Američané nevěří, že jsou novináři objektivní, říká politoložka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve Spojených státech dlouhodobě klesá důvěra v tradiční média. Podle říjnového průzkumu společnosti Gallup spadla v letošním roce důvěra v klasické zpravodajské kanály na historické minimum. Médiím věří pouze 31 % Američanů.

Velká propast je v posledních letech vidět i mezi jednotlivými voličskými skupinami. Médiím dramaticky více věří demokratičtí voliči oproti těm republikánským, a to v poměru 54 % ku 12 %.

Z těch, kteří se identifikují jako „nezávislí“, pak médiím důvěřuje jen něco málo přes čtvrtinu.

„Donald Trump sice ostře kritizuje média, ale pracuje na půdě, která byla připravena dávno před jeho příchodem,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy proděkanka Fakulty žurnalistiky a komunikace na Oregonské univerzitě Regina Lawrenceová.

Kdybyste měla uvést několik příčin, které stojí za poklesem důvěry v média ve Spojených státech, které by to byly?

Myslím, že existují dva hlavní důvody poklesu důvěry v média. Prvním je racionální reakce lidí na jejich zkušenosti. V posledních desetiletích se média stále více komercionalizují, což vede k tvorbě obsahu, který je často přehnaně dramatický a primárně zaměřený na udržení pozornosti diváků. Tento přístup oslabuje kvalitu zpráv a vyvolává dojem, že cílem médií je spíše zisk než poskytování hodnotných informací. To logicky vede k nárůstu nedůvěry.

Druhým důvodem je spíše otázka politické identity. Pokud jste v dnešních Spojených státech konzervativní republikán, tak trochu se od vás očekává, že nebudete věřit mainstreamovým médiím a budete je vnímat jako nepřítele.

Takže se z důvěry v média stala stranická otázka?

Rozhodně. Jasně to ukazují data z průzkumů. Už během prvního roku Donalda Trumpa v úřadu v roce 2017 bylo patrné, jak výrazně se prohloubila propast mezi demokraty a republikány v otázce důvěry v média. A od té doby se na tom mnoho nezměnilo.

Trump dlouhodobě označuje média za „nepřátele lidu“ a velká část jeho voličů s tímto postojem souhlasí, přičemž věří, že média nejsou pro společnost a demokracii důležitá.

Donald Trump je momentálně ve Spojených státech asi nejvýraznějším politikem. Jak jste sama zmínila, média jsou velmi často terčem jeho kritiky. Jak to podle vás ovlivňuje důvěru v média?

Průzkumy, které jsem zmínila, naznačují, že tento trend má významný dopad. Je však důležité si uvědomit, že za tím nestojí jen Donald Trump. Pravice, včetně think tanků a stranických médií, tuto rétoriku používá už desítky let.

Jde o dlouhodobý projekt této části politického spektra, to je důležité si uvědomit. Donald Trump sice ostře kritizuje média, ale pracuje na půdě, která byla připravena dávno před jeho příchodem.

Jsou tedy útoky typické hlavně pro pravici? Politici z druhé strany spektra na média neútočí?

Určitě útočí. Není to tak často vidět, ale existuje dlouhá tradice kritiky mainstreamových médií i ze strany levice. Je ale trochu odlišná a spočívá hlavně v tom, co levice vnímá jako nedostatek nezávislosti na vládní a korporátní moci.

Tento způsob kritiky má ve Spojených státech také dlouhou tradici, ale v současném kontextu pravděpodobně nehraje tak významnou roli, alespoň co se poklesu důvěry v média týče.

Mnozí Američané uvádějí, že nemají v média důvěru, protože podle nich nejsou nestranná.

To je problém, který rezonuje ve společnosti již několik desetiletí. Tento trend je dlouhodobý a předchází strmý pád důvěry v média v posledních několika letech.

Během svých přednášek na univerzitě vždy provádím experiment. Pokaždé, když učím o médiích, začnu hodinu průzkumem mezi studenty. Ptám se jich, jaký je podle nich největší problém současných médií. Nejčastější odpovědí je vždy neobjektivita.

Co si pod ní každý student představí, se ale různí. Často to bývá právě komercionalizace, kterou jsem zmiňovala. Studenti také někdy mají pocit, že si média mezi politiky vybírají cíle a snaží se je „sundat“, což vnímají jako zaujatost.

V posledních letech vnímání zaujatosti zesílilo. Opět zejména u lidí na konzervativnější a republikánské straně spektra. Pro tuto část společnosti se stala zaujatost médií téměř nezpochybnitelnou realitou. A ta je pro ně denně zesilována zpravodajskými kanály, kterým věnují pozornost.

