Článek
Za vlády brazilského exprezidenta Jaira Bolsonara výrazně přibylo v brazilském regionu Vale do Javari evangelikálních misionářů. Ti se především snažili dostat a šířit víru mezi původní komunity brazilského amazonského pralesa, které ale často o Písmo svaté nestojí. Zjištění přinesl před časem brazilský investigativní server O Joio e o Trigo.
Pro kontext: region Vale do Javari patří do brazilského státu Amazonas a rozkládá se na 8,5 milionu hektarech půdy. Jedná se o domov nejpočetnější komunity domorodých obyvatel světa, kteří žijí v naprosté izolaci – šest tisíc lidí, kteří patří k 26 etnickým skupinám, z nichž 19 žije zcela mimo okolní dění.
Evangelikální misionáři se ale nepohybují jen v regionu v bezprostředním sousedství s Kolumbií a Peru. Často cizinci, kteří se snaží šířit mezi komunitami původních obyvatel víru, se pohybují desítky let i v dalších částech Amazonie.
Evangelikálové ve vládě
Podle brazilských novinářů serveru O Joio e o Trigo byl rostoucí počet evangelikálních misionářů přímým důsledkem Bolsonarovy politiky v Amazonii. Jejím hlavním cílem bylo území největšího deštného pralesa na světě otevřít zemědělské lobby a tamní komunity původních obyvatel „civilizovat“.
„Od svého politického počátku byl Bolsonaro spojen s evangelikálními skupinami, ať už personálně, nebo finančně. Hodně se o ně (evangelikály) také opíral v rámci své volební kampaně a dával jim volnou ruku, mimo jiné i ve vztahu k indiánskému obyvatelstvu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy antropolog a expert na Brazílii František Kalenda.
„Brazilský Trump“ se po úspěchu ve volbách evangelikálním skupinám odvděčil tak, že jejich členy jmenoval do klíčových vládních postů. Mimo jiné i do vládní organizace pro ochranu původních obyvatel, Funai, kde začal prosazovat vlastní zájmy.
„Bolsonaro tuto instituci podobně jako mnoho jiných, včetně ministerstva pro životní prostředí, personálně vybil a dosadil do nich osoby, které často byly samy především misionáři… Potom se tedy nedalo čekat, že budou plnit svůj účel. Nebylo to v jejich zájmu,“ říká dále Kalenda.
Krajně pravicový exprezident tak dal – personálně i finančně – omezovaným úřadům v čele s těmito představiteli volnou ruku pro jejich akce.
Členkou vlády a ministryní pro ženy, rodiny a lidská práva se tak například stala právnička a evangelikální pastorka Damares Alvesová, jejíž dcera je shodou okolností adoptovaná dívka a původní obyvatelka z vesnice Kamayurá ve státě Mato Grosso. Jak se dnes už dvacátnice k ministryni v šesti letech dostala, zůstává předmětem diskuze. Podle brazilských médií totiž s adopcí dívky její rodiče nesouhlasili. Neexistují také dokumenty, které by adopci zaznamenaly. Ministryně se brání, že svou dceru neunesla.
Brazilská média nicméně v souvislosti s Alvesovou také upozorňovala na její napojení právě na evangelikální misionářské skupiny v době, kdy byla v období 2019 až 2022 ministryní.
Fakta
- Evangelikálové mají v Brazílii poměrně dlouhou historii a více než stoletou tradici. Jsou součástí odnože protestantských církví a po celém světě jsou jich stovky. Každá má vlastní teologii i praxe.
- Tyto letniční a novoletniční církve velmi dbají právě na misionářskou činnost a většinou jsou velmi konzervativní. Často operují především s postavou Ducha svatého.
- V jejich praxi se typicky objevují takové věci, jako je exorcismus. Vždy také hodně záleží na osobnosti místního pastora.
- Jejich základnou jsou především USA, říká pro Seznam Zprávy antropolog František Kalenda.
Pomáhat a rozdávat
Způsoby, jak se snaží evangelikální misionáři získat přízeň místních komunit, jsou různé.
