Africké partnery přesvědčujeme, že jsme nejlepší, říká česká diplomatka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko přinejmenším od začátku války na Ukrajině výrazně prohlubuje vztahy s africkými státy. Otevřeně mluví i o tom, že se snaží vyvažovat narůstající vliv globálních protizápadních hráčů, jako jsou Rusko a Čína, kteří se na kontinentu silně angažují.

„Rozhodně ale nechceme vytvářet dojem, že chceme opakovat studenou válku. Není naším cílem stavět africké partnery před volbu buď a nebo,“ upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy česká velvyslankyně v Nairobi Nicol Adamcová, která předtím působila jako ředitelka afrického odboru na Ministerstvu zahraničí.

V rozhovoru klade důraz na to, že je třeba k zemím přistupovat individuálně, nevnímat subsaharskou Afriku jako jeden celek. Zhodnocuje, jak se české diplomacii daří, a vysvětluje, jak africké země vnímají válku na Ukrajině.

Český prezident, premiér, dva ministři a předseda Senátu. Ti všichni za uplynulé dva roky několikrát navštívili země subsaharské Afriky. Utužuje Česká republika vztahy s Afrikou?

Ano. Je zjevné, že nejde jen o slova, když Česká republika říká, že má zájem o Afriku. Je naším sousedním regionem a vždy bude. To znamená, že situace v Africe má přímé důsledky pro vývoj v Evropě i České republice.

Zajímat nás tak musí a je skvělé, že i ti nejvyšší ústavní činitelé se zapojili do aktivního naplňování vládní Strategie pro Afriku (schválené v roce 2022 vládou, pozn. red.).

Jak se podle vás Česku na této misi daří?

Můžeme usuzovat z toho, jak na cesty a kontakty reagují afričtí partneři a vůbec na formě přijetí, které se našim představitelům v Africe dostává.

Z toho vyplývá, že Česko je partnerem relevantním, zajímavým. Partneři vnímají, že nemáme koloniální minulost, s africkými zeměmi máme tradici vztahů z dob Československa, jsme moderní země, která se dynamicky vyvíjí a nabízí technologická řešení, máme kapacity v oboru vzdělání, výzkumu i vědy a možnosti a potenciál řešit africké priority a problémy.

Které země představují pro Česko klíčové partnery? Etiopie i Zambie jsou pro Česko prioritními zeměmi (pro rozvojovou spolupráci, pozn. red.), zajímalo by mě, které africké státy jsou pro budování vztahů pro Česko důležité?

Jak jste sama říkala Etiopie a Zambie jsou prioritními zeměmi. Přirozenými prioritami jsou také země, kde máme zastupitelské úřady. S nimi chceme logicky rozvíjet hlubší vztahy také. Já zastupuji vztahy ve východní Africe. Náš úřad je rezidentní v Keni, ale má na starosti i Tanzanii, Rwandu, Burundi a Ugandu.

Právě s Rwandou i Ugandou máme velmi intenzivní vztahy, které v případě Rwandy dosahují vztahů v rezidentních zemích. Koneckonců právě prezident Petr Pavel letos Rwandu navštívil a podobně i premiér Petr Fiala. Zájem Rwandy můžeme dokumentovat i na jejím rozhodnutí otevřít v Praze zastupitelský úřad.

Zastavme se u Rwandy. V zemi nedávno opět vyhrál volby současný prezident Paul Kagame, který je u moci 24 let. Legitimitu nejen posledních voleb zpochybňují experti i lidskoprávní organizace. V souvislosti s jeho vládou se hovoří o likvidování opozice a Kagame je některými označován za autokrata. Česko se zároveň vůči některým autokratickým lídrům jinde po světě silně vymezuje. V případě Rwandy tomu tak není. Jsou pro Česko v souvislosti s navazováním vztahů s africkými partnery zásadní otázky lidských práv?

Rwanda má za sebou zkušenost, kterou většina zemí světa naštěstí nemá. Dodnes se musí vyrovnat s genocidou a tím, co způsobila ve vztazích mezi lidmi. Vnímáme, že je situace složitá a otázku lidských práv s partnery EU na místě sledujeme. Určitě to téma s rwandskými partnery při jednání řešíme.

