Záchrana planety? Nic takového tady nečekáme, říkají mladé Češky v Glasgow

Na sever Spojeného království se na klimatický summit sjely desítky tisíc lidí z celého světa. „Je to příležitost se setkat a porovnat zkušenosti, ukázat, že se na klimatu pracuje,“ říkají české delegátky za mladou generaci.

Nic menšího než „zachránit planetu Zemi“. Takový je podle mnohých úkol klimatického summitu Organizace spojených národů COP26. Na tom se sešly desítky tisíc lidí – politiků, diplomatů, novinářů i aktivistů. A mezi nimi Barbora Kvasničková a Kristina Šůsová z Programu mladých delegátů do OSN od České rady dětí a mládeže.

„Je to tady strašně chaotické a nabité, děje se toho tolik. Mám z toho hodně silné dojmy, dost mě to ovlivňuje. Jsem nadšená, že to můžu vidět, protože to téma je extrémně důležité,“ přiznává v Checkpointu dvaadvacetiletá Barbora.

„První dny byly chaotičtější i kvůli přísnému bezpečnostnímu režimu – přijeli sem světoví lídři a vysoce postavení politici. Teď je to klidnější, zároveň sem ale přijíždí víc aktivistů, takže tu panuje zase trochu jiná atmosféra – ovšem neméně zajímavá,“ dodává Kristina, která se s Barborou účastní v rámci summitu různých akcí. Podcast natáčely přímo z centra dění – z areálu výstaviště na břehu řeky Clyde, kde se letošní ročník klimatické konference koná.

Od samotné klimatické konference nemají Češky velká očekávání. A to ani přes výroky osobností z různých koutů světa včetně papeže Františka, kteří o COP26 mluvili jako o „poslední šanci pro lidstvo“. S nízkými očekáváními nezahýbaly ani velkolepě prezentované závazky přijaté v prvních dnech konference.

Lídři se hned na počátku týdne zavázali, že zastaví odlesňování a také sníží emise metanu do konce dekády, a to o 30 procent oproti hodnotám z roku 2020. K takovým cílům se hlásí více než 100 zúčastněných zemí včetně některých velkých znečišťovatelů. Zároveň to, že ukončí používání uhlí nejpozději do roku 2040, slíbilo 40 států. Ne ovšem Čína, Indie nebo Spojené státy, jedny ze zemí nejvíce závislých na energii získané z uhlí.

Podle Barbory je COP26 spíš dílčím prvkem v celoročním boji se změnami klimatu: „Očekávání od summitu vlastně vůbec nemám. Představuju si tyto dva týdny jako milník práce, která probíhá každý den ve všech státech na všech úrovních – od úřednické po tu ve společnosti. Konference je důležitá i kvůli tomu, že se tu lidé mohou setkat. Protože řešit klima v České republice a v Zimbabwe nebo na ostrovech Tuvalu, jež se potápějí, je velmi odlišné. Když se lidé nepotkají a nemají příležitost si své perspektivy vysvětlit, není pak šance se globálně posunout.“

Na úvodním fóru světových lídrů vystoupil i český premiér Andrej Babiš, který se ve svém projevu postavil ke společným klimatickým cílům Evropské unie spíše zdrženlivě. Podle Kristiny jeho postoj jistě reflektuje názor části společnosti. „Možná té trochu euroskeptičtější části, protože premiér Babiš částečně kritizoval snahy být klimaticky ambicióznější. Nemyslím si ale, že by jeho projev reprezentoval postoj celé české populace. Je tu spousta lidí, kteří se o klima zajímají a kteří si naopak myslí, že ani EU se nesnaží dost,“ podotýká v Checkpointu Kristina Šůsová.

„V Česku podle mě chybí pohled na klimatickou krizi jako na příležitost. Je u nás pořád vnímána jako hrozba, která povede ke ztrátě práce či sociálních jistot. Přechod na zelenou ekonomiku ale přináší i řadu příležitostí – a tato perspektiva tu chybí,“ dodává.

Barbora navazuje: „Česká debata o klimatu se nicméně posunula neuvěřitelně rychle. Do médií se dostávají experti, kteří se klimatu věnují celý život, přináší sem znalosti i z prestižních zahraničních univerzit. Myslím si, že o tom svědčí i výsledek posledních voleb. Zvítězily koalice, které klimatickou krizi ve svých programech – i když rozdílně – řeší.“

Je ve světě o hlas mladých zájem? A jak by se měla klimatická krize vlastně komunikovat? Celý podcast Checkpoint si pusťte v přehrávači v úvodu článku.