Podle investigativy se misionáři snaží komunitám původních obyvatel přiblížit osvojením místního jazyka, vytvářením gramatických příruček a slovníků. Znalosti ovšem následně používají hlavně k tomu, aby přeložili Bibli a kázali její učení.
Vlastní zkušenost s nimi popsal před časem pro novináře z Al-džazíry i lídr kmene Kanamari Kuna Kanamari. „Evangelikálové sem přijdou a naslibují mladým lepší život a využívají je jako průvodce k tomu, aby šířili své učení,“ popsal. Dodal nicméně, že ne vždycky jsou vítáni.
Podobně také Eiliesio Marubo. Právník a jeden z hlavních představitelů mladší generace původních obyvatel z regionu Vale do Javari. „Pozorujeme rostoucí přítomnost (evangelikálních misionářů) různých nauk… Snaží se hlavně navázat kontakt s některými domorodci, kteří žijí ve městě, a nabízejí jim peníze a výhody,“ přiblížil.
Někteří misionáři se ale podle něj chtěli dostat i za komunitami, které se vědomě zcela izolují od zbytku světa. „Máme informace, že kmenům z Vale do Javari bylo nabídnuto 20 tisíc dolarů, aby je (misionáře) doprovodili na území, kde se nachází izolované kmeny,“ popsal dále.
Zkušenost s evangelikálními misionáři má také současný kazatel a původní obyvatel Nakwa Mayoruna. Pro stanici Vice popsal, že víru přijal před více než deseti lety. „Barvil jsem si vlasy, oblékal jsem se jinak. Byl jsem typický původní obyvatel, který si maloval obličej. Používal jsem žabí jed, jak mě naučil můj otec. Ale dneska už chápu, že tohle všechno je hříšné. Cizoložství, smilstvo. Dnes jsem změněný Bohem,“ vypověděl.
Zatímco dříve především s americkými misionáři spolupracoval, dnes chce šířit víru po svém. „Misionáři, co přijdou, s námi chtějí manipulovat… Cílem Američanů bylo vzít si, co tu je, a odvézt to. O to nám nejde,“ popsal dále. Zdůraznil, že mu přijde důležité zachovat jejich vlastní jazyk.
Co je cílem misionářů mířících do Amazonie, popisuje dále i antropolog Kalenda. „Do jisté míry jde o naivní pohled, že tu jsou skupiny lidí, které pořád ještě neměly příležitost se setkat se slovem božím. Naplňuje to západní představu o divoších, kteří se s ním potřebují setkat, aby byl civilizováni, protože přeci žijí v primitivním stavu mysli,“ vysvětluje.
Pro mnoho misionářů je navíc představa obrátit komunity původních obyvatel na víru velmi „atraktivní“. „Ti misionáři si myslí, že šíří slovo boží, a má to pro ně obrovskou symbolickou sílu. Ta představa, že by mohli obrátit na víru někoho zcela mimo civilizaci,“ dodává.
Styk s komunitami původních obyvatel je přitom v Amazonii silně regulovaný a v některých případech u kmenů, které mají právo žít v izolaci, zcela zakázaný. Dodržování těchto zákonů spadalo kromě dalších pod kompetenci právě i vládní Funai.
Antropolog Kalenda zdůrazňuje, že zákaz styku se světem není pasivním rozhodnutím ze strany státu, ale často vědomým rozhodnutím samotných komunit původních obyvatel.
Obráceni na víru
Podle antropologa Františka Kalendy, který brazilskou Amazonii opakovaně navštívil, se strategie evangelikálních misionářů v přístupu k původním obyvatelům odvíjí od skutečnosti, zda již předtím měli styk s civilizací či ne.
