Američanům nedochází, že Rusové chtějí válčit dál

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to zásadní a zároveň sporné téma, o kterém se diskutuje už dlouhé měsíce. Politici, odborníci, publicisté, ale i ostatní lidé řeší otázky, jak dlouho má pro Ukrajinu smysl bojovat a přinášet nové oběti a zda raději nezačít vyjednávat s Ruskem o míru, i za cenu bolestivých kompromisů.

Výměna názorů o tom, jestli se na Ukrajině dál držet válčení, nebo se přiklonit k diplomacii, v posledních týdnech zesílila hlavně mezi experty na mezinárodní vztahy ve Spojených státech. V debatě, která je bezpochyby podnětná i pro pozorovatele ze střední Evropy, se objevily i celkem neotřelé postřehy.

Zpočátku se zdálo, že navrch získávají hlasy volající po mírových jednáních.

„Je čas přivést Rusko a Ukrajinu k jednacímu stolu,“ zněl titulek analýzy, která vyšla 2. listopadu v názorové rubrice deníku The New York Times a vyvolala velkou pozornost nejen mezi ukrajinskými politiky.

Její autor, profesor Georgetownské univerzity Charles Kupchan, napsal text ještě před stažením ruských vojsk z důležitého jihoukrajinského města Cherson. Přesto v něm tvrdil, že úspěchy Ukrajiny na válečném bojišti by „mohly dojít příliš daleko“.

Podle Kupchana je sice správné, že USA napadené Ukrajině pomáhají, důležitější je však zabránit čím dál pravděpodobnějšímu scénáři, že konflikt přeroste do války mezi NATO a Ruskem a svými tíživými ekonomickými dopady ohrozí západní demokracii.

Politolog, který byl členem týmu bezpečnostních poradců prezidentů Billa Clintona a Baracka Obamy, navrhl, aby se Ukrajina v hypotetické dohodě s Ruskem zřekla vstupu do NATO a zároveň se dohodla na nových hranicích, přičemž obě strany v tomto případě musejí ustoupit od svých nynějších požadavků.

„I když taková jednání nemusejí snadno vést k mírové dohodě, přechod od války k diplomacii dává naději na ukončení zabíjení a ničení, omezení narůstajícího rizika širší války mezi Ruskem a NATO a snížení škod pro globální ekonomiku a demokracii na obou stranách Atlantiku,“ napsal Kupchan, který k jednání s Ruskem vyzýval už na jaře.

Krátce po zveřejnění Kupchanova textu přinesla americká média signály, jež posilovaly dojem, že se k mírovým jednáním opravdu schyluje. Z několika zpráv vyplynulo, že o  zahájení rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem usiluje i administrativa nynějšího prezidenta Joea Bidena (podrobněji v infoboxu).

Naděje zastánců diplomacie však brzdilo chování Bílého domu, který popřel, že by na Ukrajinu v tomto směru jakkoli naléhal, a přislíbil Kyjevu nové dodávky zbraní. Mezi odborníky se zároveň vzedmula vlna názorových příspěvků, které na znovu oživené téma jednání s Rusy reagovaly často velmi kriticky.

Před „unáhlenou diplomacií“ varoval komentátor časopisu Foreign Policy James Traub. V polemice se zastánci mírových jednání poukázal na zkušenost války mezi Británií a Spojenými státy ze začátku 19. století. Američané tehdy neustoupili a po vítězství ve dvou bitvách dosáhli toho, že se Britové vzdali svých původních územních požadavků.

Traub upozornil, že kdyby se ukvapeně přistoupilo k diplomatickému řešení na Ukrajině, město Cherson by nejspíš zůstalo v ruských rukách.„Dynamika na bojišti by měla formovat podmínky k jednání,“ uvedl komentátor.

Proti vstřícnému vyjednávání s Ruskem se vyslovila také řada dalších odborníků a publicistů.

Například Raphael Cohen, jeden z programových ředitelů prestižního think tanku Rand Corporation, zdůraznil, že „diplomacie není z podstaty a vždy dobrá, ani zadarmo“. Obzvlášť názorně se to podle něj ukazuje právě na konfliktu na Ukrajině. „Pravděpodobné přínosy jednání jsou minimální a potenciální náklady mohou být značné,“ uvedl.

Diplomacie nyní podle Cohena nemůže ukončit válku už z toho prostého důvodu, že zájmy Ukrajiny a Ruska se zatím nepřekrývají. Zatímco Ukrajinci chtějí okupované části země zpět a požadují po Rusech reparace a vyvození zodpovědnosti za válečné zločiny, Rusko naopak stále trvá na podmanění Ukrajiny a připojená území považuje za svoji součást, shrnul analytik.

