Afrika v zajetí sankcí. Ruská hnojiva budou, ale řešení hladu je jinde

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Z Nizozemska přes Mosambik až do cílového Malawi zamířil na konci listopadu první náklad 20 tisíc tun průmyslových hnojiv. Oznámil to tehdy mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric.

Jde o první vypravenou loď pronajatou Světovým potravinovým programem (WFP) s nákladem kriticky chybějících umělých hnojiv. Podle OSN nebude v následujících měsících zdaleka poslední. Hnojiva původně od ruských výrobců zamířila nejdříve do evropských skladů a následně do afrických zemí.

Děje se tak díky dohodě o vytvoření humanitárních koridorů v Černém moři uzavřené letos v červenci, v souvislosti se kterou se mluví zejména o vývozu ukrajinského obilí. Hnojiva poslouží „ke zmírnění humanitárních potřeb a prevenci katastrofické ztráty úrody v Africe“. Ruští výrobci tak podle OSN darovali celkem 260 tisíc tun těchto produktů.

Průmyslová hnojiva jsou pro africké země zásadní, ale aktuálně jsou nedostatkovým zbožím. A pokud jsou, stojí několikanásobně víc než před začátkem války a před pandemií covidu-19. Zemědělci si je proto často nemohou dovolit.

Zasáhnout se rozhodla i Africká rozvojová banka, která se zavázala zajistit půl milionu tun průmyslových hnojiv, jen aby zvrátila potravinovou krizi v západní Africe. Množství chybějících hnojiv pro celý kontinent už v květnu vyčíslila na dva miliony tun, uvádí server Al-Džazíra. Takže ani odblokování ruských hnojiv nepředstavuje úplnou záchranu.

Děje se tak v době, kdy se několik afrických regionů potýká s bezprecedentní potravinovou krizí (více například zde). Důvodů je několik - klimatická změna a sucho, ozbrojené konflikty a rostoucí ceny a zvyšující se inflace v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.

Hnojiva tak představují naději, že by se krize v budoucnu dramaticky prohlubovat nemusela, jak uvádí OSN i africká bankovní instituce.

Proč jsou hnojiva dnes nedostupná a drahá? Zásadní roli hraje Rusko, které je největším světovým vývozcem dusíkatých hnojiv, druhým největším dodavatelem draslíku a třetím největším vývozcem fosforečných hnojiv, uvádí server Politico.

Problematické jsou v tomto ohledu také sankce uvalené na Rusko. Především pak omezení vývozu klíčových surovin pro výrobu hnojiv, jako je potaš. Mimo území Evropy pak vývoz z Ruska zatěžuje jeho vyřazení z mezinárodního platebního systému SWIFT a prudký růst cen pojištění lodí.

„Rostoucí cena plynu má přímý vliv na cenu průmyslových hnojiv, jelikož je plyn jeden ze základních produktů, které slouží jako vstupní surovina například pro výrobu dusíkatých hnojiv,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy další faktor profesor Jan Banout z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity.

Jak významně za uplynulých pár let vzrostly ceny, přiblížil letos v dubnu hlavní představitel Africké rozvojové banky Akiwuni Adesinatak. Jen cena toho nejlevnějšího typu hnojiva (močoviny) vzrostla až o 300 procent, řekl pro Al-Džazíru. Podle OSN pak ceny hnojiv od roku 2019 vzrostly o 250 procent.

Podle OSN na zemědělské výrobě podporované průmyslově vyráběnými hnojivy závisí 50 procent světové populace. V Africe podle Banouta pracuje v zemědělském sektoru polovina všech ekonomicky aktivních obyvatel.

„Základní výhodou průmyslových hnojiv je jejich levná aplikace. Jde o granulový prášek, který v menších dávkách jen po poli rozprášíte. Narozdíl od hnojiv organických živiny z nich ale přijímá jen rostlina a ne i půda,“ říká odborník. Zásadní je nicméně podle něj umět tato hnojiva správně použít i skladovat.

Afričtí zemědělci se podle českého experta na zemědělství orientují především na co největší potravinovou produkci s ohledem na stále se zvětšující africkou populaci. V tomto případě tak průmyslová hnojiva mají význam.

Toho si je vědomé i mezinárodní společenství. „Nemůžeme dopustit, aby se celosvětové problémy s dostupností hnojiv staly globálním problémem nedostatku potravin,“ uvedl například v prohlášení letos v listopadu Světový potravinový program. „Znovuobnovení trhů s hnojivy je zásadní,“ psalo se dále ve zveřejněné zprávě.