„Asi 99 procent indiánské populace, která čítá asi milion lidí, v Brazílii žije na indiánských územích, ve městech a mají do různé míry kontakt s civilizací. Mají třeba internet, vědí o okolním světě, učí se nebo mluví portugalsky a vědí, že misionáři existují. Dostávají se k nim proto snadno - třeba pod záminkou studijní cesty, akademického výzkumu, za naučením se původního jazyka. Potom se začlení do komunity – velice často tím, že se ožení nebo mají děti – začnou vytvářet komunitu, šíří slovo boží.“
„Proniknout k izolovaným kmenům je složitější. Jde především o výpravy helikoptérami, které si misionáři často pořizují, nebo na lodích do velice vzdálených částí amazonského pralesa. Připomíná to cesty z 16. a 17. století, kdy misionáři přijdou, začnou rozdávat dárky, moderní předměty a snaží se místní koupit. Někdy se objevují v brazilských médiích i zprávy o tom, že se třeba snaží odvézt místní děti pryč, aby je vychovali ve městě a potom zase poslali zpátky.“
Podle Kalendy jsou nejvíce „náchylné“ přijmout víru komunity původních obyvatel, které jsou silně vykořeněné, nebo ty ve špatné „ekonomické situaci“.
„Tady je snaha těchto misionářů místním něco nabídnout a prezentují to tak, že dokážou nabídnout ekonomickou sílu. Součástí těchto teologií je tzv. teologie prosperity – ‚Když se k nám přidáš, tak tě Bůh odmění a bude se ti v životě dařit‘.“
Naděje v mladší generaci
Bojovat proti evangelikálním misionářům často operujícím bez povolení se v posledních letech snaží především mladší generace lídrů původních obyvatel. Jedním z nich je právě i již zmíněný právník Eiliesio Marubo.
Ten se rozhodl podat na přítomnost některých misionářů ve Vale do Javari stížnost k nejvyššímu soudu, protože podle něj neměli povolení v regionu pobývat. U soudu uspěl a tři obvinění dostali zákaz vstupu na jejich (indiánská) chráněná území.
Žaloba byla podána na misionáře Andrewa Tonkina z církve Frontier International. Obvinění, že se snažil získat přístup k izolovaným komunitám, ale tento Američan odmítá. „Respektujeme vlády do té míry, dokud nezačnou mluvit proti slovu božímu. (…) Boží slovo je nade vše,“ uvedl ke kauze ve vyjádření pro brazilské novináře. Podle serveru Reportér Brasil ještě letos v létě „sloužil Ježíši Kristu“ v Iráku.
Obviněný z toho, že se snažil proniknout k izolovaným kmenům, byl také misionář a pilot Wilson Kannenberg z evangelikální církve Asas de Socorro (Záchraná křídla). Ta uvádí, že se zaměřuje na misionářskou osvětu a logistickou pomoc letadlem. Kannenberg se za původními obyvateli chtěl dostat v době pandemie covidu-19, kdy hrozilo, že by nakažení pro komunity bez potřebné imunity znamenalo záhubu. I on se nicméně obvinění brání.
Stanice Vice zase připomíná případ třetího obviněného Josii Mcintyra. I on ale odmítl, že by se někdy pokoušel k izolovaným kmenům dostat. Novinářům řekl, že v regionu Vale do Javari pomáhá lokálním dětem se učit například matematiku, ale i Kristovo učení. Skutečnost, že by se snažil měnit jejich kulturu, odmítá a své obvinění vnímá jako politické.
„Brazilská indiánská populace se v posledních letech silně mobilizuje. V jejích kruzích roste sebevědomí, jsou aktivní na sociálních sítích, v ulicích, ale i u soudů, kde podávají žaloby. Jde především o příslušníky mladší generace… vzrůstá mezi nimi vědomí o vlastní identitě a snaha ji určitým způsobem posilovat,“ komentuje rostoucí touhu po spravedlnosti mezi mladší generací antropolog Kalenda.
Větší ochranu původních obyvatel stanovil jako jednu ze svých priorit i současný prezident Luiz Inácio Lula da Silva.
„Současný prezident Lula se snaží o přebudovat vládní agentury a ministerstva takovým způsobem, aby v nich seděli lidé, kterým opravdu na ochraně původních obyvatel záleží. Například ve Funai se tak poprvé objevují právě i lidé indiánského původu… Ke změně tedy dochází, ale jde o proces na delší dobu a nelze s jistotou říct, zda se projevuje již teď,“ dodává.
