Článek
Nejslavnější vytrvalostní závod na světě slaví stoleté výročí. Poprvé se na start 24 Heures du Mans postavili závodníci 26. května 1923. Na snímku z toho dne a roku závodník a jeho tým u vozu Bentley. Jak připomíná Martin Jánský ze serveru Garáž, právě v prvních ročnících závodu v Le Mans si automobilky Bentley a Alfa Romeo začaly budovat svou pověst. Čtyři triumfy v řadě (1927–30) přinesly slávu neohroženým Bentley Boys za volanty „nejrychlejších náklaďáků světa“, jak vozy Bentley nelichotivě nazval Ettore Bugatti.
24 hodin Le Mans přinášelo vítězství i smrt. 11. června 1955 se tu odehrála nejtragičtější nehoda v dějinách motorsportu. V tom roce se na trasu vydali nejlepší jezdci té doby - Fangio, Moss, Hawthorne, Levegh, Kling, Fitch a další, čekal se dramatický závod. Kolem okruhu se tlačilo přes 300 tisíc diváků (na snímku).
V 35. kole odbočil jezdec Hawthorn na Jaguaru do boxů, Macklin ve voze Austin Healey se mu snažil vyhnout, ale narazil do Mercedesu 300SLR, který pilotoval Pierre Levegh. Mercedes se vznesl do vzduchu a dopadl mezi diváky, vzňal se a způsobil smrt více než 80 lidí, 200 dalších utrpělo zranění. (Na snímku smrtelná nehoda Pierra Levegha, 11. června 1955.)
„Pořadatelé nechali závod pokračovat, protože se báli, že diváci opouštějící okruh ucpou silnice a nedovolí průjezd sanitním vozům. Mercedes se ze závodu okamžitě stáhl (a na dlouhou dobu ze závodění vůbec) a mnoho zemí zakázalo závodění kompletně (většinou jen na pár měsíců, ve Švýcarsku však tento zákaz vydržel až do roku 2018). Vedení okruhu La Sarthe v důsledku nehody přikročilo k vytvoření oddělených boxů,“ připomíná Jánský ze serveru Garáž.
Vozy stáje Ferrari (na snímku z 19. června roku 1966, jezdec Jean Guichet) vítězily na okruhu v Le Mans nepřetržitě od roku 1960 až do roku 1965. To byla výzva pro Henryho Fonda, který se chtěl pomstít Enzo Ferrarimu za to, že odmítl domlouvané spojení své automobilky s Ford Motor Company. Příběh jejich souboje se dočkal zfilmování, v roce 2019 šel do kin snímek Le Mans '66.
Ford se spojil s bývalým vítězem z Le Mans Carollem Shelbym, kterého srdeční vada vyřadila ze závodění. Souhlasil, že pro Forda sestrojí nový typ auta. (Na fotografii začátek závodu Le Mans, 18. 6. 1966.)
Carroll Shelby spolupracoval s týmem, do kterého patřil i vynikající zkušební jezdec a britský šampión Ken Miles (na snímku). Miles pak se spolujezdcem Denny Hulmem obsadili v Le Mans druhé místo po kontroverzním závěru závodu, který byl ovlivněn nařízením týmu, aby všechny tři vedoucí vozy Ford GT40 z marketingových důvodů projely cílem společně. Jury nakonec rozhodla, že vítězem závodu byli Bruce McLaren a Chris Amon, protože vzhledem k jejich horší startovní pozici ujelo jejich vozidlo o pár metrů delší vzdálenost. (Ken Miles umírá pár měsíců po závodu. Testování vozu Ford 17. srpna 1966 se mu stalo osudným, dodnes není známá příčina nehody.)
Slavný rok 1966: Vítěze od druhého v pořadí dělil nejtěsnější rozdíl v historii Le Mans – pouhých osm metrů.
Start slavného závodu 24 hodin Le Mans z 18. června 1966 s vozy Ford GT40 v čele, ve kterém bral Ford celé podium.
Fotografický nálet na amerického podnikatele Henryho Forda II. během sledování závodu 24 hodin Le Mans v roce 1966.
Syn Henryho Forda II. Edsel Ford II. a hlavní píárista firmy Leo Beebe během sledování závodu 19. června 1966.
Ford GT40 byl sportovní vůz s vysokým výkonem. Tento typ prosadil v závodu 24 hodin Le Mans čtyřikrát v řadě, a to v letech 1966–1969.
Henry Ford II. s řidiči Fordu po jejich úspěchu ve Francii, 19. června 1966. Na stupních vítězů jsou vítězové závodu Bruce McLaren (vlevo) a Chris Amon (zcela vpravo) a Jo Siffert a Colin Davis, vítězové kategorie sportovních prototypů do objemu 2000. Švýcar Jo Siffert drží v ruce přilbu s typickým designem helvétského kříže.
Další hvězda ze stáje Ford té doby: americký závodník a konstruktér Dan Gurney. 24 hodin Le Mans vyhrál společně s A. J. Foytem v roce 1967. Při oslavách pak začal na stupních vítězů spontánně stříkat šampaňské všude kolem, což se ujalo a dodnes je běžně k vidění na mnoha událostech v motoristickém sportu.
Start 24 hodin Le Mans z 29. září 1968. V nejstarším aktivním vytrvalostním závodě na světě nejde o to, aby řidič urazil určenou vzdálenost za co nejkratší čas. V Le Mans vyhrává vůz, který urazí za 24 hodin největší vzdálenost.
Pedro Rodriguez a jeho týmový kolega Lucien Bianchi oslavují vítězství v závodě 24 hodin Le Mans ve voze Ford GT40, 29. září 1968.
Moderní Le Mans se jezdí v režimu „sprint na 24 hodin“ a posádku obvykle tvoří tři jezdci, kteří se pravidelně střídají. „Dříve bývalo tempo uvolněnější, ale i tak to v pouze dvoučlenné posádce musel být hrozný zápřah. Co je ale naprosto k neuvěření, byli tu i piloti, kteří celých 24 hodin odjeli prakticky sami!“ připomíná Martin Jánský ze serveru Garáž. (Na snímku Porsche 917K Richarda Attwooda a Hanse Hermanna na cestě za vítězstvím v závodě 24 hodin Le Mans, červen 1970.)
