Aby přežili, jsou nuceni škodit přírodě. Lepší cestu s nimi hledá i Češka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky v Zambii/

Přistání v jihozambijském městě Livingstone provází majestátní pohled na řeku Zambezi a při troše štěstí i na jeden z přírodních divů světa, Viktoriiny vodopády. Právě přírodní krásy zambijské Jižní provincie navštíví každý rok tisíce turistů z celého světa.

Při pohledu z letadla si nicméně nelze nevšimnout další skutečnosti (překvapující právě pro obdivovatele přírody), a to absence stromů a lesů.

Jev, který ale není v Zambii výjimečný.

„Kdybyste cestovala po velké části Zambie, uvidíte, že je země holá a bez stromů, protože je místní kácejí,“ říká pro Seznam Zprávy zambijský odborník na zemědělství a doktorand na Mendelově univerzitě v Brně Pompido Chilala, se kterým se na místě potkáváme.

Každý rok z území Zambie zmizí lesy o rozloze 275 tisíc hektarů, což téměř odpovídá rozloze Libereckého kraje. Zambie přitom patří k nejzalesněnějším zemím v regionu jižní Afriky. Lesy, zásadní pro tamní ekosystém, ale i pro pracovní příležitosti pro venkovské obyvatelstvo, se rozkládají až na 60 procentech území, uvádí data Evropské komise.

Příčin, proč k odlesňování dochází, je několik – větší poptávka po zemědělské půdě nebo rozvoj infrastruktury, uvádí data zambijského ministerstva půdy a přírodních zdrojů z roku 2017.

Klíčovým aspektem je nicméně kácení dřeva pro výrobu dřevěného uhlí, které následně místní prodávají a získávají tím peníze, nebo je užívají pro vlastní potřebu. Podle dat Centra pro mezinárodní lesnický výzkum se na tento relativně levný zdroj paliva spoléhá až 70 procent zambijských domácností.

Především pro lidi na venkově je často dřevo a dřevěné uhlí jediným způsobem, jak vařit nebo topit, a tudíž zkrátka přežít. Je to také často jedna z mála možností, jak si v regionech bez jiných pracovních příležitostí zajistit stálejší příjem.

Zambijci žijící na venkově jsou především zemědělci. Zatímco dříve byli schopni si farmařením zajistit obživu i finanční zdroje, dnes toho lze dosáhnout s velkými obtížemi.

Důvodů je několik. Kvůli válce na Ukrajině vzrostla cena tamních hnojiv až dvojnásobně.„Předtím stála kolem 500 až 600 kwach (1 zambijská kwacha se rovná zhruba 1,12 Kč – pozn. red.). Dnes stojí 50kg balení hnojiv 1100 kwach,“ vysvětluje doktorand Chilala. Výrazně nepomáhá ani částečná dotace pro drobné zemědělce ze strany vlády právě na hnojiva nebo semínka. Pro farmáře je totiž moc nízká.

Kromě rostoucích cen hnojiv ovlivňují zemědělskou výrobu negativně především dopady změny klimatu. Ty mění zemědělský cyklus, který platil po generace.

„Většina (zemědělců) závisí na přírodních deštích, což znamená, že mají jen jednu úrodu za rok. Když tedy nezaprší, nemají úrodu vůbec. Od března do listopadu je sucho, deště začínají v listopadu a jsou až do března. To je okno, kdy se pěstuje a zasévá,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ředitel programů humanitární organizace CARE zaměřených na Zambii Henry Loongo.

Dopady klimatické krize na Jižní provincii dokresluje i na dominantě regionu, Viktoriiných vodopádech, u kterých se potkáváme.

„Pokud je sucho, tak se snižuje hladina řeky (Zambezi), a tím i množství energie, které se na přidružené elektrárně vyrobí. I to následně stimuluje poptávku právě po dřevěném uhlí… Když farmáři přicházejí o úrodu, stává se právě dřevěné uhlí alternativou pro obživu, aby pokryli rostoucí poptávku. Je to začarovaný kruh,“ líčí Loongo.

