Článek
Dlouhodobý ostrov ruského vlivu na Blízkém východě se začal rozpadat.
Po prosincovém pádu režimu diktátora Bašára Asada přišla Moskva o věrného spojence, kterého držela po roky u moci i během jeho brutálních zásahů proti Syřanům, a zbylo jí jednání s vládou, jež vůči ní nechová pochopitelně přílišnou důvěru.
Dosavadní diplomatická jednání nepřinesla ve vztazích žádný průlom, Moskva tak zatím vyčkává, jaký osud potká pro ni stěžejní vojenské základny v oblasti. I Damašek ale může od ruských představitelů získat řadu výhod, a tak se nedá vyloučit možnost, že vazby mezi státy zůstanou alespoň na nějaké úrovni.
„Nová syrská vláda by mohla mít prospěch z udržování vazeb s Ruskem, zejména pokud jde o mezinárodní legitimitu. Moskva může nabídnout diplomatickou podporu na světových fórech a posílit tak uznání nové vlády, které nyní potřebuje,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytička Natia Gamkrelidze, jež působí v Belferově centru na Harvardově univerzitě.
V Sýrii se poprvé od změny režimu sešli zástupci nové vlády a ruští diplomaté. Lze tato setkání chápat jako první krok k navázání vztahů, nebo jde spíše o vlažné gesto?
Schůzky ruských diplomatů s novou syrskou vládou se zdají být spíše pragmatickou nutností než krokem k navázání pevných a funkčních oboustranných vztahů. Tato diplomatická jednání se totiž zaměřují spíše na ochranu strategických zájmů Ruska, než aby se věnovaly podpoře hlubokých politických vazeb mezi státy.
Jádrem jednací pozice Moskvy je zajištění námořní základny Tartús a letecké základny Hmímím - jediných vojenských základen, které leží mimo území bývalého Sovětského svazu.
S Asadovým pádem se nicméně Rusko stále více obává o dlouhodobou životaschopnost těchto základen a jejich zachování je pro něj při všech jednáních s novou syrskou vládou hlavní prioritou.
Více o nynějším vztahu mezi Sýrií a Ruskem
Rusko se snaží o udržení základen v syrských přístavech i přes změnu režimu, která mu na první pohled nehraje do karet. Přestože mezi státy probíhají diplomatická jednání, zdá se, že Moskva bude muset přijmout ústupky.
Jaké jsou zájmy Ruska v Sýrii a jak jsou důležité pro udržení jeho globálního vlivu?
Hlavní zájmy Ruska v Sýrii se soustředí na tři klíčové oblasti. První je právě vojenská přítomnost ve východním Středomoří. Ztráta Tartúsu a Hmímímu by výrazně oslabila snahy o uplatňování regionálního vlivu Ruska.
V druhé řadě má pak Rusko zájem o provázání kvůli jeho boji proti západnímu vlivu. Sýrie hraje zásadní roli v tom, aby mohla být zpochybněná dominance Západu na Blízkém východě. Posun nové vlády směrem k Západu by nicméně výrazně oslabil regionální vliv Ruska.
V neposlední řadě jde i o reputační sázky, které si zde během let Moskva vybudovala. Zásah Ruska v Sýrii v roce 2015 byl na domácí scéně prezentován jako velký úspěch na poli zahraniční politiky. Ztráta Sýrie by tak znamenala symbolickou ránu i pro boje, které vede ruská armáda v jiných oblastech světa.
Když to vezmeme naopak, co může nová syrská vláda získat od Ruska výměnou za spolupráci? A proč je to pro ni atraktivní?
Mohla by mít prospěch z udržování vazeb s Ruskem, zejména pokud jde o mezinárodní legitimitu. Moskva může nabídnout diplomatickou podporu na světových fórech a posílit tak uznání nové vlády, které nyní potřebuje.
Ovšem co se týče dalších oblastí, tak je nyní schopnost Ruska poskytnout syrské vládě hospodářskou pomoc nebo vojenskou podporu omezená kvůli jím vedené válce na Ukrajině a z ní plynoucích ekonomických omezení, což pro syrskou vládu snižuje atraktivitu potenciální hlubší spolupráce.
Jak hodnotíte dosavadní jednání? Existují nějaké náznaky, že nová syrská vláda usiluje spíše o užší vztahy se Západem, a jak tuto možnost vnímá Rusko?
Nové syrské vedení aktivně usiluje o navázání vztahů se Západem, zejména by z toho totiž těžilo zmírnění sankcí a obnovu ekonomiky. Tento posun v zahraniční politice je patrný na diplomatických setkáních na vysoké úrovni s evropskými představiteli.
Rusko považuje užší vazby Sýrie se Západem za hrozbu pro svůj vliv, zejména pokud jde o vojenské aktivity a regionální vliv. V reakci na to se tak Moskva snaží nabízet podněty, jako je hospodářská pomoc a bezpečnostní spolupráce, aby si udržela svou pozici.
Jak se ale ukazuje, omezené zdroje značně brzdí schopnost Ruska účinně čelit angažovanosti Západu.
Co jsou dle vás nyní hlavní překážky diplomatických jednání mezi Damaškem a Moskvou?
Jednání mezi Damaškem a Moskvou čelí několika zásadním překážkám. První jsou požadavky na reparace ze strany Sýrie, která od Ruska požaduje odškodnění za podporu Asadova režimu, což komplikuje diplomatická jednání.
Překážkou zůstává i již zmíněná nejistá vojenská přítomnost ruských sil. Moskva usiluje o zajištění dlouhodobého přístupu do Tartúsu a Hmímímu, ovšem jasné dohody dosud strany nedosáhly, což zvyšuje napětí mezi státy.
Poslední obtížností v jednání mezi aktéry zůstává potenciálně západní orientace Sýrie. Nová vláda totiž upřednostňuje západní a arabská partnerství pro zmírnění sankcí a obnovu, což snižuje vliv Ruska.
Reportáže ze Sýrie
Po bombardování ruských stíhaček se stal palestinský uprchlický tábor Jarmúk prakticky neobyvatelným. Po vyhnání posledních povstalců do něj za války přišli Asadovi vojáci a kradli všechno, co našli.
