Článek
Výzkumníci brněnské Mendelovy univerzity se pustili do experimentu, který se zaměřil na plýtvání potravinami. V jedné z jídelen, kam denně zavítá přes tisíc studentů, měřili, kolik se vyhodí jídla. Během celého října tak kuchařky všechny zbytky před vyhozením zvážili.
„Došli jsme k překvapivému zjištění. Kdybychom to zprůměrovali, vyhodilo se u nás asi 90 kilogramů jídla denně. Odpovídá to pětině vydaných porcí,“ řekla členka výzkumného týmu Lea Kubíčková. Z týdenních zbytků by mohl jeden člověk jíst půl roku, za rok se takto vyhodí 16 tun potravin za 1,5 milionu korun. Samotná menza přitom takřka žádný odpad netvoří, vše buď prodá, nebo rozveze do dalších výdejen.
Další měsíc výzkumníci polepili jídelnu plakáty, které na plýtvání s jídlem upozorňovaly. „Chtěli jsme ověřit, jestli může informační kampaň ovlivnit chování spotřebitelů,“ řekl další člen týmu Vladimír Hajko. Výzkumníci přitom očekávali, že právě mladá generace bude v tomto ohledu nejlépe ovlivnitelná. „Jsou to mladí vzdělaní lidé, kteří by neměli mít zažité zlozvyky. Zahraniční studie ukazují, že vnímají dopady na životní prostředí,“ vysvětlila Kubíčková.
Jejich očekávání se ale příliš nenaplnila. „Efekt byl vidět hlavně na začátku kampaně. První dny to bylo znatelné, postupem času se ale chování vrátilo k normálu,“ přidala Kubíčková. V průměru tak studenti každý den vyhodili o jeden kilogram jídla méně. „Nejsou zvyklí si říct o menší porci, i když vědí, že tu svou nesní,“ dodal svůj názor Hajko.
Za menší úspěch kampaně prý může také přehlcenost mladé generace informacemi. „Aby to fungovalo dlouhodobě, museli bychom plakáty každé tři dny měnit, musely by navazovat,“ řekla autorka kampaně Hana Urbánková. Problém byl také s větším zapojením sociálních sítí. „Lidé by se naučili kampaň ignorovat, nebo by nás přestali sledovat úplně,“ dodala Urbánková.
Někteří studenti projekt kritizovali. „Zvrhlo se to v diskuzi o kvalitě jídla. Že by jídlo nevyhazovali, pokud by bylo dobré a chutnalo jim,“ řekla Kubíčková. Podle ní je ale vliv samotného jídla minimální. „Výkyvy tam samozřejmě jsou, když přesolíme brambory, vrátí se jich víc. Ale z dlouhodobého hlediska to mít vliv nemělo,“ upřesnila.
Plýtvání s potravinami se na univerzitě chtějí věnovat i nadále. Ke konci se blíží projekt, kterého se účastnilo sto domácností. „Dali jsme jim deníky, do nichž měsíc zaznamenávají všechny vyhozené potraviny, tedy třeba zbytky jídla,“ nastínila Kubíčková. A první výsledky by mohly změnit pohled na měření zbytků ve světě. „Vidíme z nich, že se naše reálná čísla dost liší například od čísel, která publikuje Evropská unie. Ta se zakládají pouze na kvalifikovaných odhadech,“ dodala Kubíčková.
V nejbližší době také odstartuje experiment, během něhož bude v okresním městě vážen a tříděn komunální odpad. Zjistí se tím, jakou část zabírají vyhozené potraviny. „Plýtvání potravinami je globální problém. Chceme různými metodami zjistit, jaký je výchozí stav, a působit na spotřebitele, aby se plýtvání snížilo,“ zakončila Kubíčková.
