Článek
Naložil na vozík 99 chytrých telefonů a jezdil s nimi po městě. Výsledek? „Vytvořil“ dopravní zácpu, ovšem ne ve skutečnosti, ale jen v aplikaci Google Maps. Ta právě prostřednictvím dat z telefonů vyhodnocuje hustotu dopravy a podle toho navrhuje uživatelům nejrychlejší trasy.
V tomto případě to byly trasy objízdné, byť dotyčné berlínské ulice, kde se muž s vozíkem pohyboval, navíc v těsné blízkosti německé centrály Googlu, byly v tu chvíli liduprázdné.
Autor nápadu Simon Weckert vylepšil mnohým z nás víkend. Zpráva o jeho „performanci“, protože za ni berlínský umělec svůj experiment označil, se sdílela po celém světě. Oprávněně, vždyť je to příběh o tom, jak se vtipné myšlence podařilo porazit jednu z nejmocnějších firem světa. A ponaučení? Jsou hned dvě.
Za prvé: algoritmy nejsou všemocné, a jakkoli nevíme, jak přesně je programátoři velkých firem jako Google či Facebook píší, tak se dají porazit. Druhé ponaučení je neméně důležité: byly to právě algoritmy, které z Weckertovy performance udělaly jednu z nejdiskutovanějších událostí posledních dní.
Pomohly ji totiž šířit napříč sociálními médii. Jinak bychom se o ní asi nedozvěděli.
Weckert informace o projektu zveřejnil na svém webu už před měsícem. Nikde jinde je nepublikoval, sociální média totiž nepoužívá a nemá rád. Skoro nikdo si proto zprávy nevšiml. Ale stačil jeden tweet v sobotu, sdílený tisíci dalších uživatelů Twitteru, a za pár hodin byla globální senzace na světě.
Hrátky s algoritmy nejsou nic nového. Když ještě Google voněl novotou, byl hitem takzvaný Google bombing. Pamatujete? To si s algoritmem hrajete tak, aby vyhledávač našel po zadání určité fráze něco jiného, než má ve skutečnosti najít. Pokud možno s vtipným kontextem, pochopitelně. Takže když napíšete například „more evil than satan“ (větší zlo než satan), bude prvním výsledkem domovská stránka společnosti Microsoft.
Ano, to bylo v roce 1999, kdy všichni ještě nenáviděli Microsoft, a podle Wikipedie to byl historicky první úspěšný Google bombing. Dnes by se jeho obětí stal asi spíš Google nebo Facebook. Ale zároveň platí, že úspěšně zrealizovat něco podobného je nyní mnohem těžší. Slavnými oběťmi byli v minulosti třeba George W. Bush („miserable failure“), v Česku pak Stanislav Gross („Velký Bratr“) či Jiří Paroubek („namyšlenej buran“).
Příkladů je víc. Před časem média referovala o tom, jak se řidičům Uberu na Reaganově letišti ve Washingtonu podařilo uměle vytvořit převis poptávky nad nabídkou. Jak to udělali? Domluvili se a v jeden moment všichni vypnuli své aplikace. Algoritmus to vyhodnotil tak, že je volných aut nedostatek, a zvýšil ceny.
Někdy triky nemusí být ani sofistikované. Cyklistické fanatiky na aplikaci Strava rozčílil nedávno jeden z uživatelů, který silniční trasy v jednom oblíbeném horském resortu objížděl pomalu na motocyklu, a posbíral několik desítek traťových rekordů.
Nebo jiný trik. Připadáte si zapomenutí a osamělí? Nikdo vám na Facebooku nelajkuje vaše fotky a statusy? Jednoduchá rada. Běžte na svůj profil a nastavte si na zítřek datum svého narození. Nejenže na to Facebook upozorní všechny vaše přátele, ale celý den bude algoritmus vaše statusy zvýhodňovat.
Mírně zvýhodněny jsou údajně i statusy, které obsahují klíčová slova jako „blahopřeji“ nebo „gratuluji“. Až budete někdy příště nabízet něco k prodeji, nezapomeňte v doprovodném textu všem pogratulovat. Možná to prodáte rychleji a gratulovat budete nakonec sobě.
Weckertova performance inspiruje také k obecnějším úvahám o tom, jak moc se na algoritmy a aplikace v chytrém telefonu máme a můžeme spoléhat. Všichni se čas od času smějeme lidem, kteří vjeli do rybníka ne proto, že by jeli příliš rychle nebo nebezpečně, ale protože důvěřovali víc mapové navigaci než vlastním očím. Mapa říkala „odbočte doleva“, tak vjeli do vody.
Ano, smál jsem se tomu také, až se mi nedávno podařilo jet v belgických Bruggách v jednosměrce v protisměru. Ze stejného důvodu. Silnice prostě byla „namalovaná“ špatně a policisté si nedali vymluvit, že platí to, co je v realitě. Ale pokutu mi nedali, téměř jistě jsem nebyl první.
Někdy mě aplikace vede tak klikatou a nečekanou trasou, že to ve mně budí podezření. Je to opravdu ta nejrychlejší? Nemá algoritmus nějaké jiné, postranní úmysly? Spousta by mě jich napadla: například, že doporučená trasa vede kolem restaurace, jejíž majitel na Googlu inzeruje. Nebo že si objížďku zaplatila vesnice za to, aby se provoz vyhnul jejímu jinak klidnému sousedství.
V porovnání s lidskou myslí jsou dnes algoritmy jednoduché, až primitivní. Učí se realitu poznávat a následně nám pomáhají jí porozumět. Weckert naznačil, že daleko nemusí být doba, kdy algoritmy budou realitu také vytvářet. Ze začátku s těmi nejlepšími úmysly, pochopitelně.
Jenže znáte to, dělat dobro nikoho nebaví věčně. Být sarkastický, poťouchlý a zlomyslný je mnohem zábavnější. Algoritmy na to dřív nebo později přijdou také.
