Americký sen mají na dohled. Teď jim ale chybí jídlo i pořádná toaleta

Za poslední dva roky se na americkém kontinentě razantně zvýšil počet lidí na útěku, kteří za sebou nechali všechno a vydali se hledat lepší budoucnost. Valná většina z nich míří za „americkým snem“, Spojené státy je na své území ale hned tak nepustí. Hromadí se proto u hranic a zvykají si na život v žalostných podmínkách.

„Na hranicích nyní čekají desítky tisíc lidí a tahle vlna zdaleka nekončí. Není zde pro ně ale dostatek míst, a většina z nich tak žije na ulici,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Silvia Dallatomasinová, zástupkyně generálního ředitele Lékařů bez hranic (MSF) pro Mexiko.

„V posledních dvou letech jsme mohli vidět, že se příliv migrantů zvýšil jak na kontinentě, tak v případě mexických hranic s USA. V roce 2022 k nim dorazilo 2,2 milionu lidí a jen zlomek z nich se do Spojených států dostal,“ dodává lékařka.

Během společného povídání se zaměřujeme na několik témat. Vypráví mi například o tom, co MSF nejen v Mexiku dělají, ale také o tom, jak nebezpečná je cesta pro ty, kteří do Spojených států utíkají až z Jižní Ameriky.

Kdo přesně jsou lidé v Mexiku, kteří potřebují pomoct?

Všichni. Všichni v tom smyslu, že populace nucených migrantů je velmi zranitelná. Jde o lidi, kteří přicházejí primárně ze Střední a Jižní Ameriky, ale i z míst mimo tento kontinent. Jsou to jak lidé, kteří žádají o azyl v Mexiku, tak i vysídlené osoby, které se stále nachází ve své zemi.

V Mexiku je totiž mnoho států, které mají problémy s násilím a organizovaným zločinem, kvůli kterému musí lidé opouštět své domovy a jít buď směrem Spojených států, nebo do jiných oblastí země, které jsou bezpečnější. Jde o celé rodiny, ale například i o nezletilé bez jakéhokoliv doprovodu.

Všichni tito lidé, kteří museli opustit své domovy, aby našli lepší budoucnost nebo utekli před hrozbami svých zemí, jsou situací nějak zasaženi a jsou zranitelní. Existují ovšem i skupiny, které jsou na tom ještě o něco hůře, a to dospívající ženy nebo LGBT+ lidé, kteří jsou obzvláště diskriminováni.

A co tedy pro migranty v Mexiku přesně zajišťujete?

Nepodílíme se například na poskytování přístřešků, zajišťujeme jim ale lékařskou pomoc, a po celé zemi tak máme mobilní kliniky, které poskytují lékařské konzultace. Lékařské konzultace jsou ovšem poměrně holistický termín, který zahrnuje i mnoho sezení ohledně duševního zdraví.

S opuštěním rodné země se totiž pojí velké množství duševních problémů a zároveň je v tomto ohledu problémem i extrémní násilí, kterému lidé po cestě čelí. Pracujeme tak třeba i s oběťmi sexuálního násilí.

Dále se staráme také o těhotné ženy nebo děti, což znamená, že je od nás potřeba pediatrická péče i péče o reprodukční zdraví. Zároveň ale poskytujeme také vodu a sanitaci, protože mnoho lidí - ať už žijí na ulici, nebo ne - nemá dostatečný přístup k toaletě, sprše a dalším základním potřebám. Problémem je pak i omezený přísun jídla.

Myslím, že důležitý je také přístup k informacím, tedy vědět, co se děje, co můžete dělat a kam můžete jít. Kromě již zmíněných věcí tak poskytujeme lidem i to. Někdy totiž nevědí ani to, kde zrovna jsou. Přijedou sice autobusem nebo přijdou po svých, netuší ale, kam až se dostali.

Ve spojení s hranicí mezi Mexikem a Spojenými státy se dnes mluví o migrační krizi. Cítíte na vlastní kůži, že se situace oproti dřívějšku opravdu zhoršila?

Opravdu jde o krizi a může za ni měnící se migrační politika USA. Na hranicích nyní čekají desítky tisíc lidí a tahle vlna zdaleka nekončí. Není zde pro ně ale dostatek míst, a většina z nich tak žije na ulici. Například ve městě Matamoros musí v provizorních přístřešcích nebo stanech žít 5000 lidí.

