Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Spousta lidí zůstala v podzemních garážích, kde je stále voda. Neví se tak, kolik obětí nakonec bude, řekla Seznam Zprávám Češka Zuzana Benešová, která už deset let žije ve španělské Valencii. Jejím nejbližším se nic nestalo, manžel, jehož snímky doprovází tento rozhovor, se ale hned vydal na pomoc do postižených oblastí, kde má bratra a bratrance.
Zuzana Benešová mluví i o varování, které přišlo skutečně pozdě: „Je to selhání státu, kritika je namístě,“ myslí si.
Jak vy osobně jste prožila povodně? Byla jste v nějakém hodně postiženém místě?
Vůbec ne. V Čechách to vypadá, že postižené bylo město Valencie, samotného města se to ale téměř nedotklo. Postižené byly vesničky přilehlé k městu. Je to sice valencijský region, ta místa se ale nacházejí pár kilometrů od nás. Ve městě byste nic nepoznal, všechno funguje, jen byly až do pátku zavřené školy. Zasažené oblasti jsou ale hned za Valencií.
Jak to nyní v těch nejpostiženějších místech vypadá?
Všichni lidé mají už přívod vody a elektřiny, je tam ale stále obrovské množství bahna a vody. Do oblasti přijelo mnoho dobrovolníků, hrnou se tam davy. Já osobně jsem tam ještě nebyla, manžel ano, má tam bratra a bratrance. Všude jsou vraky aut, starý nábytek, větve, stromy, zkrátka všechno, co voda vzala s sebou.
Počet obětí je vysoký - mluví se o více než dvou stovkách - a už se objevila kritika úřadů kvůli tomu, že vydaly varování pozdě. Co si o tom myslíte?
Obvykle nemívám ráda takovéto soudy, tentokrát ale musím říct, že je to pravda. Já sama jsem se vzbudila v úterý ráno a z okna jsem viděla vichr a silný déšť - ve Španělsku mají špatné kanály a když víc prší, automaticky se zavírají školy. Říkala jsem si, že v tomhle počasí děti do školy nepovezu - jezdíme autem - ale škola byla otevřená a všechno fungovalo.
Moje tchyně šla večer v půl osmé do kina. Alarm, který lidem pípne v telefonu, přišel až v půl deváté. Tedy až potom, co se vylila řeka z břehů a auta plavala na silnicích. Přišlo to až s křížkem po funuse, strašně pozdě.
Vůbec se zatím neví, kolik obětí nakonec bude - spousta lidí zůstala v podzemních garážích, kam se nyní nejde dostat, je tam příliš vody. Hasiči zachraňují lidi z domů a bytů a ne z garáží, tam už pravděpodobně šance není.
Znamená to, že lidé si vyzvedávali auta a nemohli vědět, jaká je tam situace? Nešlo tedy o jejich podcenění a snahu zachránit vozy před vodou?
Spíše o tom nevěděli. Mám kamaráda, který vlastní velké obchodní centrum, v němž byli lidé v kině. Když zazvonil alarm, dolů se už nedostali, byla tam voda, museli proto přespat v kině. To ale byli ti, kteří měli štěstí. Jedna kamarádka už musela vylézat z auta okénkem, jela s dětmi do Valencie a silnice byla zaplavená. Je to selhání státu, kritika je myslím namístě.
Zmiňovala jste, že když někdy hodně prší, zavírají se školy. Jsou tedy v této oblasti záplavy častější?
Záplavy ani ne, kanály ale nepoberou vodu a třeba u nás v ulici máme vodu po kolena. To se stalo naposledy před dvěma nebo třemi lety. Lidé v takovém případě vědí, že silnice budou ucpané auty, bude na nich hodně vody. Není to životu nebezpečné, spíš jde o dopravní kolapsy. Někdy se smějeme, že když hodně prší, nastanou ve Valencii „uhelné prázdniny“.
Spojují si španělští vědci toto neštěstí se změnami klimatu?
Ve zprávách říkají, že je to způsobené globálním oteplováním a změnou klimatu a že se to bude stávat častěji. Mezi lidmi to nikdo teď moc neřeší, lidé mají jiné věci na práci.