Cohen je navíc přesvědčen, že existuje mnoho důvodů, proč se vyjednávací pozice Kyjeva může časem dál zlepšovat. Rusko sice raketovými útoky ničí ukrajinskou infrastrukturu, dodávky zbraní ze Západu na Ukrajinu ale dál proudí a morálka obyvatel napadené země zůstává silná. Naopak Rusko vyčerpává zásoby výzbroje a musí spoléhat na nezkušené mobilizované vojáky, podotkl.

„Čas pro jednání nakonec přijde. Bude to tehdy, až Rusko přizná, že prohrálo a bude chtít válku ukončit. Nebo pokud Ukrajina řekne, že obnova jejího území už nestojí za pokračující utrpení z ruského bombardování,“ uvedl Cohen.

Ozvaly se nicméně i hlasy, které se mírových jednání zastávají a některé argumenty „válečnické“ strany zpochybňují.

Například Paul Pillar, který coby expert na zahraniční politiku pravidelně publikuje v časopisu National Interest, upozornil, že v debatě o válce na Ukrajině se opakují některé nepřesnosti a zjednodušování.

Podle analytika by se debata o Ukrajině neměla zjednodušovat do podoby: Buď jsi pro podporu Ukrajiny, nebo proti. Takovým způsobem se podle něj nedá pohlížet ani na roli diplomacie v celém konfliktu.

„Různé politické, diplomatické, finanční a vojenské aspekty nejdou v případě války na Ukrajině redukovat na jediný rozměr nebo pozici. Pokud bude pokračovat masivní materiální pomoc Ukrajině, není na prosazování aktivní diplomacie směřující k mírovému urovnání nic rozporuplného,“ zdůraznil Pillar.

Zmíněnému příkladu z britsko-americké války, který použil jeho kolega z Foreign Policy, Pillar vytkl, že nezohledňuje pozici druhé strany - Britové tehdy také očekávali válečné zisky a ztroskotali, totéž se může stát i Spojeným státům, respektive Ukrajině. S rozhovory by se proto nemělo čekat na možné další válečné úspěchy Kyjeva.

„Mírová vyjednávání obvykle nezačínají a nebývají úspěšná tehdy, když se jedné straně ve válce výrazně daří, ale spíše když dojde k oboustranně zraňující patové situaci,“ poznamenal Pillar.

Výše uvedené názory pocházejí od odborníků, kteří působí ve Spojených státech. V diskuzi o válce na Ukrajině zákonitě vycházejí z americké perspektivy a realitu ve východní Evropě vnímají spíše zprostředkovaně. Nové dimenze se v debatě otevírají, když se do ní zapojí experti s bezprostřednější zkušeností, ideálně přímo z Ruska.

Projevilo se to třeba na příspěvku Tatiany Stanovajové, šéfky analytické firmy R.Politik. Tato expertka na Rusko, která dříve pracovala v Carnegieho nadaci v Moskvě, upozornila, že po stažení z Chersonu sice přibylo mnoho Rusů, kteří ztratili iluze o válečných schopnostech jejich armády, zatím ale nepodporují jednání o uzavření míru s Ukrajinou. A navzdory očekáváním některých západních analytiků nemají v úmyslu svůj postoj prozatím měnit.

„Ruští realisté jsou ostražití před jakýmkoli jednáním, které by mohlo vést k ponižujícímu řešení a které by mohlo ohrozit jejich politickou budoucnost – nebo dokonce jejich fyzickou bezpečnost,“ uvedla Stanovajová v článku pro časopis Foreign Affairs.

Od nikoho z ruské elity se tak podle ní nedá očekávat, že by přistoupil na sebemenší ústupky v otázce připojeného území. Ze stejného důvodu se také nikdo neodváží vyjádřit proti Vladimiru Putinovi.

Jakkoli se to může zdát na Západě nepochopitelné, v ruském vnímání není válka na Ukrajině expanzionistická, ale spíš sebezáchovná, zdůraznila analytička. Rusové považují ukrajinskou válku za součást konfliktu s celým Západem, který chce - podle jejich zažité představy - ponížit a podmanit jejich národ.

Stažení za hranice uznávané před únorovou invazí by tak i ruští „realisté“ považovali za nastolení ponižující geopolitické reality, v níž by se cítili ohroženi. Konkrétně by se obávali například procesů před mezinárodním tribunálem, poznamenala Stanovajová.

Západ by tak měl podle analytičky nastínit Kremlu návrh, ve kterém Rusko dostane záruky, že zůstane stabilním a nezávislým státem. Měl by s Moskvou diskutovat o budoucnosti NATO a nabídnout záruky, že Ukrajina nebude použita jako součást západního „protiruského“ projektu, jak tvrdí Putin.

„S ohledem na všechny hrůzy, které Rusko spáchalo, by tento výsledek nebyl pro Ukrajinu ani její západní partnery příliš uspokojivý. Putin se ale za současných okolností domnívá, že nemá jinou možnost než pokračovat v bombardování a útocích na Ukrajinu,“ dodala Tatiana Stanovajová.