Záhadná zmizení židovských dětí, Izrael zveřejnil databázi s 200 tisíci dokumenty

Izraelská vladá se rozhodla zveřejnit v internetové databázi více než 200 tisíc dokumentů, které objasňují záhadná úmrtí dětí židovských imigrantů. Ti pocházejí převážně z Jemenu a přišli do Izraele během prvních dvou dekád po jeho založení, tedy v letech 1948 až 1970. Během desítky let táhnoucích se sporů rodiče opakovaně obviňovali státní instituce z plánovaných krádeží dětí z nemocnic, kde byly prohlášeny za mrtvé. Vláda chce odtajněním dokumentů vleklé spory konečně uzavřít.

„Dnes jsme napravili historickou nespravedlnost. Všechny dokumenty a informace jsou dostupné na stránkách státního archivu,” napsal na Twitteru premiér Benjamin Netanjahu.

Desítky let musela žít asi tisícovka rodin s pochyby a nedůvěrou k vládě. Po imigraci do nově utvořeného státu Izrael, který vznikl v roce 1948, přišly za podezřelých okolností o potomky. Rodiče, jimž podle vyjádření nemocnice zemřeli potomci, podezírali vládu ze systematického unášení dětí z rodin imigrantů, pocházejících převážně z Jemenu, kteří přišli do země na přelomu padesátých let. Ukradené děti podle nich měly být posléze nabídnuty k adopci bezdětným párům z prominentních rodin aškenázských židů.

Krádeže měly fungovat následovně. Rodiče obvykle přivedli zraněné nebo nemocné dítě do nemocnice, často kvůli špatným hygienickým podmínkám panujících v táborech, kam byli imigranti umístěni, ale zpět si je nikdy neodvedli. Lékaři pozůstalým oznámili, že dítě zemřelo. Rodiče však často nedostali oficiální zprávu o úmrtí, nezjistli příčinu smrti svého potomka, nikdy neviděli tělo nebo nezjistili místo, kde mělo být jejich dítě pohřbeno. Několika rodinám byl dokonce později doručen povolávací rozkaz a voličská registrace pro potomka, který byl už v dětském věku prohlášen za mrtvého.

Podezřelá úmrtí zkoumaly od 60. let tři vyšetřovací komise, které shodně oznámily, že neobjevily žádné plánované únosy dětí mířících posléze k adopci. Děti podle závěrů komisí skutečně zemřely na následky nemoci nebo podvýživy.

Tisková konference, na níž byla databáze představena:

Ministr regionálního rozvoje Izraele Tzachi Hanegbi, kterého Netanjahu pověřil zveřejněním dokumentů, řekl, že veřejná databáze zmírní podezření a nedůvěru k administrativě. „Neskrýváme informace, všechno je transparentní,” dodal podle Jerusalem Post Hanegbi.

Aktivisté ze sdružení Amram, kteří pomáhají rodinám, jež přišly o dítě, však optimismus vlády nesdílejí. Podle zástupkyně organizace Naamy Katiee byly usvědčující důkazy zničeny už před mnoha lety nemocnicemi a úřady sociální péče, dříve než je první oficiální vyšetřovací komise v roce 1967 mohla prozkoumat. Podle Katiee se problém může týkat až 8 tisíc případů, píše Al-Džazíra.

I z důvodu přetrvávající kritiky a nejasností uvažuje vláda o zřízení DNA banky, kde by si lidé, kteří mají podezření, že byli tajně adoptovaní, mohli najít své pravé rodiče. Podle Katiee však musí vláda také začít mapovat místa hrobů, aby rodiče konečně zjistili, kde bylo jejich dítě pohřbeno.