Podnikatel Jeff Bezos, mimo jiné vlastník The Washington Post, před letošními volbami zrušil tradici deníku podpořit některého z prezidentských kandidátů. Odůvodnil to tím, že podobná prohlášení vytváří dojem zaujatosti a ztráty nezávislosti. Souhlasíte, že přímá podpora kandidátů může média diskreditovat?

To je hodně komplikované téma. Jako první věc bych ale chtěla říct, že existuje pouze málo důkazů, které by říkaly, že podobná prohlášení ze strany novin mají velký vliv na výsledky voleb. Má to ale symbolickou hodnotu.

Je to určitý signál. Signál o vhodnosti kandidáta vykonávat úřad prezidenta. Signál, který naznačuje, jakým směrem by se země měla ubírat.

V tomto konkrétním případě byla tato symbolika ještě důležitější, protože nešlo o běžné volby. Šlo o zvolení člověka, který v minulosti projevil spoustu antidemokratických tendencí, včetně podněcování davu k útoku na Kapitol. To je ale jen jedna část příběhu.

Druhá část se týká otázky, zda by deníky měly v době klesající důvěry v média stále vyjadřovat podporu jednotlivým kandidátům. Bezos má do určité míry pravdu – pro mnoho lidí je to skutečně těžko pochopitelné. Neznají detaily fungování médií a nerozlišují mezi zpravodajským a názorovým obsahem. Tito lidé pak mohou vnímat vyjádření podpory jako odhalení zaujatosti celého deníku, což jen posiluje jejich nedůvěru.

Kdybyste měla zhodnotit mediální pokrytí letošních prezidentských voleb, řekla byste, že byla média nestranná, nebo byla znát určitá zaujatost?

Tyto volby byly výjimečné, což se odrazilo i v mediálním pokrytí. Média se snažila balancovat mezi neutralitou a povinností upozorňovat na potenciální hrozby pro demokracii, které podle nich Trump představoval. Tato snaha však vedla k tomu, že velká část pozornosti byla zaměřena na něj a jeho kontroverzní výroky.

Nedivila bych se proto, kdyby řada lidí měla dojem, že mediální pokrytí bylo neobjektivní, protože se kladl velký důraz právě na Trumpovu ostrou rétoriku a chování.

Donald Trump v letošní kampani debatoval s demokratickou kandidátkou Kamalou Harrisovou pouze jednou, přičemž ostatní debaty a rozhovory v médiích odmítal. Přesto se mu podařilo vyhrát. Znamená to, že politici jako on už tradiční média kvůli sociálním sítím nepotřebují?

Tyto volby ukázaly něco, co je pravda už několik desetiletí – žijeme v hybridním mediálním systému, kde tradiční mainstreamová média musí soupeřit o pozornost s nejrůznějšími formami digitálních médií.

Byť tento systém funguje už delší dobu, během těchto voleb to bylo obzvlášť patrné. I proto se o tom teď tolik diskutuje. Mnozí tvrdí, že mainstreamová média už nemají žádný význam a že ztratila svou důležitost. To ale není pravda. Jen nyní musí o pozornost diváků více soupeřit a tyhle volby to ukázaly dost jasně.

To, co říkáte, potvrzují i čísla. Rozhovor Donalda Trumpa s podcasterem Joem Roganem má na YouTube 52 milionů zhlédnutí. Na druhé straně rozhovor CBS News 60 Minutes s Kamalou Harrisovou sledovalo v televizi 5,7 milionu lidí a na YouTube má 3,8 milionu zhlédnutí. Jak roli a význam médií ohrožuje nástup podcasterů?

Podcasty, podobně jako sociální sítě, zažívají už delší dobu vzestup – nejde o nový fenomén. Co však bylo u těchto voleb jiné, byl přístup kandidátů k tomuto typu médií.

Skutečnou otázkou je, jak se kandidáti zachovají v budoucnosti. Myslím si, že pokud si demokraté z těchto voleb něco odnesli, pak je to ponaučení, že pokud vás Joe Rogan pozve do svého podcastu, měli byste jít. Zda je to správná strategie, nedokážu říct, ale zdá se, že příště budou kandidáti cítit povinnost tuto příležitost využít. Bylo to patrné i z kritiky, která se snesla na Kamalu Harrisovou, když účast v podcastu odmítla.

S ohledem na to vše je pravděpodobné, že podcasty budou hrát stále významnější roli. Nejen kvůli tomu, jakým způsobem je lidé konzumují, ale i díky tomu, jak kandidáti mění své strategie, aby tento trend využili.