Srbsko je silně proruské. Netrestejte za to Kosovo, říká politolog

Kosovo za uplynulé roky ušlo dlouhou cestu, ale k tomu, aby naplnilo hlavní cíle, s nimiž republika vznikala, ještě několik kroků zbývá. Aby plně ukotvilo své prozápadní směřování, chce se země s necelými dvěma miliony obyvatel stát členem jak Evropské unie, tak Severoatlantické aliance (NATO).

„Už jen kvůli válce, která nyní probíhá na Ukrajině, vidíme, jak důležité je překonat politické spory, sjednotit se a být součástí svobodného světa,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy kosovský politolog Arben Hajrullahu z Prištinské univerzity, podle kterého bylo v prozápadním směřování země velmi nápomocné i české předsednictví v Radě EU.

Během rozhovoru se bavíme také o neustávajícím napětí v srbsko-kosovských vztazích či o tom, jak ruská chapadla sahají až na Balkán. Hajrullahu zároveň vyzývá západní mocnosti, aby kosovskou otázku nenechávaly ležet ladem, a prozrazuje, co by své zemi přál do dalších let.

Jak se Kosovo za posledních 15 let změnilo?

Změnilo se hodně a změnilo se k lepšímu. Počínaje rokem 1999, tedy okamžitě po konci války, a zejména s rokem 2008 země dosáhla působivého vývoje a pokroku. Zároveň ale čelí velkým politickým výzvám kvůli sporu se Srbskem i velkým problémům způsobeným ekonomickou krizí. Velké jsou nicméně i její úspěchy.

Jako jeden z hlavních cílů Kosova je často zmiňován vstup do EU a NATO. Myslíte si, že je na to Kosovo připravené?

Ano. Kosovo dnes velmi usiluje o to, aby bylo na dobré cestě k získání členství v NATO, které je v mých očích pro zemi mnohem důležitější a klíčové, a stejně tak i k zisku členství v Evropské unii.

V prosinci minulého roku už Kosovo požádalo o kandidátský status EU, k čemuž napomohlo i české předsednictví. To bylo ohledně kosovské otázky velmi nápomocné – ať už v případě bezvízového režimu, nebo samotné žádosti o vstup do bloku.

Problémem nicméně je, že vstup Kosova do EU je nyní blokován pěticí zemí, které ještě neuznaly jeho samostatnost. Každá z nich má nejspíše svůj důvod, proč tak neudělala, snad se to ale brzy změní, protože tento přístup dělá situaci složitější jak pro Kosovo, tak i pro Srbsko.

Čtyři z těchto pěti zemí jsou navíc i členy NATO, a jejich uznání je tak třeba také v tomto směru. Kosovu by tím nabídly opravdovou šanci k reformě a k práci na tom, aby se co nejdříve začlenilo. Už jen kvůli válce, která nyní probíhá na Ukrajině, vidíme, jak důležité je překonat politické spory, sjednotit se a být součástí svobodného světa.

Spor mezi Kosovem a Srbskem se poslední dobou často dostával i do zahraničních médií. Jak byste popsal dnešní vztahy Kosovanů a Srbů, opravdu je ve společnosti stále tak silné napětí?

Lidé v Kosovu – bez ohledu na etnikum nebo náboženství – čelí stejným problémům, a to ať už se týkají ekonomiky, nebo třeba infrastruktury, a prokázali, že chtějí mít normální život, pracovní příležitosti a pocit bezpečí.

Podívejte se na fotky ze dne, kdy se zrodila nová republika:

Jen kousek od Prištiny, hlavního města země, leží například obec Gračanica, ve které stojí srbský pravoslavný klášter a můžete tam vidět kosovské Srby a albánské Kosovany, jak fungují bok po boku, spolupracují spolu a nemají mezi sebou problémy.

Srbsko nicméně velmi často zneužívá srbskou komunitu v Kosovu ke svým politickým cílům. Nepomáhá tím ale ani Srbům v Kosovu, ani bezpečnostní situaci v regionu. Momentálně však probíhá nová inciativa, jejímž cílem je dohodnout se, jak se posunout vpřed a nebýt si navzájem překážkou.

Co si vlastně o novém plánu Západu pro normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem myslíte? Je to cesta, kterou by Kosovo mělo jít? Přece jen jde v jeho případě o značné kompromisy.

