Článek
Kdybychom se podívali jen na světový žebříček a dva poslední šampionáty, měli bychom asi jasno: mistry světa v ragby se na turnaji začínajícím v pátek dopoledne v Japonsku stanou znovu – už potřetí za sebou a počtvrté v historii – Novozélanďané, známější jako All Blacks, jejichž bojový tanec haka vládne světovému ragby nepřetržitě celé poslední desetiletí.
Jenže tohle je ragby. Stát se tu může úplně cokoliv. Třeba i to, že favorizovaní All Blacks nevyhrají. A jak se shoduje mnoho expertů, letos je to pravděpodobnější než před jakýmkoliv jiným šampionátem.
Plat, za jaký Messi nevstane z postele
Finále mistrovství světa v Anglii, v němž na londýnském stadionu Twickenham porazili v říjnu 2015 All Blacks svého nejtradičnějšího rivala Austrálii 34:17, je všeobecně považováno za nejkrásnější zápas historie mistrovství světa.
Stejně je hodnocen i celý turnaj – neshodli by se na tom s vámi nejspíš jen Angličané, jejichž domácí tým toužící po titulu vypadl potupně už ve skupině a ještě k tomu po porážce s Walesem.
A možná i Skotové, které o senzační vítězství nad pozdějšími finalisty z Austrálie připravila ve čtvrtfinále až nepochopitelná chyba rozhodčího v úplném závěru zápasu.
A teď se světové ragby poprvé stěhuje do Asie, což je mimochodem důkaz sportovních i komerčních ambicí sportu, který se zprofesionalizoval až v roce 1995 a který přes emoce, jež v nás fanoušcích a také ale překvapivě často v náhodných přihlížejících dokáže vyvolávat, hledí na nejpopulárnější světové sporty z uctivé vzdálenosti.
Jen pro představu. Nejlépe placeným ragbistou světa zůstává už několik sezon novozélandský veterán a nejlépe skórující hráč historie Dan Carter. V pařížském klubu Racing 92 vydělá i v 37 letech 1,4 milionu liber ročně.
Což je gáže, za kterou by nejlépe placený fotbalista planety Lionel Messi nejspíš ani nevstal z postele: kapitán Barcelony si ročně přijde na 92 milionů liber.
To samozřejmě souvisí s popularitou a sledovaností obou sportů. Už zmíněné finále MS 2015 na Twickenhamu vidělo v televizi 120 milionů lidí. To je jistě impozantní číslo, jenže finále světového šampionátu fotbalistů mezi Francií a Chorvatskem ze stadionu Lužniki v Moskvě vidělo v červenci 2018 o celou miliardu lidí víc.
Sever proti Jihu
Přesto je turnaj, kterého se účastní 20 nejlepších světových týmů (Češi na něm nehrají, nikdy nehráli a v dohledné budoucnosti ani hrát nebudou – v současnosti jsou na 38. místě světového žebříčku), největší globální sportovní akcí roku 2019. Potrvá celých šest týdnů a vůbec poprvé se koná jinde než v „tradiční” ragbyové zemi. Domácí Japonci nepatří mezi světovou špičku, ale obliba ragby tam stále stoupá. Zvlášť poté, co se Japoncům na mistrovství před čtyřmi lety podařilo senzačně porazit dvojnásobné mistry světa z Jižní Afriky.
Abychom pochopili popularitu ragby, nabízí se srovnání s ledním hokejem. Tím také skutečně žije možná jen deset dvanáct zemí na světě, za nimiž zeje ohromná výkonnostní propast, ale o to větší emoce planou při zápasech tradičních soupeřů.
Ragby je navíc přísně geograficky rozděleno na severní a jižní polokouli. A poslední šampionát v Anglii na podzim 2015 patřil mužstvům z Jihu. Za All Blacks a Australany, přezdívanými Wallabies, skončili na třetím místě Jihoafričané (Springboks) a na čtvrtém Argentinci (Los Pumas).
Nejsilnější evropské týmy vypadly nejpozději ve čtvrtfinále. Vedle Skotů i Irové, Velšané a Francouzi, kteří zažili totální demolici v zápase s All Blacks po výsledku 13:62.
A jasnou dominanci Jihu ukazuje i dlouhodobá statistika. Pouze jedinkrát v historii mistrovství světa, která začíná až v roce 1987 (ve fotbale se poprvé hrálo v roce 1930), dokázal na titul dosáhnout tým ze Severu. Před 16 lety v Austrálii se mistry světa stali Angličané v čele s fenomenálním Jonnym Wilkinsonem, mužem slavným tak, že točil dokonce reklamy pro Adidas s Davidem Beckhamem. Vedle All Blacks (1987, 2011 a 2015) si pohár Webba Ellise pro světové šampiony zblízka prohlédli také dvakrát Jihoafričané (1995, 2007) a Australané (1991,1999).
Nový Zéland jako Říčany
Letos je ale mnoho věcí jinak. Dlouhodobý světový žebříček není nutné přeceňovat, ale také není náhoda, že v posledních týdnech dokázali na prvním místě po 10 letech Novozélanďany vystřídat krátce Irové i Velšané.
Od onoho říjnového večera na Twickenhamu před čtyřmi lety se v týmu All Blacks změnilo mnohé. Se světovým ragby se rozloučily největší hvězdy Nového Zélandu: Dan Carter, Richie McCaw a Ma'a Nonu, kteří tým dotáhli k titulům v letech 2011 i 2015. Nový Zéland je na tom ovšem podobně jako středočeské Říčany: ragby tu hraje každý, takže najít náhradu za superhvězdy nebylo tak těžké.
Jenže poslední rok ukázal, že všechno neběží tak, jak by se čekalo. Nový Zéland prohrál před rokem poprvé v historii s Irskem. Letos v létě poprvé po třech letech nezvítězili All Blacks v The Rugby Championship, neoficiálním mistrovství jižní polokoule, když skončili až na třetím místě za vítěznou Jižní Afrikou a Austrálií.
Takže kdo je tedy největším favoritem šampionátu? Málo platné, pořád jsou to All Blacks, protože – to jsou All Blacks. Ale hned za nimi můžeme podle bývalého kapitána a trenéra národního týmu Martina Kafky počítat s Australany, Jihoafričany a Iry.
Ale k tomu je samozřejmě nutné hned přidat i Velšany a Anglii, která tolik touží napravit svůj kolaps z domácího šampionátu.
A pozor, také je tu Francie. Tým, který dokáže porazit kohokoli, stejně jako s kýmkoli prohrát. Až do minulého šampionátu také platilo: jestli mají All Blacks z někoho skutečný respekt, je to právě Francie, která dokázala Nový Zéland poslat domů třeba ve čtvrtfinále šampionátu v roce 2007.
Můžeme začít: odpověď na nejdůležitější otázku budeme znát v sobotu 2. listopadu po obědě.
Podívejte se nahoře v článku na rozhovor se slavným českým ragbistou a potomkem spisovatele Franze Kafky Martinem Kafkou. Kdo podle něj vyhraje šampionát? Jaký výsledek by mělo utkání Česka s All Blacks? A dokáže naučit Jindřicha Šídla alespoň základy tohoto sportu?