Situace je dnes tedy horší. V posledních dvou letech jsme mohli vidět, že se příliv migrantů zvýšil jak na kontinentě, tak v případě mexických hranic s USA. V roce 2022 k nim dorazilo 2,2 milionu lidí a jen zlomek z nich se do Spojených států dostal.

V USA totiž v průběhu pandemie covidu-19  začalo platit opatření známé jako Hlava 42, které umožňuje tamním úřadům rychle vyhostit migranty, kteří se pokoušejí překročit jižní hranici. Jako odůvodnění používají právě pandemii koronaviru a opatření se týká i žadatelů o azyl. Máme tu proto hodně deportovaných lidí, kteří nevědí, co dál.

Situace je špatná také kvůli tomu, že svou roli při přechodu hranic sehrává diskriminace národností. Dělají se rozdíly mezi Venezuelany, Haiťany, Kubánci, Nikaragujci a dalšími středoamerickými národy.

I když je tu teď nové nastavení, které garantuje azyl v USA 30 tisícům lidí měsíčně, je opravdu náročné se mezi ně dostat a opět zde hraje roli již zmiňovaná diskriminace. Momentální krizi to jen prodlouží.

Jak jste již zmínila, přes Mexiko migrují lidé ze Střední i Jižní Ameriky. Víte, jak vypadá cesta, kterou musejí podstupovat?

Záleží samozřejmě na tom, odkud daný člověk přichází. Momentálně ale vídáme mnoho lidí, kteří cestují až z Jižní Ameriky, což je dlouhá cesta, během které prochází deštným pralesem Darién ležícím mezi Kolumbií a Panamou. Cesta skrze něj je velmi riskantní a často v něm dochází ke krádežím nebo k sexuálním napadením.

Důkazy o tom vidíme na našich pacientech, což je i důvod, proč fungujeme také přímo v Panamě.

Během cesty ovšem nečelí jen kriminalitě, ale například i diskriminaci ze strany úřadů. V případě některých národností pak nastává problém s komunikací kvůli jazyku či kulturnímu povědomí. V mnoha zemích dnes roste xenofobie a migranti v nich nejsou vítáni. Tímhle vším si pak procházejí klidně i nezletilí, kteří cestují úplně sami.

Lidé opouštějí své domovy jen s trochou peněz a někdy jen s penězi na danou cestu, o které je pak někdo často připraví. Oni ale i tak pokračují, protože je to jediná věc, kterou mohou dělat.

Zajímalo by mě také, jaká je spolupráce s úřady v zemích, kde pomáháte. Jsou ohledně migrantů nápomocní?

Spolupráce s nimi je většinu času dobrá. Snažíme se udržovat otevřený dialog, vidíme ale, že na jejich straně chybí koordinace a někdy také vůle nebo finanční prostředky, aby pro migranty něco udělaly. Mají pro to samozřejmě různé důvody a vše se liší v závislosti na tom, o kterou zemi jde. Snažíme se na ně nicméně tlačit a za uprchlíky a jejich práva bojujeme.

Na jakých místech v Mexiku MSF vlastně působí?

Fungujeme na hranicích se Spojenými státy, převážně ve městech jako Ciudad Juárez, Piedras Negras, Reynosa a Matamoros, což jsou i hlavní přechody, kudy se lidé na útěku dostávají do USA.

Hlavní hraniční přechody mezi Mexikem a USA, kde pomáhají Lékaři bez hranic:

Aktuálně také ve spolupráci s mexickým ministerstvem zdravotnictví realizujeme program prevence tuberkulózy a jsme přítomni i v Mexico City, kde pomáháme uprchlíkům a spravujeme centrum pro oběti mučení a špatného zacházení.

Kvůli probíhající migraci pak působíme i na jihu země, například v Tapachula nebo v Coatzacoalcos, kde - stejně jako na severu - dochází k velkému migračnímu přílivu.

A jakým způsobem MSF pomáhají ve zbytku Latinské Ameriky?

Jak jsem již nastínila, ve Střední Americe fungujeme kromě Mexika také v Guatemale, Hondurasu a Panamě. Ve všech těchto zemích máme programy zabývající se nucenou migrací a pomáháme prostřednictvím našich mobilních klinik.

Dále realizujeme program prevence tuberkulózy v Mexiku, projekt týkající se sexuálního násilí a reprodukční péče v Hondurasu či projekt zabývající se endemií chronického onemocnění ledvin v Guatemale.

Například v Kolumbii pak opět pomáháme uprchlíkům nebo obětem násilí v regionu a naše týmy jsou i v Brazílii nebo Peru, kde momentálně probíhají občanské protesty.