Amerika dostala Ukrajinu tam, kam chtěla, říká analytik k jednání v Džiddě

„Pokud odpovědí ne, pak bohužel poznáme, co je překážkou míru,“ prohlásil po americko-ukrajinských jednáních v saúdskoarabské Džiddě ministr zahraničí Spojených států Marco Rubio. „Míč je na jejich straně hřiště,“ zdůraznil.

USA a Ukrajina během rozhovorů částečně napravily škody z předchozích týdnů. Delegace z Kyjeva přistoupila na americký návrh uzavřít okamžité třicetidenní příměří s Ruskem, což si hned ze zámoří pochválil i prezident Donald Trump.

Podle něj to znamená „naprosto odlišnou“ situaci proti schůzce s ukrajinským prezidentem v Bílém domě, při které se on a Volodymyr Zelenskyj veřejně pohádali. Od amerických představitelů pak zaznívaly výroky, že Ukrajina není připravená na mír. Trump věří, že na návrh příměří přistoupí i Rusko, chce si volat přímo s Vladimirem Putinem.

Spojené státy také po jednání v Džiddě obnovují vojenskou spolupráci s Ukrajinou, kterou přerušily minulý týden, a to včetně sdílení zpravodajských informací.

Analytik Pavel Havlíček je na rozdíl od Trumpa vůči Moskvě obezřetný. „V minulosti jsme viděli, že na straně Ruska může být vojenské a politické chování velmi nepředvídatelné, a příměří tak může být jen další částí „šarády“ v rámci širší geopolitické hry,“ upozornil expert na Rusko a Ukrajinu působící v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Jak hodnotíte náhlou změnu postoje USA k Ukrajině? Co podle vás stojí za tímto obratem?

Myslím si, že z určitého úhlu pohledu se nemusí jednat ani tak o obrat, jako spíše o pokračování jakési strategie. Spojené státy nejsou přímou součástí tohoto konfliktu, což jim umožňuje sehrávat roli prostředníka mezi Ruskem a Ukrajinou.

Snaží se nastavit situaci tak, aby Ukrajina byla ochotná přistoupit k vyjednávacímu stolu, a zároveň dávají Rusku najevo, že i ono musí být součástí této diskuze. Když se Ukrajině daří, tlak se přenáší na Rusko, které teď bude nuceno posadit se k jednacímu stolu.

S čím do toho setkání v Saúdské Arábii Ukrajinci šli a jak se během rozhovorů změnila jejich pozice?

Myslím, že Ukrajinci měli v tuto chvíli poměrně nízká očekávání. Po předchozím neúspěchu přistupovali k jednáním velmi obezřetně, a proto se schůzky přesunuly na nižší, pracovní úroveň. Zelenskyj chtěl obnovit důvěru a spolupráci se Spojenými státy a právě v této souvislosti Ukrajinci nabídli, že podepíšou dohodu o těžbě nerostných surovin.

Tímto krokem Ukrajina doufala, že se podaří posunout jednání dál. Spojené státy na oplátku získaly to, co v daný moment potřebovaly, a mohly tak pokračovat ve své strategii vůči oběma stranám konfliktu.

Může mít fakt, že jednání nevedli přímo Trump a Zelenskyj, ale jejich blízcí spolupracovníci, nějaký hlubší význam? Vlastně jste to tak trochu naznačil…

Určitě to hrálo roli v tom, jak to dnes dopadlo. Vztahy prezidenta Zelenského s americkou stranou jsou poškozené, americká administrativa šla proti tomu, aby byl Zelenskyj v čele celého vyjednávacího procesu.

V Oválné pracovně ty vztahy narazily. V zásadě proto to převzal šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak. Nicméně z prohlášení ukrajinské strany je patrné, že by se Zelenskyj mohl ještě vrátit, ale pravděpodobně až k podpisu dohody o nerostných surovinách. (Trump po pořízení rozhovoru naznačil, že by mohl Zelenského znovu pozvat do Bílého domu, pozn. red.)

Jak vnímáte roli Jermaka, který celou delegaci vedl?

Je to člověk, který dokáže vyjednávat s různými stranami a má důležité kontakty. Byl pověřen jednáním s elitami kolem Kremlu už krátce po krachu prvního kola vyjednávání. Zároveň má pracovní zkušenosti a dobře zná prostředí – nejen na Ukrajině, ale do určité míry i v Rusku.

Nicméně jeho role je poněkud nejednoznačná. Pohybuje se v prostředí, které je složité a plné politických intrik, a vyjednávání v takovém kontextu je extrémně komplikované. V konečném důsledku je otázkou, nakolik může v rámci současné situace skutečně přispět k dosažení dohody.

Říká se, že ta změna americké politiky, konkrétně zastavení dodávek zbraní a sdílení zpravodajských informací, byla pouze důsledkem ostrého střetu mezi Trumpem a Zelenským v Bílém domě. Souhlasíte s tím? Nebo si myslíte, že to vše bylo součástí širší strategie?

Myslím, že selhání prvního kola vyjednávání bylo součástí širšího plánu, který vedl k vytvoření nové strategie.

Spojené státy potřebovaly určitá rozhodnutí, například souhlas s dohodami o nerostných surovinách nebo její slib, že se aktivně zapojí do dalších vyjednávacích kol. Tyto kroky měly za cíl posunout Ukrajinu směrem k určitým ústupkům, které by umožnily dosáhnout pozice, jakou Spojené státy považují za přijatelnou.

Jak může Ukrajina využít obnovené podpory USA k posílení své vyjednávací pozice vůči Rusku?

