Článek
„I když se jednalo o vzácnou událost, bez změny klimatu by to bylo prakticky nemožné,“ cituje list The New York Times (NYT) Geerta Jana van Oldenborgha z Nizozemského královského meteorologického institutu, který se spolu s dalšími 26 vědci podílel na nové studii. Tým patří ke členům iniciativy World Weather Attribution, který se zabývá počasím a jevy s ním spojenými.
Jak přesně byly mimořádně vysoké teploty vzácné, bylo pro odborníky těžké určit, podle odhadů je ale jejich výskyt v dnešním podnebí pravděpodobný asi jednou za tisíc let. Přesnější určení znemožňuje hlavně fakt, že pozorované teploty byly natolik extrémní, že leží daleko za hranicí v minulosti zaznamenaných hodnot.
Příkladem toho je třeba vesnice Lytton v kanadském státě Britská Kolumbie, která několikrát přepsala státní rekord. Minulý týden v úterý totiž oblast zaznamenala necelých 49,6 stupně Celsia, ještě o několik dní dříve přitom historické maximum Kanady bylo 45 stupňů. Vesnici později pohltil požár, který ji také z velké části zničil.
Jak se svět ohřívá v důsledku změny klimatu, společnost může očekávat, že se takové extrémní události stanou častějšími, tvrdí vědci. Podle zjištění studie by se ale jejich pravděpodobnost stopadesátkrát zmenšila, kdyby lidé neovlivňovali klima v takové míře, v jaké ho ovlivňují.
S udržením současné úrovně emisí by měl svět ve 40. letech 21. století dosáhnout oteplení o celé dva stupně Celsia, ke kterým mu momentálně chybí 0,8 stupně. V takovém případě by podle nejnovější analýzy byla další vedra ještě o stupeň vyšší a výskyt podobných jevů by nepřišel jen „jednou za tisíc let“, ale „zhruba každých pět až deset let“.
„Podle statistik, které máme k dispozici spolu s našimi modely a také podle statistických modelů založených na pozorováních, bez přídavných skleníkových plynů v atmosféře k takové události prostě nedojde,“ cituje BBC slova Friederike Ottové, klimatoložky z Oxfordské univerzity, která se na studii podílela. „Nebo pokud k takové události dojde, dojde k ní jednou za milion let, což je statistický ekvivalent pro ‚nikdy‘.“
Analýza vznikla během osmi dnů a zatím nebyla přezkoumána dalšími odborníky, ani nebyla zveřejněna v některém z odborných časopisů. Vědci ovšem využívali osvědčené techniky, které se vyskytují právě v materiálech, které recenzované časopisy běžně zahrnují.
Tým využil celkem 21 klimatických modelů, aby pomocí počítačových simulací porovnal to, co se děje v aktuálním světě, se světem hypotetickým, ve kterém lidé nikdy nevypustili skleníkové plyny do atmosféry a který se kvůli vzestupu průmyslu a s ním spjatých emisí nikdy nezačal ohřívat.
V tom, že globální oteplování zhoršilo vlny veder, jsou si vědci jisti z toho důvodu, že počáteční teploty, se kterými pracovali, byly mnohem vyšší než při výzkumech uskutečněných v minulosti. Podle analýzy pak v onom imaginárním světě možné extrémní teploty jednoduše nedosahovaly až takových hodnot, jakých nedávno dosáhly na americkém severozápadě a v Kanadě.
Podle týmu existují pro událost dvě možná vysvětlení, jak pro list NYT uvedl i sám van Oldenborgh. Prvním z nich je to, že oblast zasáhla extrémně vzácná kombinace faktorů, kdy se dopad změny klimatu na vlnu veder zhoršil i kvůli nedávnému silnému suchu nebo změnám v tryskovém proudění, tj. v proudění vzduchu v atmosféře ve směru ze západu na východ. Podílet se na tom ale mohly obě tyto možnosti.
V rámci první hypotézy měli mít tamní lidé pouze velkou smůlu, druhým možným vysvětlením je ale varianta, podle které mohl být překročen určitý druh klimatického prahu. V případě této myšlenky je ale třeba zjistit, zda opravdu má své opodstatnění a zda mohou podobné vlny veder přijít i v budoucnu.
„Jde o něco, co nikdo nečekal. Mohlo by se to stát i na jiných místech? V tuto chvíli to prostě nevíme,“ sdělil van Oldenborgh. S nedávnými mimořádně vysokými teplotami jsou spojovány i stovky náhlých úmrtí.