Jak se vám daří téma řešit?

V těchto otázkách je často efektivnější tichá diplomacie a ne veřejná prohlášení. Dlouhodobý dialog, vysvětlování pozic, upozorňování na konkrétní případy. Kolegové z EU, kteří jsou na místě, na soudní procesy s některými uvězněnými osobami chodí. Snažíme se uplatňovat metody, které jsou efektivní a vedou k nějakému výsledku.

Před rokem jsem dělala rozhovor se současným českým diplomatem v JAR Tomášem Uličným o vlivu Ruska v afrických zemích. Popisoval, jak se EU i skrze Česko snaží vyvážit vliv Ruska, které se na africké země v posledních letech intenzivně zaměřuje, a nabídnout jim partnerství. Jak se podle vás EU v této otázce daří?

Snažíme se naše aktivity a možnosti představovat takovým způsobem, že máme zájem o dlouhodobé partnerství a ne okamžitý zisk. Vzájemné vztahy vnímáme jako rovnocenné partnerství, které by mělo být prospěšné pro obě strany.

Nechceme jednostranně využívat například přírodní africké bohatství a nerostné suroviny, což někteří partneři bezostyšně dělají. Nabízíme a představujeme možnosti, které ukazují naši schopnost přidat vlastní přidanou hodnotu. Nabídnout něco, co je pro africké partnery atraktivnější než jen spolupráci založenou na vývozu surovin.

Je ale tato forma spolupráce pro africké partnery opravdu atraktivnější? Když EU přináší možnosti, které na první pohled nemusí být natolik lákavé nebo výnosné? Zároveň Rusko nebo Čína si často pro spolupráci nekladou tolik podmínek?

To už musí posoudit oni. Kromě toho, že upozorňujeme na přidanou hodnotu, která zůstává v Africe, tak všechny naše relevantní aktivity jsou spojené s předáváním know-how, přenosem technologií nebo zaučování místních partnerů. Jde jak o finanční, tak mentální investici. Nabízíme také spolupráci v oblasti vzdělání, výzkumu nebo vědy.

V regionu, kde působím já, tak například v Keni a Rwandě působí české firmy v oblasti vesmírných technologií, které se podílí na sestrojování satelitů. Satelity mají pak využití pro sběr dat a na základě jejich velkého objemu se dají řešit výzvy, kterým africké země čelí. Dá se například doporučit ideální období pro sklizeň, sběr, zasazení plodin nebo zefektivnit řadu procesů.

V Tanzanii zase působí česká firma, která na místě montuje letadla. Země je tak nemusí nakupovat, ale sama si je smontuje, což pomáhá zlepšit dopravní služby. Tanzanie je navíc obrovská země, tamní infrastruktura není ideální a mohou tak obsluhovat i vzdálenější a hůře dostupné komunity.

Zůstaňme ještě u ruského vlivu v Africe. V souvislosti s ním se často hovoří o pásmu Sahel (země na jižním okraji Sahary, pozn. red.), kde se Rusku daří s některými zeměmi úzce spolupracovat i v těch nejvyšších vládních sférách. Vy působíte v regionu východní Afriky, jak tam je vnímáno Rusko?

Například Keňa je přirozeně prozápadní. Nepatřila do sféry vlivu SSSR, takže uvažování o vztazích s Ruskem je zcela jiné než například v Ugandě. Ruské prostředky jsou ale podobné.

Rozhodně ale nechceme vytvářet dojem, že chceme opakovat studenou válku. Není naším cílem stavět africké partnery před volbu buď a nebo. Chceme jim ukázat, že partnerství s námi je dlouhodobě a jednoznačně výhodnější a komplexnější.

Je také zásadní říct, že Afrika představuje 54 zemí. Každá je specifická, má jinou historii, ať už ekonomickou nebo politickou a také jiné vztahy s Ruskem. Nejde proto generalizovat plošně, ani co se týká východní Afriky.