Samo Kosovo již mnoho kompromisů učinilo. Ahtisaariho plán, na jehož základě mnoho demokratických zemí světa přijalo nezávislost Kosova, byl kompromisem. Martti Ahtisaari, bývalý prezident Finska a pozdější nositel Nobelovy ceny míru, totiž s plánem nepřišel kvůli tomu, aby potěšil kosovské Albánce.

Srbsko plán bohužel neuznalo a stále hledá řešení, která nepatří do doby, ve které nyní žijeme. Jde o řešení založená na teritoriálních principech nebo etnickém rozdělení.

Zdá se, že válka na Ukrajině ovšem popostrčila Evropskou unii a Spojené státy k tomu, aby přišly s novým návrhem, který opět není zcela ideální, ale obě strany ho v zásadě přijaly. Nyní jen doufejme, že obě mocnosti budou na celé záležitosti dál pracovat a obě země budou pokračovat kupředu.

Sám jsem byl součástí několika zpráv washingtonského think-tanku Wilson Center, ze kterých vyplynulo, jak zásadní nyní je, aby srbsko-kosovská otázka nezůstala v limbu. Oběma zemím by se mělo dát jasně najevo, že mají reálnou šanci se zreformovat a dosáhnout svých cílů.

Jaké dáváte těmto vyjednáváním šance na úspěch? Ve středu například stovky Srbů v Bělehradě protestovaly a žádaly, aby vláda plán odmítla.

Vždy tu budou lidé, kteří nebudou spokojeni. Včera se neprotestovalo jen v Bělehradě, ale i v Prištině, kde lidé vyslovili svůj nesouhlas s představou toho, že by v Kosovu existovalo spojení municipalit se srbskou většinou.

Víme, že v Srbsku je velmi silné proruské a protizápadní smýšlení, nakonec se z něj snad ale stane normální stát integrovaný do Evropské unie. Pokud to ale nenastane, Kosovo by za to nemělo být trestáno, mělo by dostat férovou šanci.

Balkán obecně je poměrně nestabilním regionem a Rusko, které nyní vede válku na Ukrajině, má v některých jeho zemích velký vliv. Představuje Rusko pro Balkán – a jmenovitě pro Kosovo – nebezpečí?

Představuje, jelikož cílem Ruska je způsobovat problémy a nestabilitu. Je velmi aktivní v hybridní válce a podle všeho se přímo v Kosovu měli před pár měsíci angažovat srbští extremisté spolu s ruskými vagnerovci. Jde tak nejen o hrozbu pro stabilitu Kosova, ale také pro stabilitu balkánského regionu a stabilitu i bezpečnost celé Evropy.

Je zásadní, aby tu nepanovala neřešená situace, ve které by přetrvávalo napětí a která by mohla být lehce zneužita Ruskem i všemi revizionistickými silami, které chtějí jen vyvolat chaos. Je tak velmi potřeba, aby se EU a USA v regionu více angažovaly a aby Kosovo, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Albánie a Severní Makedonie dostaly jasný plán toho, jak postupovat vpřed.

Vy sám jste zmínil ruské vagnerovce a vaše prezidentka se nedávno nechala slyšet, že tato skupina pomáhá Srbsku s potenciálním útokem na váš národ. Očekáváte, že by k něčemu takovému opravdu mohlo dojít?

Myslím, že je to reálné. Stačí se podívat na silniční barikády, které byly před pár měsíci stavěny na cestách v srbských okresech na severu Kosova. Všem bylo jasné, že nejde o občanský protest. Bylo to dobře zorganizované a naplánované, dokonce jsme tam mohli vidět lidi v maskách a se zbraněmi.

Jediný, kdo by měl zájem na novém konfliktu na Balkáně, je Rusko, jeho vagnerovci a extremistické skupiny. Jde o reálné hrozby a byla by velká chyba je nebrat vážně. Musíme brát v potaz, co tito lidé říkají a co plánují. V tomto ohledu už jsme se ale snad poučili vlivem dění na Ukrajině.

Vaše země slaví důležité výročí, co byste Kosovu popřál do dalších let?

Kosovu bych přál, aby od EU dostalo reálnou šanci na sobě pracovat a abychom ho co nejdříve viděli nejen v řadách evropského bloku, ale i v řadách NATO. To je mé přání a sen.