Za nainstalování aplikace vězení. Čína může špehovat i Čechy

Vera Čou má sice trvalý pobyt ve Spojených státech a studuje na Washingtonské univerzitě, její kořeny ji ale pojí s čínským muslimským etnikem. Stačilo jí tak využít nevhodnou technologii a skončila v „převýchovné“ cele. Velký bratr na ni dodnes nahlíží jako na kybernetického „předzločince“. A to i za hranicemi Číny.

Osudnou se studentce stala cesta za otcem a přítelem do čínské autonomní oblasti Sin-ťiang. Nechtěla ztratit krok se spolužáky a přístup ke školnímu e-mailu, pořídila si tak VPN. V přísně hlídaném regionu si jí okamžitě všimla policie a označila ji za nebezpečného zločince.

„Řekli mi, že mě pošlou do ‚převýchovné třídy,“ napsala Vera Čou v dopise americkému ministerstvu školství. „Musela jsem se převléknout do jejich uniformy, která měla na rukávech a nohavicích neonově zelené pruhy. Dveře třídy byly zamčené zvenku,“ cituje ji Business Insider.

Prázdniny v Číně u rodiny se jí značně protáhly. V převýchovné třídě strávila několik měsíců, od října 2017 do března 2018. „V cele jsem strávila Den díkůvzdání, Vánoce a Nový rok,“ popsala. Její příběh je jedním z mnoha obsažených v knize In the Camps: China’s High-Tech Penal Colony, publikované 12. října letošního roku.

Její autor Darren Byler v knize čerpá z rozhovorů jak s bývalými vězni a zaměstnanci táborů, tak z rozsáhlých vládních dokumentů vykreslujících podrobný obraz života v Sin-ťiangu od roku 2017.

„Mluvil jsem s Kazachy i Ujgury, jejichž manžele či manželky odvlekli do táborů a oni se ve snaze zachránit rozvedli a začali hledat politicky chráněné partnery. Jiní v komunitách pro svou ochranu veřejně odsuzují své přátele a příbuzné, a ukazují tak loajalitu vůči státu,“ řekl Byler v rozhovoru pro The Diplomat. „Začíná být běžné, že mladí měšťané raději vedou asimilovaný způsob života – chodí do čínských restaurací, mluví a píší jen čínsky, oblékají se kosmopolitně. Jedna rodina mi popsala, že hlavně mladé ženy využívají mezietnických romantických vztahů, aby se ochránily,“ dodal.

Ujgurové a Chuejové patří mezi dvě hlavní muslimská etnika v Číně a hlavní objekty zájmu místní vlády. Existují důkazy minimálně o milionu Ujgurů poslaných do „převýchovných“ táborů, ve kterých dle svědectví přežívají hrůzné mučicí techniky i lékařské experimenty. „Kopání, mlácení, dokud vězni neměli modřiny a otoky. Dokud neklečeli na zemi a neplakali,“ přiblížil nedávno pro CNN bývalý policista v exilu. Bití se nevyhnuly ani ženy a děti nad 14 let. Oběti byly znehybňovány pomocí kovové nebo dřevěné „tygří židle“, zavěšovány ke stropu, mučeny pomocí waterboardingu, elektrickými šoky nebo sexuálním násilím.

Veru Čou přiřadili do skupiny spolu s dalšími 11 muslimkami a policie je označila za „extremistické předzločince“. To je termín využívaný v čínském zákoně o internetové bezpečnosti. Zákon platný od roku 2017 vyžaduje, aby provozovatelé internetových sítí sdíleli osobní údaje s čínskými úřady. Jedna z žen byla zadržena za stažení aplikace WhatsApp. Další zadržená, prodejkyně smartphonů, umožnila několika zákazníkům použít její ID k nastavení SIM karty. Všechny tři ženy se staly oběťmi čínského high-tech sledovacího systému, který se zaměřuje na muslimské menšiny, uvádí autor knihy Darren Byler.

