Článek
„Dřív jsem přijel do práce, a až pak na ni myslel. Teď už cestou tam neustále přemýšlím, kam budu ty pacienty vozit. Když už místo najdeme, tak u nemocnice čekáme podle toho, kolik se nás tam sejde sanitek. Mohou to být i desítky minut. Stejně tak občas musí čekat i pacienti na nás. Jen výjimečně mi dispečink řekne, že jim to tam už leží 15, 20 či 30 minut. To se pak po příjezdu k domu omlouvám,“ přiznává záchranář M. ze Středočeského kraje.
Televize Seznam mluvila se záchranáři ze dvou krajů, kteří si však nepřejí z obav z postihu zveřejnit jméno. Redakce jejich totožnost zná.
Velmi zkušený zlínský záchranář K. nevěří oficiálním číslům obětí covidu-19. Je jich podle něj mnohem víc. „Osobně znám pacienta přes šedesát, který už leží v nemocnici téměř měsíc. A jeho stav není vůbec dobrý. Pokud zemře, nebude mezi oběťmi koronaviru. Protože 21 dní po testu jsou nemocní z databáze nakažených vyřazeni,“ líčí.
Data Českého statistického úřadu minulý rok ukazovala, že mrtvých bylo zřejmě minimálně o třetinu víc, než uvádí počty obětí koronaviru Ministerstvo zdravotnictví.
Záchranář K. hovoří o zkušenostech přímo z terénu. „Spousta lidí náhle zemře doma na plicní embolii. Děláme pacientům antigenní testy už u nich doma. S kolegy jsme se domluvili, že když budeme mít podezření na covid, tak ‚vytřeme‘ i zemřelého.“ I je samotné zajímá, kolik lidí „unikne“ a nejsou zařazení do oficiálních statistik.
Víte, kde jste se nakazili?
Středočeského M. šokovala v poslední době jedna věc. „Vždy se lidí ptám, zda vědí, kde se nakazili. Za poslední měsíc mi několik z nich řeklo, že na pohřbu. A že covidem pak onemocnělo třeba pět příbuzných. Když to slyšíte, tak si v duchu říkáte, že paní pohřbila manžela, a když vidíte její stav, tak víte, že to ona taky nepřežije. Je vám z toho špatně,“ říká.
Podobné zkušenosti potvrzuje i záchranář K. U jednoho případu si vzpomněl na článek, který četl, o tom, že vymírají celé rody.
„V prosinci jsem neúspěšně resuscitoval paní něco přes šedesát. Papíry jsem předával jejímu synovi. Pak jsem ho potkal v nemocnici. Byl si tam pro věci po mrtvém otci. Přišel během několika dní o oba rodiče. Jeho máma neměla test. Ale byla jasná, měla všechny příznaky. Byl to covid,“ tvrdí.
Složitá je i situace u záchranky v Praze. Za deset týdnů roku 2021 už odvezli do nemocnic více covidových pacientů než za celý loňský rok. „Situace je vážná. Zátěž spočívá zejména ve složitosti a časové náročnosti výjezdů. V současnosti vozíme z celkových 360 až 140 covidových pacientů za den. Pokud to porovnáme s minulým rokem, tak jich bylo za 24 hodin pouhých 20. Dostali jsme se už i na číslo 170. Výjezd k pacientovi s koronavirem nebo s podezřením na něj trvá delší dobu než ten standardní. Je potřeba, aby se záchranáři oblékli do ochranných pomůcek, vozidlo pak řádně vyčistit,“ přibližuje pro Televizi Seznam mluvčí pražské ZZS Jana Poštová.
Sama pracuje i jako operátorka tísňové linky 155 a musí řešit umisťování pacientů do nemocnic. Někdy se hledá místo jen velmi složitě a dlouho. „I nemocnice mají kapacity na hraně. Tlak na pracovníky na operačním středisku je obrovský. Máme náhled do Národního dispečinku intenzivní péče, kde vidíme kapacitu volných lůžek. Ale každý si může spočítat, že když přijdete do práce a v tom systému je volných několik desítek – a vy jste za uplynulých 24 hodin vezli třeba těch 140 lidí –, tak že ta kapacita postačovat nebude,“ říká Poštová
„V tu chvíli se překlápíme do takzvaného distributivního systému. To znamená, že vozíme pacienty do nejbližšího zdravotnického zařízení. Klademe ale důraz na plošnou distribuci, tak aby nebyla zahlcena jen jedna nemocnice. My v terénu i lidi v nemocnicích dělají v této těžké době maximum pro pacienty, ale kapacity se tenčí a to je zřejmé.“
Záchranáře M. i K. navíc štve, že musejí suplovat i práci obvodních lékařů. Ti pacientům prý řeknou, ať k nim v žádném případě s covidem nechodí a že za nimi ani nepřijedou. „Slyšíte to jak přes kopírák. Nechtějí mít s nakaženými nic společného. Povědí jim, že když se jim stav zhorší, ať si zavolají záchranku,“ zlobí se M.
