272 dní bez potravin. Na prahu Evropy hladoví celý region

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Říká se mu „cesta života“. Lačinský koridor představuje jedinou trasu, kterou se ke 120 tisícům etnických Arménů v Náhorním Karabachu dostávají z Arménie potraviny i další základní potřeby. Od prosince minulého roku jej ovšem blokují skupiny napojené na ázerbájdžánské úřady a ani přes výzvy mezinárodního společenství se situace ve sporné enklávě nelepší.

Maria Musayelyanová žije ve Stěpanakertu, hlavním městě Náhorního Karabachu, celý život. Strach sice cítila vždy, když ale otěhotněla a později začala blokáda koridoru, obavy se prohloubily. „Během těhotenství byly dny, kdy jsem věděla, že nemám dost jídla,“ popsala pro server Politico.

V situaci, kdy je ohrožený život jejich nenarozených dětí, ale žije řada žen v Karabachu. Nemají dost léků, v případě potíží je složité dostat se k lékařské pomoci - v celé oblasti je také nedostatek pohonných hmot. V červenci jeden z karabašských lékařů uvedl, že v důsledku podvýživy a nedostatku lékařské péče se počet potratů ztrojnásobil.

Pro Mariu pak začala další noční můra po porodu. „Teď nejde jen o jídlo. Chybí toaletní papír, zubní pasta, dětská výživa, oblečení pro děti,“ popisuje s tím, že se obává, zda dokáže svou rodinu vůbec udržet naživu. Místní úřady v Náhorním Karabachu podle stanice BBC uvádějí, že každé třetí úmrtí je způsobeno podvýživou.

„Vnučce mé sestry jsou dva měsíce, nemáme kojeneckou výživu, její matka nemá dostatek mléka, protože pořádně nejí. Pro mého dvaadvacetiletého synovce, který si během války poškodil mozek, nemá žádné léky, ztratil schopnost mluvit a nehýbe pravou rukou,“ popsala Věra, jejíž příjmení BBC z bezpečnostních důvodů neuvádí.

Do oblasti se v posledních týdnech ani nedostaly žádné mezinárodní organizace, které by mohly pomoc zajistit. Potraviny se rozdávají na příděl, rodiny si musí vystačit s jedním bochníkem chleba na celý týden. I na něj ale čekají zástupy lidí hodiny, v létě ve frontách vzhledem k vysokým teplotám omdlévali.

„Nejsou tu žádná krematoria ani útoky mačetami. Hladovění je neviditelná zbraň genocidy. Bez náhlých dramatických změn bude tato skupina Arménů během několika týdnů zničena,“ varoval v srpnu bývalý hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Luis Moreno Ocampo.

Lačinský koridor zůstával po arménsko-ázerbájdžánské válce v roce 2020 pro Jerevan jedním z nejdůležitějších bodů. V šestitýdenní válce získal Ázerbájdžán zpět všechna území kolem Náhorního Karabachu, která Arménie držela od roku 1994.

Kavkazské státy se o hornatou oblast přou nicméně už od rozpadu Sovětského svazu a střety v regionu si vyžádaly desetitisíce životů.

Počátkem 90. let Arménie získala převahu v Náhorním Karabachu a vyhlásila jeho nezávislost. Eskalace se nicméně opakovaně přes křehká příměří vracely. Rusko, které už v roce 1994 stálo u podepsání prvního příměří, se pak stalo mediátorem další řady z nich. Vždy ale jen do takové míry, aby z toho těžilo i ono samo.

Po krvavých střetech v roce 2020 Moskva poslala do oblasti své mírové jednotky, které by měly zaručovat volný pohyb osob i potravin, zejména pak právě v Lačinském koridoru. Bezpečnostní záruky slíbené Moskvou se ale rozplynuly se začátkem války na Ukrajině, kdy ruské zájmy v postsovětských státech začaly zkrátka kvůli nedostatku kapacit upadat.

„Od začátku války na Ukrajině pozorujeme dva hlavní trendy. Zájem Ruska o region klesá a jeho priority se mění. Vojensky, diplomaticky a politicky už nemá takové páky jako dříve,“ řekl pro Politico Tigran Grigorjan, vedoucí think tanku Regionální centrum pro demokracii a bezpečnost v Jerevanu.