Aktuálně je ale vody na zambijské straně Zambezi dostatek, jak mi vysvětlují při pohledu na řeku jak Chilala, tak Loongo.

Těžké situaci zemědělců nicméně podle Chilaly nepomáhá ani skutečnost, že velká část z nich pěstuje monokultury, takže na farmách každý rok roste stejná plodina, což znehodnocuje půdu.

Zamezit kácení lesů se snaží zambijská vláda v rámci různých investičních programů, byť zatím bez většího úspěchu, nevládní organizace, které se věnují ochraně klimatu, i jednotlivci.

Mezi nimi i česko-zambijský pár. Steven Tembo a Kamila Hejlíková Tembo provozují nedaleko Livingstonu farmu na lisování oleje z ořechů stromu mongongo. Hydratační oleje na pleť a vlasy tam lisuje 11 místních žen.

Ruth, Grace, Cristabel, Patricia a další Seznam Zprávám popisují, jak si váží plodů místních stromů i příležitosti pracovat. Vyprávějí, jak ořechy nejdříve sbírají ze země, následně drtí a lisují. S nově darovaným lisovačem na olej získaným v rámci programu české rozvojové pomoci se jim teď bude tato tvrdá práce dělat lépe, jak říkají s vděčností.

Každá z nich popisuje své plány, jak v budoucnu s vydělanými penězi naloží. Pro jednu to znamená větší míru „svobody“, pro druhou prostředek, „jak pomoct rodině a dětem zajistit školu“. Další doufá, že se jí podaří postavit lepší domek nebo „skoncovat s chudobou“.

„Ženy tu tradičně sbírají plody a ty pak zpracovávají na kosmetiku nebo jídlo a to se mi strašně líbilo jako podnikatelský nápad,“ vysvětluje spolumajitelka farmy Kamila Hejlíková Tembo.

Zapojení místních žen vnímá Kamila jako příležitost, jak si díky činnosti, kterou dělaly původně zadarmo, budou moci v budoucnu vydělat peníze – až si řemeslo osvojí a farma začne vydělávat. A také jako možnost přispět k udržitelnému rozvoji místa a právě ochraně stromů.

„(Naším projektem) pomáháme místní biodiverzitě, protože cílem je mimo jiné uchovávat stromy a tím, že se jim dá přidaná hodnota, je místní přestanou kácet, protože je budou potřebovat,“ vysvětluje Hejlíková Tembo.

Farmu navštívil v uplynulém týdnu i český ministr zahraničí Jan Lipavský v rámci své cesty po zemích subsaharské Afriky. Právě ochrana přírody je podle něj jednou z hlavních priorit při jednání s africkými partnery.

„Lisovna přispívá k ochraně a obnově životního prostředí a zvyšuje povědomí ve zdejší komunitě o přínosech divokého ovoce a plodů, které představují vhodnou výživu pro zdejší obyvatele,“ řekl na místě před zástupci zambijské vlády, místním náčelníkem i dalšími obyvateli.

Provozovatelé farmy doufají, že produkty, na jejichž blahodárný účinek místní ženy přísahají, v blízké budoucnosti najdou návštěvníci v tamních luxusních hotelových resortech i českých obchodech.

Jižní provincie není jedinou částí Zambie, která se s rostoucí mírou odlesňování potýká. Ve velkém se kácí také například na severozápadě země, v centrální části nebo v provincii Copperbelt.

„Říkáme si, že ke klimatické změně žádným způsobem nepřispíváme, že jsou to jiní, ale i my máme svou část zodpovědnosti. Kácíme stromy, které dokáží absorbovat uhlíkové emise. Nepřispíváme tedy přímo ke vzniku emisí, ale ke klimatické změně kvůli kácení ano,“ poukazuje na paradox Loongo.