Článek
„Loubí nad cestičkami stříhají pracovníci takzvaně na hlavu, podobně se kdysi stříhaly vrby. Silná větev je zakončena kulatou hlavou, ze které vyrůstají nové mladé proutky. Práce by s ohledem na počasí měly trvat do konce února,“ řekla vedoucí Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži Lenka Křesadlová.
V Květné zahradě je téměř pět kilometrů tvarovaných živých stěn, asi pětina z nich vytváří právě loubí. Zatímco stěny se po stranách ořezávají dvakrát do roka, loubí vždy po dvouleté přestávce. „My tady máme loubí ve formě hlavových řezů, proto se musí jednou za dva roky ostříhat, aby se hlavy nepřetížily a neulomily se nám. Je to jedna z mála prací v zahradě, snad kromě pletí, kterou nejsme schopní nijak zautomatizovat. V podstatě to je pořád ruční práce,“ uvedla Křesadlová.
Zahradníci loubí ořezávají z plošiny, ke které jsou přivázaní. Většina z nich včetně Pavla Skoupila při tom používá elektrické nůžky, které usnadňují práci. „Za den zvládneme ostříhat kolem 15 metrů loubí. Vždy je důležité nechat nahoře na hlavě nějaké pupeny, aby na jaře táhly mízu,“ řekl Skoupil.
Habry, které tvoří stěny v Květné zahradě především, začínají rašit v březnu. Do té doby musejí mít zahradníci ořez hotový. Pokud si pozorovatel odmyslí elektrické nůžky a zdvižnou plošinu, vypadal podle Křesadlové ořez hlav velmi podobně i v minulosti. „To, co se dělalo jinak a na co dneska máme moderní techniku, je tvarování boků stěn a loubí. Dnes máme moderní rameno, které jede okolo. Ale kdysi naši zahradníci měli naostřené šavle. Šli a usekávali větvičky. A není to úplně dávná historie, pracovalo se tak ještě v 60. letech 20. století,“ uvedla Křesadlová.
V prvním roce po ořezu je loubí řidší a prochází jím tedy více slunečních paprsků. „Druhý rok už je opravdu funkční,“ uvedla Křesadlová. Loubí i stěny podle ní plní v zahradě zásadní funkci. „Nejenže zahradu rozdělují, ale když sem člověk přijde v létě, zjistí, že mu stěny umožňují zahradou v jakoukoliv denní dobu projít ve stínu. Loubí jsou plná laviček, protože je tam příjemný stín a vlhko,“ řekla Křesadlová.
Nejstarší stromy zastoupené v živých stěnách mohou podle ní pamatovat už založení zahrady biskupem Karlem II. z Lichtenštejna a Kastelkornu ve druhé polovině 17. století. „Máme vytipovaných několik jedinců, o kterých si myslíme, že z té doby ještě jsou. A potom byly dosazovány nové a nové generace. Nejmenší lípy, které jsme teď vyndávali, když se obnovovala část loubí, měly okolo 120 let. Loubí se kontinuálně vyvíjí, jsou tam jedinci různých generací. Nikdy nebylo kompletně vyměněno,“ doplnila Křesadlová. Nejdelší loubí v zahradě má asi 220 metrů.
