Článek
Kavárna Mlýnská, známá mezi štamgasty spíš jako Mlejn, patří již léta mezi důležitá místa pražského společenského a kulturního života.
V lednu 2013 při první přímé prezidentské volbě sloužila jako zázemí volebního štábu svého častého hosta Karla Schwarzenberga, o půl roku dřív se tu konala svatba autora tohoto textu, ale nejdůležitější událost skutečně mezinárodního významu se tu odehrála v červenci 2008. To do podniku přijela americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, která tehdy v Praze podepisovala „radarové“ smlouvy s Topolánkovou vládou.
„Volali nám, že by s námi chtěla mluvit, vědět, proč jsme pro radar. A já jsem v mírný drzosti řekl, že jestli si o nás někdo myslí, že jsme američtí agenti, když za ní půjdeme do hotelu, tak tímhle se to stvrdí. A celou iniciativu tím shodíme. Tak jsme jí řekli, ať se za námi staví do hospody,“ vzpomíná na výjimečnou událost spolumajitel Mlejnu a jedna z vůdčích postav iniciativy Nechceme radar, chceme rakety, Martin Kotas (45).
Riceová při návštěvě Mlejna slíbila, že pokud výstavba vojenského radaru v Brdech vyjde, zahraje na místní piano. To se ale nakonec nestalo. „Ten Obamův krok, byl asi námi neovlivnitelný. U nás si myslím, že jsme byli strašně nezkušení. A byl to taky úspěch ruské hybridní války. My jsme nebyli zvyklí, že existují fake news. A spousta lidí uvěřila tomu, že je ten radar útočný. Kolik těch nesmyslů chodilo už tehdy do mejlů, kolik rozumných lidí se k tomu přidalo. Doteď si myslím, že je to velká škoda,“ vysvětluje Kotas.
I po jedenácti letech si myslí, že myšlenka radaru je důležitá. „Kdyby ta šance byla, natiskneme trička a jdeme do toho znova. Teď by to ale bylo ještě složitější, protože si myslím, že dnešní politická garnitura by byla proti,“ dodává
Proč si Riceová myslela, že jsou Češi divný národ? Jak to vypadá, když přijde ochranka jedné z nejmocnějších žen světa do pražské hospody? A co slíbil Jan Vyčítal? Podívejte se nahoře v článku na celý rozhovor s Martinem Kotasem.
