Článek
Albánie zažívala během více než čtyřicetileté vlády komunistického diktátora Envera Hodži teror. Tajná policie Sigurimi pronásledovala statisíce lidí, podrobovala je často brutálním výslechům a stíhala téměř každého, kdo vzbuzoval jen trochu podezření.
Sigurimi se skládala z více než 10 tisíc informátorů, ještě více lidí s ní spolupracovalo. Někteří dobrovolně, ale častěji byli lidé podle svých výpovědí donuceni vyhrožováním. Při odmítnutí jim hrozila ztráta zaměstnání nebo to, že se sami stanou obětí režimu.
Tajná policie vypracovala více než 20 milionů dokumentů o podezřelých osobách, a to v zemi s méně než třemi miliony obyvatel. Spisy „nepřátel státu“ měly často několik set stran a věnovaly se jak Albáncům, tak i turistům nebo pracovníkům z jiných států.
Strach z toho, co si přečtou
Albánské ministerstvo vnitra je po necelých třiceti letech od pádu režimu, v roce 2017, zpřístupnilo. Ukazuje se ovšem, že někteří lidé do dokumentů ani nahlédnout nechtějí. Historie je pro ně tak citlivá a vazby mezi lidmi příliš blízké na to, aby se dozvěděli, že například někdo z jejich blízkých s tajnou policií spolupracoval.
„Nechci vidět svůj spis. Bojím se, že se dozvím, že mě zradil blízký přítel, a to by mi zlomilo srdce,“ řekl agentuře AFP dvaašedesátiletý novinář Cerziz Loloci.
Od konce druhé světové války až do pádu režimu v roce 1991 bylo více než 100 tisíc lidí internováno v pracovních táborech, 20 tisíc lidí uvězněno a 6 tisíc zavražděno nebo zmizelo.
V Albánii byly za komunistického režimu postaveny desetitisíce bunkrů
Bunkry vybudované v Albánii za komunistického režimu Envera Hodži měly přežít i jaderný útok. Nikdy nepřišel, ale ničí je jiný nepřítel. Postupně je zaplavuje moře. Pobřeží země je podle expertů jedním z nejpostiženějších erozí.
Obsah spisů jako svědectví o brutalitě režimu
Tisíce Albánců a desítky cizinců již do svých složek nahlédly. Například spis Luca Bouniola-Laffonta, který byl těsně před pádem Sovětského svazu mezi lety 1988–1990 kulturním atašé na francouzském velvyslanectví v Tiraně, má 774 stran.
„Je fascinující a zároveň děsivé vidět, jak z pětadvacetiletého mladíka, kterým jsem tehdy byl – prostě zvědavého a otevřeného vůči ostatním – udělali nebezpečného špiona ohrožujícího bezpečnost režimu,“ vysvětlil.
Tajná policie zmobilizovala desítky lidí, aby „vytvořili zcela imaginární scénář hodný špionážního filmu nebo tragikomického románu“, řekl Bouniol-Laffont. Zpravodajský web Balkan Insight popsal, že na jednu sledovanou rodinu připadalo tři až padesát informátorů.
Albánie pod vládou Envera Hodži
Albánie se v roce 1944 vymanila z italské okupace a do jejího čela se dostal tehdy mladý vůdce partyzánů Enver Hodža. V zemi zavedl komunismus po vzoru Josifa Vissarionoviče Stalina, který se po více než 40 let projevoval tvrdými represemi i zhoršující se ekonomickou situací.
Během Hodžovy vlády se Albánie dostala do rozporu s celým světem, včetně ostatních komunistických zemí, které bývaly jejími blízkými spojenci, jako byl Sovětský svaz, Čína a sousední Jugoslávie. Kvůli obavám z útoku nechal Hodža postavit po celé zemi desetitisíce bunkrů a kilometry podzemních chodeb, které měly chránit i před jaderným útokem.
Krutý režim mimo jiné přivedl zemi téměř k bankrotu. Když Hodža v roce 1985 zemřel, byla Albánie oficiálně třetí nejchudší zemí na světě. Čtyři desetiletí kolektivizace vedla na venkově téměř k hladomoru, protože v důsledku agresivního izolacionismu lidé stále používali zemědělskou techniku z 20. let 20. století.
