Článek
Dlužníkům po celé zemi se otevírá bezprecedentní možnost trochu si ulevit od splácení svých půjček. Cílem vládního moratoria, které dnes schvaluje Senát a měl by jej podepsat i prezident, je ulevit hlavně lidem a firmám, které finančně zasáhla koronavirová krize.
O tom, že si splátky dluhů na tři nebo šest měsíců odloží, ale uvažují i ti, jejichž příjmu se krize nedotkla. Podobně je to s kompenzačním bonusem pro OSVČ ve výši 25 tisíc korun, který už parlamentem prošel. Žádají o něj i lidé, kteří finanční problémy nemají.
Jejich motivace je různá. Třeba dávat si peníze, které by jinak šly na splátky, do rezervy bokem. Současná krize totiž ukazuje, že mnoho lidí žije „na dřeň“ a žádné finanční polštáře nemají. Ti méně zodpovědní si prostě jen dočasně navýší rodinný rozpočet a peníze utratí.
Některé může odradit fakt, že se dluh i po dobu odkladu dál úročí. Podle mluvčí Equa bank Markéty Dvořáčkové částku, která naskáče za dobu odkladu na úrocích, klient vidí v souhrnu ještě před tím, než žádost „odklepne“.
Vezměme si modelový příklad rodiny, která splácí úvěry ve výši sedmi milionů za zhruba 30 tisíc měsíčně. Když si vyjedná šestiměsíční moratorium, naskáčou jí za tu dobu úroky ve výši kolem 70 tisíc. Pokud se pak nezmění parametry úvěrů, doba splácení se jí tedy posune nejen o onen půl rok, ale o další více než dva měsíce.
Šestiměsíční odklad jí sice umožní dočasně snížit výdaje zhruba o 180 tisíc korun, které by jinak uhradila na splátkách půjček. Po odečtení nákladu na odklad se tato virtuální rezerva scvrkne jen na 110 tisíc. (V příkladu nebereme v úvahu časovou hodnotu peněz).
Někteří do toho ale půjdou i tak. Aktuální zvýšená spotřeba (nebo potřeba udělat si finanční rezervu) je pro ně totiž důležitější než úroky, které budou platit až v budoucnu.
Čestné prohlášení klienta na žádosti je formulováno poměrně vágně. Třeba v Airbank, která odklad splátek dle dosud známých pravidel moratoria umožňuje od 2. dubna, klient „odesláním formuláře závazně prohlašuje, že má v úmyslu využít ochrannou dobu/odklad splátek z důvodu negativního ekonomického dopadu pandemie covid-19 na jeho finanční situaci“. Do takového prohlášení si jde dosadit kdeco.
Úvěrový podvod
Banky však před zneužíváním pomoci varují, může totiž jít o trestný čin. „Chování klientů, jejichž schopnost splácet není nijak omezena koronavirovou pandemií, a přesto o odklad požádají, může být nyní i v budoucnu klasifikováno jako úvěrový podvod,“ upozornil Filip Hrubý, mluvčí České spořitelny. „Klienti čestně prohlašují, že jsou postiženi koronavirovou epidemií. Není-li tomu tak, dopouštějí se úvěrového podvodu,“ přidala se mluvčí Equa bank.
„V obecné rovině, v případě, kdy osoba žádá o jakoukoli finanční podporu a lživě uvede či zamlčí skutečnosti podstatné pro její poskytnutí, mohlo by mít její jednání i trestněprávní dopady a být vyhodnoceno jako trestný čin podvodu, za který hrozí trest odnětí svobody, případně peněžitý trest. V případě, kdy je podvod spáchán za trvání nouzového stavu, může navíc dojít k navýšení trestní sazby, a to až na osm let odnětí svobody,“ potvrzuje Tereza Drastichová z advokátní kanceláře Sedlakova Legal.
„U úvěrového podvodu (na rozdíl od obecného trestného činu podvodu) není spáchání za nouzového stavu tzv. kvalifikovanou podstatou, tj. nenavyšuje se u něj trestní sazba, soud pouze může při ukládání trestu k tomuto přihlédnout a brát to jako přitěžující okolnost, která může v individuálním případě vést v rámci dané trestní sazby k vyššímu trestu,“ dodala Drastichová.
Základní trestní sazba u úvěrového podvodu činí až dva roky odnětí svobody, vyšší trestní sazba může být užita, pokud byla trestným činem způsobena značná škoda nad půl milionu korun.
V momentě žádosti o odklad dle vládního moratoria klienti nebudou muset nic dokládat. „Zákon se nevyjadřuje k tomu, zda poskytovatel úvěru bude zpětně prověřovat oprávněnost požadavku dlužníka,“ uvádí poradce České bankovní asociace Vladimír Staňura.
Finanční domy však nevylučují, že se klienti do hledáčku bankovních „detektivů“ nedostanou později. „Hodnocení úvěrových rizik je kontinuální proces, který se neomezuje pouze na určitou dobu trvání úvěrového vztahu, například jeho začátek nebo dobu odkladu, ale probíhá průběžně,“ vysvětlil zástupce spořitelny.
Šéf úvěrářů mBank Martin Podolák uznává, že pokud klient prohlásí něco, co není pravda, jde o podvod. „Nicméně v této situaci se mBank rozhodla být benevolentnější. Je těžké říci, co vlastně je a není v situaci, kterou nikdo z nás nezažil, oprávněný nárok. Rozhodli jsme se věřit našim klientům a nezatěžovat je s dodatečným prověřováním, proto žádné kroky v souvislosti s prověřením oprávněnosti v tuto chvíli neplánujeme,“ uvedl.
Banky mohou na tento podvod přijít v rámci automatizovaných rutinních i namátkových kontrol. Podezřelé bude třeba to, že klientovi, který dostal odklad splátek, se v daném období zvýšily příjmy na účet nebo si vzal půjčku někde jinde.
Pětadvacítka není pro všechny
Podobně se kontrolám vystavují i OSVČ, které si nechají vyplatit „Pětadvacítku“, a to další tři roky. Plošné kontroly sice Finanční správa, která bonus vyplácí, dělat nebude, má ale dlouhodobě nastavené kontrolní nástroje, které využívá při vyplácení jakýchkoliv prostředků, jako jsou třeba nadměrné odpočty či přeplatky. Ty budou využity i při vyplácení kompenzačních bonusů. „V případě ‚křiklavých‘ případů budou kontroly provedeny,“ potvrdila mluvčí Generálního finančního ředitelství Zuzana Mašátová.
Těm, kdo bonus dostali, aniž na to měli nárok, může podle advokátky Terezy Drastichové finanční úřad dodatečně vyměřit daň ve výši neoprávněně vyplaceného bonusu. „Z takto doměřené daně nevzniká povinnost hradit penále. Finanční úřad však může vyměřit úroky z prodlení za dobu od neoprávněného přijetí kompenzačního bonusu po jeho ‚vrácení‘ (uhrazení doměřené daně),“ konkretizovala právnička.
