Žádní nemocní, oni ale musí být zavření. Když se Číně covid hodí

Zatímco se nemocní uzdravili, přísná opatření přetrvávají. Ničí běžným lidem živobytí a jdou naprosto proti oficiální politice „zachování klidu a míru v problémové oblasti“.

Omlouvat zavádění protikoronavirových opatření v zemi naléhavým „válečným režimem“ má Čína v oblibě, ať už se jedná o nákazu jedné pradleny v oblasti nebo poloviny zaměstnanců tržiště. V případě Sin-ťiangu se ale vyhlášení válečného stavu přelilo v obcházení jednotlivých rodin úředníky, oficiální „uzavírání“ jednotlivých bytů a zákazy vycházení.

Západní oblast Číny, Sin-ťiang, se na nařízení čínské vlády ocitla pod přísnou blokádou. Snahy Pekingu o „boj s koronavirem“ tak citelně ovlivňují životy milionů lidí. A to i přesto, že bylo riziko nákazy v oblasti označeno ne jako stav válečný, nýbrž zvládnutý. Měsíc po rozšíření nákazy a dny bez jakýkoliv nových nemocných omezení nikterak nepolevila a místní se začínají bouřit. Vláda už podle nich zachází příliš daleko.

„Nemáme zde žádné případy,“ řekla pro list The New York Times 26letá prodejkyně ovoce Daisy Luo. Omezení jsou nejen podle ní příliš přísná. Daisy kvůli nim přišla o nejméně 1 400 dolarů, což ji vyprovokovalo k akci na sociálních sítích, kde se svěřila, že se k tomu všemu cítí i opuštěná. „Je vlastně zbytečné mít názory. Lidé zde se stejně neodvažují mluvit.“

Právě rostoucí hněv lidí, jako je Daisy Luo, představuje pro vládnoucí komunistickou stranu výzvu. S tím, jak se život v mnoha zemích a městech i přes výskyt nových případů podobá normálu, se i čínští komunisté snaží o obrázek harmonického a pohodového zvládání situace tak, aby mohli stát vzorem pro zbytek světa.

Nemoct vyjít z domu pro místní zřejmě ale není největším problémem. Uzavření oblasti, které podle vlády zasáhlo nejméně čtyři miliony lidí, oživilo obavy z porušování lidských práv.

Čínská vláda strávila zdokonalováním systému hromadného dozoru a kontrol celé roky. Obyvatelstvo převážné muslimské etnické menšiny žijící v regionu pociťuje zavedená drakonická sociální pravidla každodenně.

I přes přísný systém se na sociální sítě dostávají videa, na kterých mají místní ruce v okovech za údajné porušení karantény. Někteří uvádějí, že jsou přes pochybnosti o účinnosti nuceni požívat tradiční čínskou medicínu. Na popularitě získaly i záznamy z hlavního města Urumči. „Je toto vězení, nebo klec? Má tohle být prevence, nebo represe?“ napsal k vyobrazenému zoufalství místních uživatel sociální sítě Weibo.

Čínští úředníci neposkytli o rozsahu a způsobu omezení podrobné informace. Podle oficiálních oznámení jsou koronavirem zasažena nejméně tři města, ale uzavřeno je jich pravděpodobně mnohem více. V posledních týdnech se k životu „pod zámkem“ přihlásilo na síti Weibo více než 10 milionů lidí z devíti různých jurisdikcí. Úředníci prozatím na výzvu o komentář nereagovali, sílu cenzury ale ukázaly desítkám uživatelů po celé Číně příspěvky zmiňující problematický Sin-ťiang.

Na druhou stranu se místní úředníci snaží sami sebe prezentovat jako vnímavé a transparentní bytosti. V pondělí státní média nezvykle zveřejnila telefonní kontakty na pověřené stranické osoby s povzbudivou výzvou, že jsou ochotní „efektivně řešit složité požadavky všech lidí různých etnických skupin“. Podle jednoho z úředníků z Urumči, Liou Chaj-ťianfa, v jeho okrese ale nebyla zaznamenaná potřeba cokoli řešit, naopak že jsou lidé reakcí vlády potěšení. „Jsme čistá země,“ uvedl v rozhovorech pro média. „Obyčejní lidé tu jsou velmi šťastní.“

V dalších oficiálních zprávách pak úředníci zmínili, že plánují některá omezení časem zmírnit, aby mohli lidé vylézt ze svých domovů ven a pohybovat se alespoň uvnitř bytových komplexů. Kdy ale nastane úplné uvolnění ve všech okresech, neuvedli. „Naše rozhodnutí se budou odvíjet podle celkového plánu a stanovisek odborníků,“ dodal Liou.