Jak je to s tématem války na Ukrajině. Pro Evropu jde o zásadní téma již od začátku ruské invaze, kdy se o jeho důležitosti snaží přesvědčit i africké partnery. Zatím se to ale moc nedaří. Jak to vnímáte vy?

V každé zemi je to jiné. Souvisí to s tím, jakou mají země historii i současný vztah s Ruskem. Když se ale podíváme na nedávný summit o míru na Ukrajině (summit se odehrál v červnu, pozn. red.), tak té se účastnil například i keňský prezident William Ruto. Svědčí to o zájmu Keni i dalších afrických zemí, které se na různé úrovni tohoto summitu ve Švýcarsku účastnily a je pro ně nutné podpořit mírové řešení.

Zároveň pro nás je důležitý mír, který je přijatelný pro Ukrajinu.

Jak na tyto podmínky partneři reagují?

Je to diplomatická práce a dlouhodobý proces. Bohužel i ruská agrese proti Ukrajině není krátkodobou záležitostí a ukazuje se, že je nezbytné komunikaci udržovat dlouhodobě, průběžně a vysvětlovat. Africké země navíc dopady ruské agrese pociťují samy. Ať už jde o cenu potravin nebo energií.

Jaká témata podle vás africkými společnostmi rezonují?

Zcela jistě ekonomická situace, ale to by vám řekli lidé nejen z afrických zemí. Lidé chtějí žít v zemi, která je bezpečná, která prosperuje. Jinak se to z mého pohledu neliší.

Určitě jsou tématem příležitosti a postavení mladých lidí. Podíl mladých v celkové populaci roste a je potřeba zajistit jejich budoucnost. Mimo jiné i proto, že neřešit tuto situaci může zvyšovat napětí uvnitř společnosti, čemuž se vlády snaží vyhnout.

Zásadní je také postavení žen, které je v afrických zemích specifické. Byť jde o patriarchální společnosti, tak ženy v ní mají významné místo a jejich zapojení do společnosti je zásadní.

Jak se vám jako ženě na této misi pracuje?

Cítím se v Keni příjemně. Nikdy jsem nezaznamenala, že by se mnou nějaký představitel nebo představitelka měli problém, protože jsem žena. Netroufám si říct, že je lepší být žena diplomatka než muž diplomat v žádných tématech. Například řešení ženských témat ale může být lepší pro ženy. Jinak ale nevnímám problém.

Nairobi je navíc diplomatická metropole a sídlí zde agentury OSN. Je to zkrátka takový africký New York.

Zatímco se Česko snaží s africkými partnery budovat vztahy, vnímá je jako rovnocenné a vládní lídři o nich mluví pozitivně, zcela obrácený je obraz Afriky v Česku. Ten je často velmi negativní a spojený se stereotypy, například nebezpečnými migranty. Je pro Česko zlepšování obrazu Afriky důležité?

Je to dlouhodobá práce po různých liniích. Nic se nezmění přes noc. My jako diplomaté to můžeme prezentovat na sociálních sítích, jsme v kontaktu s českými partnery, ať už jsou to firmy nebo vládní organizace nebo skrze sport.

Zároveň se ale nesnažíme vytvořit o Africe nepravdivý obrázek. Snažíme se být plastičtí, realističtí a korektní. Na tom se můžeme přiměřeně podílet všichni.

Určitě by pomohl větší zájem médií a uvědomění si, že Afrika opravdu není tak vzdálená, jak se může zdát a je relevantní pro naši současnost i budoucnost.

Hodně pomáhají také neformální aktivity. Například náš projekt Cool Czechia. Jde o iniciativu, kdy do Čech přijíždí skupina mladých Afričanů a týden tu mají interakce s českými partnery.

To, že se bude mladým zástupcům z afrických zemí líbit v Čechách, jsme čekali, ale pozitivní reakce od českých partnerů, se kterými se tady setkali, byla pro nás velkým překvapením. Funguje to tedy oboustranně. Takové aktivity mají smysl a v dlouhodobém horizontu přispívají k realističtějšímu pohledu na Afriku.