Akustický teror. Rusové přesně vědí, kdy a jak mají děsit

„Některé bomby a rakety jsou na Ukrajinu vypáleny nikoliv s cílem něco zničit, ale pouze způsobit velký hluk,“ domnívá se Natalja Zubarová z neziskové organizace Maidan Monitoring Information Center, která dokumentuje ruské válečné zločiny.

Podle ní a jejího týmu Rusko na Ukrajině využívá taktik takzvaného akustického teroru: Tamní obyvatelstvo úmyslně vystavuje hlasitým a nepříjemným zvukům, aby zlomilo jejich vůli bránit se agresi.

Může jít také z hlediska Moskvy o vítaný doprovodný efekt ničivých úderů. Souvisí s tím ale i letecký poplach. Někdy k jeho spuštění stačí pouhý start bombardérů z některé z ruských leteckých základen, přičemž letouny pak ani nemusí doletět na Ukrajinu.

„Každý, kdo žije v Charkově, něco takového zažil,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy aktivistka, která se dlouhodobě věnuje výzkumu tohoto fenoménu. Charkov v poslední době zažívá ruské útoky takřka denně, ona sama z tohoto města na severovýchodě země pochází.

Jak popsala v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy, mezi obyvateli druhého největšího města Ukrajiny panuje momentálně velmi nervózní atmosféra. Velký podíl na tom má právě akustický teror.

Podobnou taktiku si podle válečných reportérů Moskva dříve vyzkoušela v Sýrii nebo Čečensku. Fenomén ale už popisovali odborníci například v souvislosti s druhou světovou válkou či válkou ve Vietnamu nebo Iráku, byť někdy v jiných podobách.

„Když zasáhnou místo na kopci, slyší to velká část města. Tlakové vlny se navíc kvůli umístění šíří tak, že lidé nejsou schopni určit, odkud vychází,“ popisuje Zubarová s tím, že Rusové tak vytváří iluzi, že je město obklíčeno. „Obyvatelé nevědí, jak daleko od nich k úderu došlo a co dalšího mohou čekat. Je to velmi děsivé,“ dodává.

Zubarová akustický teror zkoumala v odborném článku spolu se svým kolegou Serhijem Petrovem a psychologem Viktorem Puškarem. Podle něj Rusko využívá toho, že každý útok upozorní na jeho přítomnost a dává tak najevo svou převahu, stejně jako to dělají zvířata, když si vyznačují svoje teritorium.

„Jsme blízko, nezapomínejte na to,“ vzkazují prý Rusové každou explozí. Útoky často plánují na noc, aby zvýšili jejich psychologický dopad. Zvuky úderů se totiž v tu dobu rozléhají nejvíce a lidské tělo v klidovém režimu je vůči hlasitým zvukům nejzranitelnější.

Obyvatelé zasažených oblastí trpí v důsledku opakovaných útoků nedostatkem spánku, což výrazně zasahuje do jejich každodenního života.

„Když se to stane jednou, dá se to přejít. Když to ale zažíváte neustále třikrát nebo čtyřikrát týdně, váš nervový systém začne být vyčerpaný. Nemůžete se soustředit, špatně se vám pracuje, přes den se vám chce spát,“ líčí pro Seznam Zprávy hudebník Denys Vasyljev, který pochází ze Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny.

Na začátku války začal nahrávat zvuky raket, bomb a výbuchů, aby zdokumentoval válečné zločiny, kterých se Rusko na Ukrajině dopouští. Jak sám říká, jeho nahrávky jsou určené zejména pro lidi, kteří nikdy nic podobného nezažili. Mají jim přiblížit hrůzy války. „Nesmějí je ale poslouchat dlouho, jinak zažijí trauma tak jako já,“ dodává.

Poslechněte si zvuky nahrané Denysem Vasyljevem.

Zubarová a její kolegové v článku, který vznikl na základě výzkumu, upozorňují, že působení akustického teroru má na obyvatele Ukrajiny dalekosáhlé dopady. Kromě toho, že snižuje citlivost jejich sluchu, vede k úzkostem a chronickému stresu, který může vyústit v celou řadu zdravotních problémů.

Pod jak silným vlivem akustického teroru žije, si hudebník Vasyljev uvědomil, až když válkou zmítanou zemi na několik týdnů opustil. Na přelomu března a dubna vycestoval se svou kapelou na koncertní turné po evropských zemích. V rámci něj zamířil mimo jiné do Prahy.

„Bylo velmi těžké si zvyknout na normální život. Každý zvuk mi připomínal válku,“ popsal pro Seznam Zprávy. „Bydleli jsme nedaleko nemocnice. Bylo pro mě velmi těžké neustále poslouchat zvuky sanitek i helikoptér. Připomínalo mi to sirény a bojové letouny, které létají nízko nad zemí a bombardují města. Ze všeho jsem měl strach,“ dodal.