Omezení v Sin-ťiangu začala v polovině července, kdy desítky lidí v hlavním městě autonomní oblasti onemocněly covid-19. Úředníci vyslali tisíce policistů, aby v Urumči a dalších městech, včetně Kašgaru, rozjeli „válečnou kampaň“. Lékařští odborníci nakonec diagnostikovali více než 800 případů nákazy.

V posledních týdnech, kdy vláda opatření a uzamčení okresů zintenzivnila a rozšířila testování, případů lokálních přenosů ubylo na minimum. Podle oficiálních vyjádření úředníků za posledních devět dnů nepřibyl jediný nemocný. Vládní odborníci uvedli, že limitem jsou dva týdny standardní inkubační doby, poté budou uvažovat, co dál. „Pokud se v tomto období neobjeví žádní noví pacienti, může Urumči oznámit vítězství nad touto vlnou epidemie,“ řekl pro státem kontrolované Global Times Čang Jüe-sin, odborník, který je součástí vládního koronavirového týmu.

Podle expertů na zdravotnictví se extrémní přístup čínské vlády v Sin-ťiangu možná ukáže jako účinný, bude to však na úkor ekonomiky a blahobytu obyvatel. Siddharth Sridhar, odborný asistent mikrobiologie na Hongkongské univerzitě, uvedl, že opatření v Sin-ťiangu fungují přesně v souladu se strategií čínské vlády omezit ohniska „za každou cenu“. Tuto strategii pocítil například Wu-chan, kde se běžný život zastavil na celých 76 dní.

„Mají zálibu v zavádění extrémních opatření k včasnému potlačení ohnisek a zároveň k jejich pomalému uvolňování,“ řekl Sridhar. „Taková forma omezení lidem způsobuje bolest.“

Někteří aktivisté za lidská práva se obávají, že se vláda z chyb napáchaných během snah o zvládnutí nákazy ve Wu-chanu, kdy lidé zůstali odříznutí od zdravotní péče, nepoučila. Obyvatelé Sin-ťiangu nedávno na sociálních médiích uvedli, že pro kriticky nemocné lidi trpící jinými vážnými nemocemi je téměř nemožné dostat se k vyšetření.

Přitom se mohlo zdát, že čínští lídři přešli na metodu cílenějšího přístupu k výskytu nových případů a rozsáhlejšího testování. Po propuknutí nákazy na trhu v Pekingu v červnu úřady umístily do izolace desítky bytových komplexů, většinu čtvrtí, obchodů a restaurací ale udržovaly otevřené.

Podle vědců pracujících pro Human Rights Watch jsou některá opatření v Sin-ťiangu „zbytečná, nelidská a nezaložená na vědeckých důkazech“. „Pro čínské úřady se omezení šíření koronaviru stalo prvořadou politickou misí,“ uvedla organizace. „A aby toho dosáhly, svévolně obětovaly lidská práva, důstojnost a paradoxně i zdraví lidí.“

Stejně jako mnoho částí Číny se i po pandemii uprostřed slabé světové poptávky po exportu a prudkých ztrátách pracovních míst snažil Sin-ťiang svou ekonomiku znovu nastartovat. Snahy ale maří zavedená opatření. Místní zemědělství je v krizi, plodiny se kazí a příjmy se krátí. Oblast bohatá na přírodní úkazy – jezera, pouště a oázová města, navíc postrádá důležité příjmy z turismu. Na sociální sítě se obracejí i zoufalí a frustrovaní zemědělci. V jednom populárním videu stojí prodejce ovoce v poli a rozbíjí melouny. „Naše velké melouny na úpatí hory Chuo-jen jsou zralé, ale my nejsme šťastní,“ říká. „Nemůžeme být šťastní.“ Video příliš velkou životnost v online prostředí nemělo.

Mnoho aktivistů se také obává, že by se vláda mohla pokusit zneužít pandemii k rozšíření svého vlivu v životech Ujgurů. Do internačních táborů se v posledních letech dostal až milion etnických muslimů. Mnozí si za sdílení kritických příspěvků na internetu vysloužili tresty a zablokování.

„Ujgurové nemají jinou možnost než tolerovat diskriminaci. Za vyjádření hněvu čeká trest,“ řekl mluvčí Světového kongresu Ujgurů Dilxat Raxit, který podporuje sebeurčení pro Sin-ťiang. „Během epidemie Čína posílila svou taktiku prevence a kontroly proti Ujgurům, protože se obávala, že nespokojenost může vést ke konfrontaci.“