Myslím, že v tuto chvíli bude klíčové, aby Ukrajina využila, že se teď pozornost přesune na Rusko, a využila obnovené podpory USA k vytváření tlaku na ruskou ekonomiku a politiku. To znamená, že se budou i nadále vyvíjet sankce a opatření, jež mohou výrazně oslabit ruskou pozici. Ukrajina může těžit z nových ekonomických sankcí zaměřených na klíčové oblasti, jako jsou energetika, finance nebo technologie.

Jedním z hlavních nástrojů mohou být také tarify, které budou mít přímý dopad na ruské obchodní vztahy s ostatními státy. K tomu se přidají sankce v energetickém sektoru, které mohou výrazně ovlivnit ruské energetické společnosti, i sankce v oblasti financí, které Rusko izolují od mezinárodního trhu.

Ukrajina vyjádřila ochotu přijmout třicetidenní příměří, jaký signál to vysílá směrem k Rusku? A myslíte si, že Rusko na takové příměří přistoupí?

Tento krok ze strany Ukrajiny může být vnímán jako signál ochoty k vyjednávání a hledání řešení. Nicméně z ruské perspektivy by takové příměří mohlo znamenat příležitost k „nadechnutí se“ a využití času k posílení vojenských a ekonomických zdrojů.

Pokud by Rusko dostalo 30 dní na to, aby se zregenerovalo, mohlo by to využít k přeskupení sil, mobilizaci nových zdrojů a případně k posílení své vojenské pozice. V tomto ohledu by příměří mohlo paradoxně Rusku pomoci, což samozřejmě vyvolává určité obavy.

Stačilo by nicméně Rusku na takovou regeneraci 30 dní?

To určitě nestačilo, ale počítá se s dalším prodlužováním. Nepřepokládá se, že by to byl jen měsíc. Právě proto je důležité zajistit udržitelnost příměří a jasně definovat jeho podmínky. I když se teď mluví o testování situace, není vůbec jisté, zda Rusko bude plně dodržovat podmínky.

To, co bude následovat, bude velkou zkouškou – nejen pro samotné příměří, ale i pro vytrvalost a důvěru v celý proces. V minulosti jsme totiž viděli, že na straně Ruska může být vojenské a politické chování velmi nepředvídatelné, a příměří tak může být jen další částí „šarády“ v rámci širší geopolitické hry.

Zelenskyj ostatně v Oválné pracovně několikrát před prezidentem Donaldem Trumpem opakoval, že Rusko už podobná příměří a dohody porušilo pětadvacetkrát…

Přesně tak. Tento problém Ukrajina stále vnímá a přistupuje k návrhům příměří s velkou opatrností. Američané by si toho měli být dobře vědomi. Na druhou stranu my se musíme od něčeho odpíchnout.

Některé státy, jako například Francie a Británie, mluví o vzdušném a námořním příměří, které by mělo zajistit určitou stabilitu a otevřít cestu k případnému nasazení jejich vlastních vojenských jednotek v případě, že dojde k dalšímu porušování příměří.

Pro Ukrajinu i západní země je klíčové, aby toto příměří nezůstalo jen na papíře. Potřebují zajistit, že budou mít kapacity a připravenost reagovat, pokud se poruší. To je nejen otázka vojenské, ale i politické a diplomatické stability.

Jak by mělo vypadat takové udržitelné příměří?

Toto je klíčová otázka. Pokud má být mír udržitelný, bude potřeba silný ekonomický tlak na Rusko. To znamená sankce, tarify a další opatření, která budou Rusko bolet, jako například omezení v energetickém sektoru nebo cílené akce proti tankerům, které přepravují plyn a ropu. K tomu se přidává vojenská spolupráce a protiraketová obrana.

Pokud Ukrajina ukáže ochotu vyjednávat, Spojené státy a západní aliance mohou nasadit tyto nástroje, aby Rusko skutečně donutili k jednání. Sankce zaměřené na finanční sektor a energetiku mohou být tou pákou, která bude Rusku skutečně hrozit.

Jaký vliv může mít obnovení americké podpory Ukrajiny na evropskou bezpečnostní politiku? Nemůže to zase vést k oslabení motivace evropských států investovat do vlastní obrany? Myslím, že pro Evropu je důležité pochopit, že Amerika není na ničí straně, tedy ani na straně Ukrajiny. A Trump opakovaně vyjádřil své sympatie k Vladimiru Putinovi a jeho politickému vedení, což naznačuje, že jeho ideologická orientace je spíše na straně Ruska než na straně Ukrajiny. To znamená, že i když se teď může zdát, že USA mají určitou roli v podpoře Ukrajiny, Trumpova pozice je ve skutečnosti blíže k Rusku.

Jediná Evropa je v tuto chvíli na straně Ukrajiny. To, co se teď může jevit jako americká podpora Ukrajiny, je tedy možná spíše dočasným a strategickým krokem než dlouhodobou změnou pozice. Skutečná podpora Ukrajiny přichází hlavně od evropských zemí, které mají zájem na stabilitě a bezpečnosti v regionu.

A kde vidíte skutečně zájem USA? Jde jim o mír, nebo o zisk, když vezmeme v potaz neustálé debaty o dohodě o nerostných kovech?

V tuto chvíli se samozřejmě hraje především na domácí politiku. Například dohoda o minerálech přináší konkrétní ekonomické výhody pro Spojené státy, což je něco, co Trump musí politicky „prodat“ domácím voličům. Zároveň je to pro něj příležitost vystupovat jako mírotvůrce, který dokáže konflikt vyřešit a získat tím uznání.

Spojené státy mají navíc zájem na tom, aby se konflikt urovnal, protože ho vnímají jako překážku v širší geopolitické strategii – zejména v soupeření s Čínou. Ta ze současné situace skrytě profituje a právě to je klíčový faktor, který Američané berou v úvahu, možná ještě více než samotné Rusko či Ukrajinu.