To, co Vasyljev popisuje, označují ukrajinští výzkumníci jako syndrom projekce. Ten zažívají lidé, kteří se stali oběťmi akustického teroru. Projevuje se u nich tak, že i normální zvuky vyhodnocují jako hrozbu.

„Slyší projíždět popeláře a myslí si, že jde o ostřelování. Zvuk varné konvice zase mnohým připomíná stíhačky létající nad městem,“ vysvětluje Zubarová, s jakými pocity se jim svěřili lidé, se kterými v rámci výzkumu mluvili.

Podívejte se na následky stále intenzivnějších ruských útoků v Charkovské oblasti.

Jak zvuk vyvolává v lidském mozku reakce, jako je strach, vysvětlila v dřívějším rozhovoru pro americkou stanici NPR neurobioložka Nina Krausová z americké Severozápadní univerzity.

„Víme, že náš sluchový systém má přímé spojení s limbickým systémem, který moduluje emoce, jako je strach, který tyto nervové obvody posiluje,“ uvedla expertka, která se specializuje právě na lidský sluch.

Dodala, že u každého jedince fungují tato spojení jinak, což znamená, že různí lidé neslyší jeden a ten samý zvuk zcela stejně. „Díky zkušenostem, které člověk během svého života se zvukem získal, nyní, když se objeví jakýkoli zvuk – a v tomto případě emocionálně významný zvuk –, nervový systém zareaguje způsobem, který obzvláště zvýrazní prvky zvuku nesoucí informace,“ vysvětluje Krausová.

Negativní emoce u obyvatel Ukrajiny nevyvolávají pouze zvuky bomb, raket a dronů, ale nově například také hlasité hučení generátorů elektrické energie. Ty jsou v provozu kvůli častým výpadkům proudu způsobeným opakovanými útoky na energetickou infrastrukturu.

Akustický teror se nevyhýbá ani obyvatelům míst od fronty vzdálených, zdůrazňuje tým Natalji Zubarové, a to kvůli zmíněnému leteckému poplachu. Sirény se na Ukrajině rozeznívají dnem i nocí.

„Chvílemi zapomenete, že kolem zuří válka, letecké poplachy vám to ale rychle znovu připomenou,“ říká osmadvacetiletá Ksenia. Ačkoliv žije v Kyjevě, tedy stovky kilometrů od frontové linie, válka na ni silně doléhá – mimo jiné skrze zvuk sirén, který ji neustále upozorňuje, že Rusové mohou udeřit kdykoliv a kdekoliv.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Ksenia přiznala, že od začátku války propadla úzkostem, nemá náladu se socializovat a často brečí.

Zvuky sirén do života zasahují i Svitlaně z osmitisícového městečka Kozova na západě Ukrajiny. Její dům leží jen kousek od poplachových zařízení, jež obyvatele města i několikrát denně varují před hrozbou ruských útoků.

„Už jenom to, že neustále slýcháme letecký poplach, má obrovské psychologické dopady. Na děti, dospělé i seniory,“ postěžovala si Seznam Zprávám. „Slýchat ten zvuk pořád dokola je velmi znepokojivé, stresující. Zdá se, že prostě nemůžete žít běžný život, i když je frontová linie daleko,“ dodala.

Přestože akustický teror má na Ukrajince velký dopad, dosáhnout kýženého cíle – tedy zlomit vůli tamních obyvatel – se ruským silám zatím nepodařilo, rozhodně ne ve velkém měřítku.

Lena, která žije v neustále ostřelovaném Charkově, přiznává, že tamní obyvatelé jsou unavení, nikdo z nich ale nemá v plánu město opustit a vzdát se. Proti zvukům bomb, dronů a sirén se prý od začátku obrnila. Naučila se také rozeznávat, jak daleko k explozi došlo a co ji způsobilo – jestli raketa, drony Šáhid, salvový raketomet, nebo protivzdušná obrana.

„Ano, stále to nejspíše ovlivňuje naši pohodu a náladu, ne ale tolik jako dřív. Ze stresu se teď dokážete oklepat mnohem rychleji. Dříve to mohlo trvat i několik dní, nyní nás to vyděsí tak na hodinu,“ popsala pro Seznam Zprávy a připojila jeden osobní příběh.

„Nedávno jsem venčila psa v parku a začalo ostřelování a výbuchy. Zašli jsme jen do sklepa jedné kavárny, počkala jsem zde půl hodiny, vypila jsem si kafe a vyrazila jsem zase na procházku. Většina lidí na to nereagovala vůbec a pokračovali v tom, co zrovna dělali,“ líčí Lena.