V prosinci pak cestu do Karabachu zablokovaly ekologické skupiny z Ázerbájdžánu. Narek Sukiasyan, arménský expert na situaci v Karabachu, tvrdí, že „aktivisté“ jsou organizovaní státem, neboť po 20 letech trvání vlády Ilhama Alijeva v Baku v zemi neexistují žádné politické svobody.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy se přitom odkazuje i na index svobody americké nevládní organizace Freedom House. V něm Ázerbájdžán dosáhl pouze 9 bodů ze 100, což znamená, že je na chvostu žebříčku. Pro kontext: Arménie dosáhla 54 bodů, Česko 92. Sukiasyan působí na Jerevenské státní univerzitě a pracuje také pro německou Nadaci Friedricha Eberta.

„Od loňského prosince se podoba blokády změnila. Zinscenované ekoakce nahradilo vybudování nelegálního vojenského kontrolního stanoviště, které od 15. června brání vstupu do regionu i humanitárnímu zboží dodávanému Červeným křížem,“ popsal Sukiasyan pro Seznam Zprávy.

Ázerbájdžán instalaci vojenského stanoviště zdůvodňuje svým „svrchovaným právem“ a „úplným obnovením své územní celistvosti“. Naopak obvinil Arménii, že cestu využívá k dovozu vojenských zásob, což Jerevan popírá.

Na Baku přitom dopadá mezinárodní kritika doprovázená výzvami k otevření Lačinského koridoru. K tomu vyzvaly i Spojené státy během mimořádného zasedání Rady bezpečnosti OSN věnovaného situaci v Náhorním Karabachu.

Taktéž Mezinárodní soudní dvůr již Ázerbájdžánu přikázal umožnit „nerušený pohyb osob, vozidel a nákladu“ v koridoru v obou směrech. Žádný z mezinárodních apelů ale dosud Baku nepřiměl k uvolnění situace.

O budoucnosti Náhorního Karabachu tak panuje skepse. „Jedinou možností, jak překonat uměle vyvolanou humanitární katastrofu Arménů v Karabachu, je mezinárodní tlak. Dosavadní výzvy však nepřinesly žádný výsledek. Pouze jednoznačné kroky a uvalení sankcí na genocidní politiku Baku mohou zachránit 120 tisíc Arménů na pokraji hladomoru v Náhorním Karabachu,“ míní Sukiasyan.

Arménie zůstává vůči odhodlání mezinárodního společenství krizi vyřešit skeptická. Protestující v Jerevanu zablokovali minulý měsíc vchod do kanceláře OSN potravinami a pytli s moukou a požadovali tak znovuotevření koridoru.

„Dokud se tento (mezinárodní) tlak nebude zvyšovat, Ázerbájdžán blokádu nezastaví a vytvoří pro obyvatele Náhorního Karabachu ještě nesnesitelnější podmínky,“ prohlásil pro Seznam Zprávy Erik Davtyan, odborník na bezpečnost na Kavkazu.

Baku ale popírá, že by v Karabachu docházelo k humanitární krizi. Namísto vyřešení situace v Lačinském koridoru navrhuje vybudování alternativní zásobovací trasy přes město Agdam, které Ázerbájdžán dobyl během války v roce 2020.

Bývalá zvláštní zpravodajka OSN Gulnara Šahinianová podle BBC varovala, že přerušení posledního spojení s Arménskou republikou znamená pro karabašské Armény zkázu. „Víte, k jaké úrovni porušování lidských práv dochází v Ázerbájdžánu. Jak můžete očekávat, že s celou jejich nenávistnou politikou zaujmou v Karabachu k Arménům dobrý postoj?“ poznamenala.

V posledních měsících se přitom rozhovory mezi Arménií a Ázerbájdžánem po řadě let pohnuly. Obě strany minimálně rétoricky naznačují, že by vyhlédově mohlo dojít k podpisu mírové smlouvy.

„Blokáda Lačinského koridoru jen poškozuje diplomatickou dynamiku, kterou rozhovory získaly za posledního půl roku, a torpéduje vyhlídky na udržitelnou mírovou dohodu. Vzkaz, který Baku vysílá Arménům žijícím v Náhorním Karabachu, je jasný - žádná práva, žádná bezpečnost. Právě naopak – genocida, jak to charakterizovala i řada odborníků a praktiků v oblasti lidských práv,“ uzavírá Sukiasyan.