Za kulisy vychladlých vztahů s Čínou. Tohle jsou důvody, proč se rozdrolily

Epidemie koronaviru v Číně uspíšila drolení česko-čínských obchodních vztahů. Od neděle platí opatření Ministerstva zdravotnictví, které na neurčito přerušuje přímé lety spojující Česko a říši středu. Týdně jich přitom létá dvanáct. Opatření platí na neurčito, takže není jisté, zda vůbec dojde k jejich obnovení.

Čínské aerolinky Hainan Airlines totiž oznámily, že od března zruší přímé spojení mezi Prahou a Pekingem. Omezení letů o jeden spoj mezi Prahou a Šanghají v minulých týdnech oznámily také China Eastern Airlines.

Otevírání stále nových spojů mezi Čínou a Českem bylo přitom jedním z dokladů, jak se daří ekonomické diplomacii prezidenta Miloše Zemana. Na počátku letošního roku ovšem došlo k obratu právě i na straně českého prezidenta.

Co za tím stálo? Seznam Zprávy se rozhodly příběh vývoje česko-čínských vztahů zrekonstruovat. Je ovšem třeba vrátit se na počátek.

Chopil se mikrofonu, nadechl se a hrdě pravil: „Velice si vážím toho, že pan čínský prezident s sebou vzal 30 nejúspěšnějších představitelů čínské podnikatelské sféry. My jsme reagovali na pana prezidenta naprosto obdobným způsobem, aby byla zajištěna rovnováha. Pozvali jsme 30 nejúspěšnějších českých podnikatelů. A to z důvodu, že setkávání neúspěšných lidí je nezajímavé.“ Slova prezidenta Miloše Zemana v zaplněném sále Žofínského paláce, který v březnu 2016 hostil opulentní setkání česko-čínských miliardářů v doprovodu politiků v čele s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

Prezident Zeman tehdy sliboval, že čínští obchodníci v České republice utratí kolem sta miliard korun. Ekonomická diplomacie zaměřená na Čínu byla jedním z hlavních bodů prezidentova programu v minulém i současném volebním období. Říši středu navštívil pětkrát, s čínským prezidentem jednal osobně osmkrát. Letos na jaře se v Číně mělo uskutečnit jejich deváté shledání. Jenže Zeman jej odmítl.

Z původních čínských mnohamiliardových plánů totiž zůstalo jen u nákupu několika pražských nemovitostí, strojírny Žďas, pivovarů Lobkowicz, aerolinií Smartwings či fotbalového klubu Slavia Praha.

Seznam Zprávy uplynulé dva týdny pátraly, co stojí za Zemanovým nečekaným obratem a vůbec ochlazením vztahů mezi Českou republikou a Čínou. Ze schůzek s pěti zdroji z byznysových, lobbistických a politických kruhů blízkých Hradu vyplynul následující scénář.

V minulých letech se Zeman Číňanů vehementně zastával, pózoval na čínských obrazovkách s krtkem, chtěl se od Číňanů učit stabilizaci společnosti. A pak na počátku letošního ledna překvapil svým kritickým vyjádřením na adresu Pekingu.

„Nemyslím si, že čínská strana splnila to, co slibovala. Mluvím o investicích. A z toho vyplývá, že to, že tam pojede sice významná politická osobnost, ale přece jen ne prezident, je jakýsi signál,“ vysvětloval Zeman v rozhovoru pro deník Blesk, proč místo sebe pošle ministra vnitra Jana Hamáčka. Diplomaticky velice tvrdé vyjádření.

Lidé, kteří byli v uplynulých letech blízko česko-čínským obchodům a se Seznam Zprávami hovořili pod podmínkou anonymity, se shodli, že Zeman se kvůli krachu čínských investičních plánů urazil. Čínská karta byla jeho dominantním tématem, o kterém často hovořil na veřejnosti a v médiích. „Opravdu těm slibům čínských podnikatelů věřil. Kalkuloval, že čínské investice se stanou jedním z jeho odkazů. Zemanova otočka vychází z naštvání, že se plán nepovedl. Nepodceňoval bych v tomto případě i jistou ješitnost,“ popsal Seznam Zprávám podnikatel blízký Hradu.

Zemanova nechuť zavítat v dubnu na jednání Číny se zeměmi střední a východní Evropy pramení kromě toho do jisté míry i z jeho zdravotního stavu a fyzické náročnosti takové výpravy.

To, že Číňani finanční kohoutky v Česku utáhli, nepřišlo z čista jasna. Pro pochopení situace je třeba se vrátit do března 2016, kdy Česko navštívil čínský prezident Si Ťin-pching.

Bylo to poprvé, kdy se čínský prezident oficiálně potkal s šéfem společnosti China Energy Company Limited (CEFC) Jie Ťien-mingem. Právě jeho skupinu do Česka na nákupy nalákal prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslav Tvrdík. Ten Jieho přivedl za Zemanem, který z něho učinil svého ekonomického poradce. Pak Zeman využil příležitosti a čínského finančníka představil Si Ťin-pchingovi, když byl v Praze na návštěvě. CEFC se stala v České republice hlavním čínským investorem a z Prahy si udělala základnu pro Evropu.

