobnostních charakteristik, ať chceme nebo nechceme, v tom budou hrát také roli. To znamená, že velkou roli při garancích sice musí hrát Evropa, ale musí prezidenta Trumpa přesvědčit, aby i on v tom mohl hrát důležitou roli, ať už mostu či čehokoliv jiného. Forma, obsah a cesta k rychlému příměří, to jsou potřebné věci, aby Trump naslouchal tomu, co Evropa bude říkat.
Jak teď může Evropa najít společnou řeč s Donaldem Trumpem? Přece jen v posledních dnech řada evropských lídrů odsoudila roztržku v Bílém domě a zastala se ukrajinského prezidenta.
Podstatné je, aby Evropa byla jednotná. Aby zvolila jasný komunikační kanál, s Trumpem nemůže komunikovat 27 různých států. Také by měla poskytnout jasné obrysy svého plánu na mír, respektive příměří, žádné nekonkrétní kroky. Ta vize musí být jednotná a musí Americe uvolnit ruce.
Nejde přijít s tím, že chceme mír nebo příměří, a má to zařídit celé Amerika. Evropa má být ten, kdo jim alespoň částečně uvolní ruce a převezme odpovědnost v garancích vůči Ukrajině.
Evropa na summitu v Londýně řešila i svou vlastní bezpečnostní situaci. Souhlasíte s tím, že po nedávných událostech – ať už jsou to prohlášení z mnichovské bezpečnostní konference, nebo roztržka v Bílém domě – je nyní opravdu ve více zranitelné situaci?
Jeden z mála přínosů té páteční schůzky, která dopadla katastrofou, je, že se jasně obnažilo, jak jsme zranitelní. Když to zasadíme do rámce, Evropa je zranitelná posledních 30 let. My jsme od konce studené války neinvestovali do vlastní bezpečnosti.
Zranitelnost Evropy
Jestli chce mít Evropa pevnou obranu i bez USA v dohledné době, zvyšování obranných rozpočtů nebude stačit. K vyřešení hlavních nedostatků evropských armád bez americké pomoci by byly potřeba hluboké změny v přístupu k obraně.
Spojené státy hrají klíčovou roli v evropské bezpečnosti. Premiér Petr Fiala nicméně nedávno připomněl, že zavedený řád se mění. Bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský proto přibližuje slabé a silné stránky evropské obrany.
Nicméně v aktuální situaci, kterou zvýraznila mimo jiné ta páteční schůzka, je jasné, že si konečně musíme přiznat, jak zranitelní opravdu jsme. A to je první krok nápravy, kdy známe diagnózu. Teď na tom tedy musí začít pracovat.
Jaká hlavní opatření může v souvislosti s tím Evropa rychle přijmout?
Věc číslo jedna je rozumně zvýšit výdaje na obranu ve vazbě na HDP. Ale důležité také je začít financovat zbrojní průmysl ze soukromých zdrojů, což je minimálně stejně důležitá část.
Banky se musí přestat štítit zbrojního průmyslu. Ony na tom už pracují, ale stále to není ono. Obecně musíme rozšířit paletu ještě o jeden odstín zelené. My tady v Evropě vehementně posledních 15 let preferujeme Green Deal. To je jeden odstín. Ale to nestačí, musíme přidat další. A to je khaki zelená. Tedy ta, která se používá většinou ve vojenské technice.
Starmer oznámil také vznik tzv. koalice ochotných. Dříve se o tomto plánu mluvilo v souvislosti se státy v EU, které chtějí pomoci Ukrajině a nemusely by tak čelit vetu z některých stran. Jak vy hodnotíte tyto snahy?
Myslím si, že je špatně udržovat a budovat takovou koalici na platformě Evropské unie, musíme to budovat na platformě NATO. Já jsem propagátor toho, že společná evropská armáda bez NATO je iluzorní věc.
Paralelní struktury jednoduše nefungují ani v osobním, ani v profesním životě. Prostě to nejde. Nemůžete rozdělovat peníze, aktivity a zbrojení na dvě části. Musí být jedna. A od toho je tu NATO.
Takže to má podle mě smysl jen na platformě NATO. A v Evropské unii by to naráželo na státy typu Maďarska a Slovenska.