V domácí politice razil cestu silných represí, které prosazovala tajná policie Sigurimi. Odstraňoval z cesty rovněž své spolustraníky, kteří by mohli potenciálně ohrozit jeho moc. Popravit nechal například i svého švagra. Albánie se rovněž stala jedinou oficiálně ateistickou zemí, zakázala náboženské instituce a přísně stíhala náboženské projevy. Tvrdý režim ovšem přežil i svého zakladatele, po Hodžově smrti v roce 1985 fungoval až do pádu komunismu v zemi, ke kterému došlo o 6 let později.
Do spisů mohou lidé nahlédnout ve sklepě ministerstva vnitra, kde jsou uložené. Čtyři místnosti zaplňují až po okraj dokumenty, fotografie a mikrofilmy, pečlivě uložené v železných krabicích, které připomínají podle AFP rakve čekající na otevření.
„Jejich obsah je svědectvím o brutalitě režimu. Srovnáme-li tyto spisy se spisy některých jiných bývalých komunistických zemí, politické násilí v Albánii bylo extrémní,“ upozornila ředitelka archivu Gentiana Sula.
Všichni cizinci, včetně Albánců z Kosova, které bylo tehdy součástí Jugoslávie, byli považováni za potenciální hrozbu. Sigurimi vedla tajnou složku dokonce i o vůdci boje za nezávislost Kosova a jeho tehdejším prezidentovi Ibrahim Rugova.
'The House of Leaves' - Shtëpia e Gjetheve - Headquarters of #Stalinist #Albania's dreaded Sigurimi - Secret Police. Modelled of the KGB & Stasi & dubbed 'the sharp tool of the party' by Enver Hoxha, the Sigurimi brutalised & terrorised the nation for 46 years. @ColdWarPod pic.twitter.com/bCHiIZcnab
— Fussball Geekz (@philharrison192) February 1, 2022
Historii odkrývají také potomci těch, kteří byli sledovaní. Kanadský novinář Nadi Mobarak zjistil, že existuje složka i jeho zesnulého otce Melhema – badatele libanonského původu se zálibou v albánské historii.
„Domnívám se, že jeho příjezd do Albánie nemá nic společného s turistikou. Spíše se snaží dozvědět více o naší zemi pro zahraniční zájmy. Mohl být pověřen Američany nebo Jugoslávci,“ napsal policejní úředník při sledování cizince. Mobarak poukazuje na absurditu označení. „Můj otec by se při procházení stránek tohoto spisu určitě dobře bavil,“ řekl Mobarak.
Dopady historie na dnešní albánskou politiku
Historie režimu zůstává podle AFP v Albánii, kde i nepodložená obvinění ze spolupráce se Sigurimi nesou těžké stigma, velmi citlivé. Nařčení ze zapojení do práce tajné policie se v albánské politice často padají s cílem očernit politické rivaly.
Ministerstvo vnitra tak požaduje změnu zákona, která by mu umožnila v souvislosti s historií prověřovat kandidáty na veřejné funkce – a to i v případě, že již dříve prošli prověrkami.
Enver Hoxha’s dictatorial Communist regime ruled using mass surveillance, but only now are some Albanians seeing their files and discovering that friends and relatives informed on them to the powerful Sigurimi secret service.
— Balkan Insight (@BalkanInsight) March 1, 2018
Read the story: https://t.co/N1LArgv8r6 pic.twitter.com/wIpxIQsqtp
Ty totiž proběhly v počátečních fázích demokratické transformace Albánie v 90. letech. Záznamy v minulosti byly neúplné a nedostatek informací vedl k tomu, že bývalí spolupracovníci Sigurimi a špioni mohli nadále zastávat mocenské funkce. Podle současného zákona však nemohou být znovu prověřeni.
První člověk, který veřejně požádal o přístup do archivu, byl známý albánský spisovatel Ismail Kadare. Řekl, že je důležité postavit se historii čelem. „Mlčet o minulosti znamená nadále se podřizovat morálce diktatury, nadále ztrácet morální orientaci,“ popsal.