Vera se z tábora dostala po půl roce. Propuštěna ale byla za podmínek, které jí zajistily vězení i mimo zdi detenčního centra. Musela se zdržovat jen v sousedství a podávat pravidelné hlášení „pracovníkovi sociální stability“. Když se jednou vydala s přáteli do kina, jeden z checkpointů identifikoval její obličej a vyvolal poplach. Jindy omylem překročila geografickou hranici sousedství a její tvář se objevila ohraničená žlutým čtverečkem na nedaleké obrazovce, která před ní upozornila okolí jako před muslimským předzločincem. Čou si brzy uvědomila, že jí sice fyzické vězení skončilo, uvázla ale v tom digitálním. A v bezpečí se nemohla cítit ani po návratu do USA.

Do Seattlu jí dovolili odletět v roce 2019. Ve stejnou dobu ale do USA dorazila i sledovací technologie, která umožnila její uvěznění. Amazon se sídlem v Seattlu údajně koupil 1 500 termovizních kamer od čínské společnosti, kterou USA zařadily na černou listinu kvůli obviněním, že pomohla čínské vládě „zadržet a sledovat Ujgury a další muslimské menšiny“, informoval loni v dubnu Ben Gilbert z Business Insideru.

Technologie určená ke sledování tělesné teploty zaměstnanců měla posloužit k prevenci šíření koronaviru. Americké soukromé firmy mají ale ze zákona právo nakupovat zboží i od společností uvedených na blacklistu. Mluvčí Amazonu Rena Lunak Business Insideru potvrdila, že společnost tyto termokamery využívá, nicméně prý „žádná osobní data neukládá a nesdílí“.

S těmito technologiemi se však setkávají turisté z celého světa – například při pasových kontrolách.

„Technologie používané v Sin-ťiangu jsou do značné míry stejné jako technologie používané v Severní Americe. Když chce turista projít hraničním přechodem, často si nechá naskenovat obličej nebo duhovku a porovná se s fotkou v pasu. Pokud systém najde nepřesnost, vyvolá poplach a turistovi může být odebrán smartphone a naskenován pomocí nástroje digitální forenzní služby. Rozdíl v Sin-ťiangu spočívá v tom, že tyto technologie fungují v celém regionu – takže to vypadá, jako by Ujgurové denně procházeli půltuctem mezinárodních hranic,“ dodává Darren Byler.

Že je zneužívání dat problémem celého světa a sahá dalece za hranice Číny, vysvětlil Seznam Zprávám Siao Čchiang, vědecký pracovník na School of Information, UC Berkeley a zakladatel a šéfredaktor China Digital Times.

„Zabezpečení dat je problém, který dominuje dnešní ekonomické, politické a kulturní agendě a sahá daleko za hranice – mluvíme o Googlu, Applu, Facebooku, každé technologii shromažďující osobní údaje a využívající je pro vlastní komerční prospěch. Zneužití soukromí lidí má potenciál poškodit veřejné blaho těchto komunit,“ řekl Seznam Zprávám v rámci Fora 2000.

Evropané však svá data dobrovolně a možná do jisté míry nevědomky sdílí i s čínskými společnostmi – TikTokem či Zoomem. „Čínské společnosti využívají stejný druh technologií a v některých aspektech to dělají ještě lépe, například TikTok, Zoom, Huawei. Čína má velmi inovativní technologický průmysl, který může konkurovat jakékoli jiné společnosti na světě. Čína je ale autoritářskou zemí. Čínské společnosti, nejen jejich ekonomické subjekty, tvoří jejich politickou agendu – slouží pro státní politickou agendu,“ vysvětluje a dodává, že politický aspekt odlišuje tyto aplikace od západních společností.

„Tyto aplikace mají přístup k datům svých zákazníků i uprostřed Evropy nebo Afriky a dávají čínskému státu k těmto informacím přístup a potenciální možnost s nimi manipulovat. Proto je to nebezpečné. Čínským společnostem nemůžete věřit, protože podle definice pracují s čínským státem nebo musí s čínským státem pracovat. Pokud dají jednotlivé státy velké množství důležitých údajů, kritických údajů o infrastruktuře, ať už jde o finanční údaje, či média, těmto čínským společnostem, putují automaticky k čínskému státu. Vkládají tak data na velmi zranitelné místo,“ dodává.