Žádné kasy, žádné peněženky. Zkusili jsme, jak se bude nakupovat v roce 2030

Je to až trochu strašidelné. Zvednete hlavu a sledují vás desítky kamer, které jsou umístěné kousek pod stropem. V každý okamžik obchod ví, kdo jste, co jste si vzali z regálů i co si nakonec z krámu odnesete.

Samozřejmě vás systém eviduje jen jako číslo, ale pokud by někdo chtěl, z množství nashromážděných dat by vás byl schopný najít i na druhém konci planety. Sledováni jste na každém centimetru 170metrového obchodu. Naštěstí se nic takového neděje a kousek osobní svobody musí člověk obětovat jenom v uzavřeném systému obchodu.

Proč? Aby mohl nakoupit jednoduše a bez zdržování.

Do obchodu vejdete, vezmete si, na co máte chuť – a zas jdete. Nikde není potřeba zastavovat, nebo stát frontu. Ostatně kasy tam žádné nejsou – ani klasické, ani samoobslužné. Účet přijde o pár minut později do e-mailu. Tehdy se také strhnou peníze za nákup z platební karty. Tož už jste ale z obchodu pryč.

A to je všechno. Tak jednoduché je nakupování budoucnosti.

Jediné, co člověk musí při příchodu do obchodu udělat, je přihlásit se pomocí čárového kódu, který má ve svém telefonu. Ten mu vygeneruje aplikace Amazon Go, jež je zdarma.

Stačí telefon přiložit ke čtečce a jde se. Turniket se otevře stejně, jako když se skenuje lístek při vstupu na hokej, koncert nebo permanentka na lanovku. Později, ani při odchodu, už telefon nebo jiné zařízení není potřeba.

Ta lehkost je až zarážející. A popravdě trochu chybí pocit směnného obchodu nebo určité reflexe ze ztráty finančního obnosu, kterou člověk při čekání na běžnou pokladnu zažívá. V Amazon Go obchodu se zdá, že je možné si dovolit všechno – stačí si to přece odnést, že ano?

Při natáčení reportáže, kterou si prohlédněte ve videu nad článkem, jsem v obchodu strávil asi 40 minut. Za velké nervozity tříčlenného personálu, který jinak neměl moc co na práci. Během té doby jsem vzal a vrátil zpátky do regálů nespočet předmětů.

Účet ale přišel přesně na ony čtyři věci, které jsem z obchodu nakonec odnesl. Kamerám u stropu totiž pomáhají váhové senzory, jež jsou přímo v policích a poznají, že zboží zmizelo, nebo naopak, že se vrátilo zpátky.

Takže, když si člověk rozmyslí, že Bánh mì bagetu za sedm dolarů nakonec nechce a vrátí ji, systém to pozná a účtovat mu ji nebude.

Jediné, co nevidí v obchodě rádi, je předávání zboží mezi skupinou lidí, která se tam pohybuje na jeden čárový kód. Jeden zákazník s sebou tak sice může vzít i tři další lidi, jejichž nákup bude naúčtován právě jen jemu, nesmí si ale potraviny podávat navzájem. Systém by jejich pohyb nedokázal rozklíčovat. Tak chytrý ještě není.

Obchod je zjevně vymyšlen tak, aby v něm člověk dlouze nepobýval. Odpovídá tomu i nevelký sortiment, který zahrnuje od baget a sendvičů přes saláty, sladké nápoje až po čokolády, chipsy a jiné laskominy.

Je to náhražka automatů na jídlo, které jsou v recepcích. A Amazon s nimi také tak pracuje – své obchody umisťuje do přízemí vlastních kancelářských budov. Většina lidí, kteří tam chodí, jsou buď zaměstnanci firmy, nebo zvědavci z různých koutů světa, již se přišli na technologickou novinku podívat.

Amazon Go byl až do loňského roku nepřístupný veřejnosti. Teď do jednoho z devíti obchodů, které jsou rozmístěné po Spojených státech, může kdokoli.

Firma se s plány, jaké s inovativním konceptem má, nijak nedělí. A nemá se ani k tomu přesně vysvětlit, jak funguje trackovací systém, který sleduje jednotlivce v obchodě. Jejich rozpoznávání totiž údajně funguje na základě končetin, nikoli konkrétních obličejů.

Jestli si, výměnou za rychlý a jednoduchý nákup, chcete nechat trackovat končetiny, je na vás. Chodit do podobných obchodů ale člověk samozřejmě nemusí. Alespoň prozatím.