Článek
Jak to teď vlastně u vás v nemocnici vypadá s pacienty, kteří se nakazili infekční nemocí COVID-19?
Zatím je to relativně dobré, máme v tuto chvíli asi 7 nebo 8 infikovaných pacientů. Jsou na jednotlivých klinikách. Jde o lidi, kteří potřebovali nějaký urgentní zdravotní zásah. Na námi vybudované specializované „covidové“ jednotce nemáme ještě nikoho. Čekáme ale vlnu tsunami, kdy bude i příliv na intenzivní péči daleko vyšší. Jsme na to připraveni.
Vy jste už informovali o tom, že vaše specializovaná jednotka pro pacienty s COVID-19 má 60 lůžek. Jak je vlastně členěna?
Je tam 20 lůžek s ventilací a 40 lůžek pro pacienty s oxygenoterapií. Když bude třeba ošetřit další pacienty - pokud budou mít například náhlou příhodu břišní, porod či autonehodu - tak pro ty máme vyčleněna další lůžka.
Projděte si galerii ze speciálního oddělení v Motole:
Máte případně ještě další rezervy?
Celé české zdravotnictví může postupně reprofilovat další a další lůžka. Zatím ale vycházíme z těchto čísel.
U těch dvaceti lůžek by se mělo střídat 160 sester a 30 lékařů. I u těch ostatních je potřeba tak početný personál?
U těch dalších to bude určitě výrazně méně, ale ventilovaná lůžka jsou opravdu z hlediska počtu lékařů a sester nesmírně náročná.
Ještě před týdnem většina zdravotnických zařízení hlásila akutní nedostatek ochranných pomůcek. Po vytvoření leteckého mostu z Číny už cítíte výraznější zlepšení?
Teď jsme na tom v zásadě dobře. Zásobu roušek máme na měsíc, respirátorů FFP2 zhruba na tři týdny. Horší je to s respirátory nejvyšší třídy, FFP3, u těch máme zásobu jen zhruba na týden.
U dalšího vybavení problémy nejsou?
Třeba dodávky rukavic problémem být začínají. Ono to zní možná nepochopitelně, ale naše nemocnice jich denně spotřebuje asi 50 tisíc kusů. Musíte brát, že tady dělá 4 tisíce zdravotníků a každý jich denně vystřídá bez problémů 10. A teď ta spotřeba všude stoupá.
Rukavice jsou také z Číny?
To jste mě dostal. Abych řekl pravdu, sám teď nevím, musel bych to zjistit.
Jak hodnotíte onu nyní poměrně bouřlivou debatu ohledně vysoké závislosti na importu čínského zdravotnického materiálu?
Ať si sáhnou do svědomí všichni ti aktivisté, kteří neustále zpřísňovali zákon o zadávání veřejných zakázek, kteří tlačili na to, že musíme vždy nakupovat za co nejnižší ceny. Přesně tímto způsobem z těch dodávek vytlačili celý český průmysl. Mnohé české výrobce to zlikvidovalo.
Český výrobce musí totiž platit nějakou minimální mzdu, musí splňovat spoustu jiných náležitostí, proto je pro něj těžké konkurovat.
Ale když už mluvíme o Číně, jistou výhodou je, že čínský „SÚKL“, tamní ústav pro kontrolu léčiv, má evropskou certifikaci. Takže naštěstí to, co Čína dnes produkuje, má velmi slušnou kvalitu. Ale znovu říkám, pokud dnes někdo kritizuje závislost na dovozu, tak ať si sáhne do svědomí. Pořád jsme slyšeli, jak se má nakupovat co nejefektivněji a nejlevněji. A toto je výsledek.
Myslíte, že až krize pomine, tak se to paradigma, na němž zadávání veřejných zakázek dosud stálo, nějak pozmění?
U tak strategického odvětví, jakým je zdravotnictví, by nějaký jiný náhled byl užitečný. Jsem ale skeptický, myslím, že zase vyleze řada nových aktivistů a budou znovu bojovat proti korupci. Bude to stejné, zase se to vrátí do starých kolejí. Nikdo si netroufne říct, že ze strategických důvodů je lepší brát českou firmu než čínskou.
I mezi politiky ale přibývá těch, kteří hovoří o tom, že je nutné do té výroby domácí průmysl daleko více zapojit, podpořit české podniky.
Ano, ale jak to chtějí udělat, když máme zákony, jaké máme? Muselo by se úplně změnit myšlení. My třeba všechny nákupy dáváme na web, všechny zakázky zveřejňujeme, a potom si z toho někdo udělá excelovskou tabulku a řekne: „Jste zločinci, protože jste to nakoupili třikrát dráž.“ A nikdo už nechce slyšet, že to bylo z důvodů lepší kvality. Nebo, že je to od českého výrobce, s nímž dlouhodobě spolupracujeme. Když budete upřednostňovat českého výrobce, koledujete si, že za vámi brzy přijdou příslušné orgány.
Každopádně vidíme řadu domácích firem, které mění výrobní program a do produkce zdravotnického materiálu se postupně zapojují.
Víte, já už za svých studií slyšel takové ty „kecy“, jak je důležité mít průmysl, služby, zemědělství. A mnozí potom řvali, že je špatně, že průmyslu máme moc. Ale ono se teď ukazuje, jak je velká výhoda, když nějaký ten průmysl pořád ještě máme, když jsme průmyslová země. A najednou se u nás začínají vyrábět masky i další produkty. Já věřím, že náš průmysl je schopen se poměrně rychle přeorientovat.
Bude se muset ale úplně změnit naše filozofie, takový virus může přijít kdykoliv v budoucnu. A vy si moc nepomůžete, když budete mít narvané státní strategické rezervy. Dříve nebo později vám stejně dojdou.
Ukazuje se, že minimálně u těch základních komodit zde musí existovat nějaké domácí výrobní kapacity. V krizové situaci by měly být schopny okamžitě naskočit a rozšířit výrobu.
Nepochybně. Ještě bychom si měli uvědomit jednu věc. My se tu pořád bavíme o rouškách a respirátorech, ale v zahraničí se vyrábějí tisíce a desetitisíce dalších položek. Od injekčních stříkaček přes dialyzační sety až třeba po potřeby pro stomiky. A při těch nynějších zavřených hranicích se mohou brzy objevit problémy i s těmito dodávkami. Z toho všeho se teď totiž stává celosvětově strategické zboží. Při dnešním způsobu výroby, kdy všichni producenti jedou stylem „Just in Time“, skladovací kapacity mají maximálně třicetidenní, může taková situace nastat velmi rychle. I na to bychom měli být dopředu připraveni.
