Zachraňují dětské životy. Elitní centrum však chytilo „nemoc zdravotnictví“

Motolská nemocnice zevnitř připomíná spletité bludiště chodeb a výtahů, ve kterém se v obou směrech míhají lékaři, sestry, pacienti i jejich návštěvy. Jedna z částí místního labyrintu ale ukrývá v Česku výjimečné pracoviště – dětské kardiocentrum.

Až do roku 1977 v Česku takové místo nebylo. Děti s vrozenými srdečními vadami musely za léčbou do ciziny, nebo na své onemocnění umíraly. Dnes jsou pacienty centra 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole z jedné třetiny novorozenci a z třetiny kojenci. Zbytek tvoří starší děti. Všechny ale mají jedno společné – trápí je závažné srdeční potíže, často se s nimi už narodily.

Takových malých pacientů přitom není zanedbatelné množství, se srdeční vývojovou vadou se u nás ročně narodí 700 až 800 dětí.

„Řada z nich je na životě ohrožena bezprostředně po narození. Dnes už ale často díky ultrazvukovým vyšetřením dokážeme vše odhalit včas a na pacienta se připravit ještě před porodem,” popisuje přednosta kardiocentra, profesor Jan Janoušek.

Rychlá reakce je v případě nemocného miminka klíčová. Dojít může k oběhovému selhání, poškození jater, ledvin nebo mozku. „Tomu jsme schopni zabránit i včasnou prenatální diagnózou. Asi 80 procent vrozených kritických vad jsme tak schopni odhalit i ve spolupráci s gynekology a dětskými kardiology,” pokračuje profesor.

Zdejší centrum je jediné v České republice a poskytuje špičkovou péči. Také na něj ale dopadá často obtížná realita českého zdravotnictví. Pracoviště právě zoufale potřebuje nové sestry. Je tak jednou z exemplárních ilustrací problému, na který v obecné rovině před pár měsíci začal upozorňovat takzvaný Krizový štáb proti kolapsu českého zdravotnictví.

Zatímco při hovoru o lékařských úspěších přednosta neskrývá radost, je patrné, že ho nedostatek personálu trápí.

„Potřebovali bychom alespoň 15 sester navíc. Teď máme zavřenou půlku lůžek právě kvůli nedostatku ošetřovatelského personálu,” dodává přednosta.

Situace se podle něj navíc zhoršuje. Zatímco dřív nebyla o zájemce nouze, teď je hledání nové síly obtížné. Každý den přitom přináší nové výzvy – kam koho uložit a jak uspořádat program.

Na oddělení mohou přijít absolventi a absolventky rovnou po škole, čeká je na míru ušité školení a zaučování. Přesto se sem nové síly nedaří najít. Podle vrchní sestry Jany Matušíkové situaci zhoršilo i zrušení oboru dětská sestra na zdravotnických školách před 20 lety. Obor je sice od letoška znovu otevřený, na absolventy se ale ještě bude pár let čekat.

Nedostatek sester je přitom společný pro zdravotnická pracoviště po celé republice. Uvědomuje si ho i Ministerstvo zdravotnictví, které podle svých slov podniká potřebné kroky. Podle šéfa resortu Adama Vojtěcha (za ANO) by se situace mohla zlepšit. Ze dne na den to ale nebude. „Daří se zvyšovat počet zájemců o studium na středních zdravotnických školách. Poslední nárůst je o 1700, potom ale musíme ty lidi dostat do praxe,” popsal Seznamu už dříve s tím, že si mnohé slibuje také od projektu Studuj zdrávku. Ten má lidem představit pozitivní stránky práce ve zdravotnictví.

Otázkou však zůstává, jak sliby ministerstva obstojí tváří v tvář realitě. Například zvyšování platů, které v posledních letech proběhlo, se v realitě zdaleka neodrazilo natolik, jak by se veřejnosti mohlo zdát.

Mluvilo se sice o zvyšování platů až o 5000, současně s tím se ale platy na řadě pracovišť přenastavily a některé příplatky z výplatní pásky zmizely. Výsledné přidání tak bylo menší.

Podle údajů Ministerstva zdravotnictví měla průměrná mzda sester loni stoupnout na 38 500 korun, do cifry se ale započítávají i platy vedoucích pracovníků nebo přesčasy. Napříč různými nemocnicemi a odděleními se navíc částka liší i o několik tisíc. „Lidé také nevidí, že měsíční pracovní náplň zdravotní sestry může být až o 30 hodin delší, než je běžné,” dodává k věci vrchní sestra Matušíková.

Platové ohodnocení, ale zejména vysoká zodpovědnost spojená s péčí o malé kardiologické pacienty se tak odráží v současném nedostatku personálu. Jen letos přitom v Motole kromě častějších úkonů provedli i pět transplantací srdce u miminek. Ta, která na nové srdíčko čekají, bývají mezitím připojena na umělou náhradu.

Děti po operaci odpočívají na jednotce intenzivní péče, kde jsou pod 24hodinovým dozorem. Místní personál kolem malých postýlek s množstvím přístrojů i hadiček ostražitě kmitá a malé pacienty neustále monitoruje.

„Když se vše podaří, veškerý emoční vklad dostáváte zpátky. Bez naší pomoci by většina dětí zemřela ještě v nízkém věku. Díky současným možnostem ale nabízíme normální kvalitu života, někdy pacienti ani nepotřebují následnou péči. Na rozdíl od práce s dospělými jde o úžasné prodloužení života,” vyjmenovává přednosta.

Radost z rozdávání naděje malým pacientům je silným motorem i pro ostatní zdravotníky.

„Nedokážu ani popsat tu radost, když je vidíme od nás odcházet a jsou v pořádku. To je to, co se mi na tom líbí nejvíc. Bez naší pomoci by neměli příliš šancí na život a že je kardiocentrum dokáže pustit znovu do života, to je úžasné,“ popisuje Jana Matušíková. Lékař i vrchní sestra se ale shodují, že je na ně vyvíjený tlak velký a do budoucna nezvladatelný. Příchod nových kolegů zoufale potřebují. Nejen proto, aby se mohl otevřít zbytek lůžek, ale především pro odlehčení přepracovanému personálu.

„Není to jednoduché a nejsme šťastní. Rádi bychom tu situaci změnili,” uzavírá přednosta Janoušek.