Jen letošní nedostatek dusíkatých hnojiv pak může vést v příštím roce k produkční ztrátě 66 milionů tun základních plodin - kukuřice, pšenice, rýže, odhaduje OSN. To představuje množství, kterým by se za měsíc nakrmilo 3,6 miliardy lidí.

„V roce 2019 jsem kupoval 50kilogramový balík hnojiva za 25 dolarů,“ popsal letos pro britskou BBC tanzanský zemědělec a pěstitel rajčat Lossim Lazzaro. Situace se podle něj letos dramaticky změnila. Shánět nepřírodní hnojiva je pro něj těžké, musel se obrátit na lokálního výrobce, který má ale dlouhé čekací lhůty a vyšší ceny.

Změnu přiblížil i keňský farmář a pěstitel kávových bobů Charles Gatere. Serveru Financial Times řekl, že tak vysoké ceny hnojiv nikdy nezažil, a to v oboru přitom působí už 50 let, jak zdůraznil. Protože se nemůže spoléhat na průmyslová hnojiva, jeho sklizeň bude nižší a tím pádem si i méně vydělá.

Příběhy těchto farmářů nejsou ojedinělé. Nadměrný spoleh na průmyslově vyrobená hnojiva nicméně představuje riziko. „V umělých hnojivech jsou koncentrované živiny. Pokud se například aplikuje hnojiva více, než je doporučováno, může to plodinu poškodit…Dusičnany v hnojivech se pak při deštích mohou dostat do podzemních vod a ty se tak kontaminují…Výroba těchto hnojiv je navíc energeticky náročná. Je s nimi spojená velká produkce skleníkových plynů a především oxidu uhličitého,“ uvádí Banout.

Výpadek v dodávkách průmyslových hnojiv by tak mohl být příležitostí přejít na ekologičtější variantu.

„V krátkodobém horizontu se za průmyslová hnojiva bude hledat náhrada v Africe těžko. Jistě budou potřeba. Nicméně z dlouhodobějšího hlediska je třeba, a to se netýká jen afrického kontinentu, vrátit se k organickým hnojivům,“ připouští.

Na čistší zemědělství dlouhodobě apeluje i místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. „Vysoká cena syntetických hnojiv… je dalším důvodem pro optimalizaci jejich používání a přechod na precizní zemědělství a další udržitelné postupy,“ napsal v souvislosti s průmyslovými hnojivy letos v dubnu na svůj twitter.

Podobný názor sdílí i Banout, podle kterého by se mělo užití těchto hnojiv spíše redukovat. Nutno nicméně dodat, že Afrika je na hektar půdy z celého světa používá nejméně, uvádí BBC.

„Organická hnojiva působí (kromě plodiny) i na kvalitu půdy. Každý farmář si je navíc může vyrobit sám a není tak nutné je dovážet. Potřeba jsou exkrementy hospodářských zvířat a posklizňové zbytky,“ vysvětluje. Není podle něj také pravdou, že by v kontextu Afriky organická hnojiva znamenala menší úrodu.

OSN i africké země nicméně na uměle vyrobená hnojiva aktuálně spoléhají. Letos v březnu tak byla v nigerijském Lagosu slavnostně otevřena továrna na výrobu hnojiv za 2,5 miliardy dolarů. Její výrobní kapacita jsou tři miliony tun ročně, informovala agentura Reuters.

Nigerijský miliardář a majitel Aliko Dangote si díky tomu slibuje, že bude vyvážet hnojiva do zahraničí, ale také pokryje potřebu místních.

Výrobci hnojiv - norská společnost Yara a marocká OCP - zase africkým zemědělcům nabídli slevu. Společnost OCP uvedla, že daruje 180 tisíc tun hnojiv drobným zemědělcům v subsaharských zemích a dalších 370 tisíc tun dodá se slevou, aby pomohla více než čtyřem milionům zemědělců. Přesto pro mnoho afrických zemědělců zůstávají hnojiva stále finančně nedostupná.

Transformace zemědělské výroby z užívání průmyslových hnojiv na ta organická je běh na dlouhou trať. Kromě vůle afrických farmářů přestoupit na organické zemědělství musí přijít iniciativa také ze strany vlád. Africké zemědělství by také muselo více mechanizovat, dodává na závěr Banout.