Musel si zaplatit test, aby mohl do práce. Spor míří k Ústavnímu soudu

Je známé jedno z prvních rozhodnutí, kdy se soud zabýval žalobou o náhradu škod kvůli covidovým opatřením. Konkrétně přeshraniční pracovník Pavel Hutník žádal, aby mu stát proplatil přes čtyři tisíce korun za to, že si musel loni v květnu uhradit PCR test, aby mohl dojíždět do zaměstnání v Německu.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spor vedl s Ministerstvem vnitra u Obvodního soudu pro Prahu 7. A prohrál. Soudce se přiklonil k názoru, že stát v obecné rovině nenese právní odpovědnost za obsah právních předpisů.

„Smyslem zákona je v tomto případě odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti složek státu provádějících krizová opatření, při uloženém poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních realizovaných dle krizového zákona,“ stojí v písemném rozhodnutí soudu, který má redakce k dispozici.

„Soud se přiklonil na stranu Ministerstva vnitra, že povinnosti stanovené právním předpisem a škoda vzniklá z toho, že dodržujete právní předpis, se nehradí,“ konstatuje právní zástupce přeshraničního pracovníka Michal Staněk.

„Spíš mě to rozhodnutí nepřekvapilo,“ hodnotí verdikt Pavel Hutník.

Jeho spor o odškodnění má kořeny v loňském jaře. Tehdy platilo pravidlo, že pendleři mohli dojíždět za prací, když se na hranicích prokázali PCR testem. Ten jim platil 14 dní, ovšem museli si ho sami zaplatit.

Pavel Hutník požaduje proplacení právě nákladů spojených s testem. Přesně jde o 4 239,30 korun. Částka se skládá z provedeného PCR testu v hodnotě 1 264 korun a nákladů na cestu. Protože nejbližší laboratoř neměla volnou kapacitu, musel Pavel Hutník vyrazit k vzdálenějšímu poskytovateli testů. Proto žádá o proplacení i nákladů spojených s cestou včetně 310 korun za dálniční známku.

Přeshraniční pracovník si navíc kromě cesty na testování a zpět do škody započítal i další nutnou cestu přes hranice, kde musel dostat do 48 hodin razítko, aby mu test byl uznaný a mohl ho následujících 14 dní používat.

I přes neúspěch u obvodního soudu se pendler společně se svým právním zástupcem nevzdávají a připravují ústavní stížnost. Podle Pavla Hutníka by totiž konečný výsledek mohl pomoci řadě dalších lidí.

Obvodní soud se ve svém rozsudku přiklonil k názoru, že na odškodnění má nárok jenom určitý typ „zvláštní oběti“. Ta by se dala shrnout z verdiktu tak, že oběť musí mít materiální škodu na věci a zároveň musí pocítit dopad opatření konkrétním způsobem a ne plošně.

A právě v jasnějším vymezení tohoto pojmu takzvané „zvláštní oběti“ vidí právní zástupce Pavla Hutníka důvod, proč se obrátit se stížností na Ústavní soud.

„Ústavní soud dostane možnost dát odpověď na začátku celé možné vlny žalob o náhradu škody, jak to z ústavněprávního hlediska s daným paragrafem je,“ říká advokát Michal Staněk a paradoxně vidí výhodu v tom, že u bagatelních sporů se nelze odvolat k soudům vyšší instance, a lze tak rovnou podat ústavní stížnost.

Na žalobě chce advokát navíc spolupracovat s dalším právním expertem Filipem Melzerem, který byl v minulosti náměstkem na Ministerstvu spravedlnosti. Na vypracování stížnost má advokát dva měsíce od písemného rozsudku, který obdržel začátkem srpna.