Aniž by to tehdy kdo tušil, toto byl de facto začátek konce pohádky o čínských miliardách v České republice. „To, že prezident seznámil Jieho s čínským protějškem, bylo paradoxně to nejhorší, co Miloš Zeman pro vztahy s Čínou mohl udělat. Čínští politici si vzápětí aktivity skupiny CEFC prolustrovali. Netrvalo dlouho a Jieho už v Česku nikdo nespatřil,“ řekl Seznam Zprávám lobbista, který několik let působil v Šanghaji.

Na začátku března 2018 čínská média přinesla informaci, že Jie je stíhaný kvůli finančním podvodům. Tato zpráva zapadala do celkové atmosféry vzniklé kolem CEFC, jejíž manažeři či spolupracovníci uvázli v řadě skandálů, ať v afrických zemích či USA.

Průšvihy v různých koutech světa a policejní výpad vůči Jiemu se okamžitě promítly i do dění v Česku. Česká národní banka zamítla navýšení kapitálu CEFC v česko-slovenské bance J&T. Pravděpodobně z důvodu, že Číňané neuměli doložit původ svých peněz – jinými slovy neuměli vyloučit, že transakce v Česku jim neslouží mimo jiné jako pračka na špinavé peníze.

„Byli to evidentně schopní obchodníci, ale narazili na to, že finanční regulovaný svět je pro ně složitý. A vždy jsem vnímal, že vývoz kapitálu z Číny nikdy nebyl jednoduchý,“ komentoval to v rozhovoru pro Seznam Zprávy spolumajitel J&T Dušan Palcr, který byl od počátku jedním z hlavních vyjednavačů česko-čínských obchodů.

Majetek padlé CEFC v Česku převzal státem vlastněný obr CITIC Group, fotbalovou Slavii pak postupně získala developerská skupina Sinobo. Noví majitelé, kontrolovaní čínským režimem, si začali investice v Česku více hlídat a prověřovat. „Nemyslím to ve zlém, ale lidé z CEFC byli takoví finanční oportunisté. Pak přišel deal, který jim zlomil vaz, a převzal to CITIC. To je strukturovaná státní megafirma se vzdělanými manažery. Podle mě to byla jen racionální reakce. Poslali správce majetku, aby vyřešil vzniklý problém,“ komentoval střídání stráží spolumajitel skupiny J&T Dušan Palcr.

Ani po převzetí kontroly nad tuzemskou situací se čínské kohoutky v Česku příliš neotevřely. Spíše dochází k udržování aktiv, které CITIC na podzim 2018 převzal po CEFC. Jako by Česká republika přestala být z hlediska investic pro čínské konglomeráty finančně atraktivní.

Čínské investory zajímá výstavba dálnic, železnic či letiště, takovou příležitost v Česku ale nedostali. Dobré postavení nemají ani v případě budování digitální infrastruktury, když loni před technologiemi čínských korporací Huawei a ZTE varoval tuzemské instituce Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).

Čínská pozornost se v posledních letech stočila na jiné evropské trhy: v řeckém Pireu si čínští finančníci pronajali na 35 let tamní přístav, staví vysokorychlostní železnici propojující Budapešť s Bělehradem a budou se podílet na rozvoji letiště v bulharské metropoli Sofii.

Bankéř Palcr je přesvědčený, že Číňané příležitosti českého trhu neodhadli. „Domnívám se, že nás Číňané brali vážně, ale asi nás přecenili. Přece jen jsme malá země s malým odbytem pro čínské firmy a investory. Pokud obchody nemají vyloženě evropský význam, příliš je to nezajímá. Obchodním srdcem Evropy fakt nejsme,“ dodal.

Uvadly nejen ekonomické, ale i politické vztahy. Zprávy čínské ambasády v Praze o varováních před špionážními aktivitami čínských zpravodajských služeb vazby Česka s Čínou neutužují. Totéž platí v případě již zmiňovaného upozornění NÚKIBu o Huawei a ZTE.

Svůj podíl na ochladnutí vztahů má i pražská radnice. Po komunálních volbách v roce 2018 nová koalice směrem k Číně obrátila a reprezentace primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) ukončila sesterskou smlouvu s Pekingem kvůli nesouhlasu s klauzulí o jednotné Číně. Magistrát následně uzavřel smlouvu s tchajwanskou metropolí Tchaj-pej, na což reagovala výpovědí paktu s Prahou čínská Šanghaj.

Více však podle zdrojů Seznam Zpráv blízkých vedení Ministerstva zahraničí Číňany pálila plánovaná cesta dnes již zesnulého předsedy Senátu Jaroslava Kubery (ODS) na Tchaj-wan, který Čína považuje za svou provincii a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. „Počínání pražské radnice zas tak žíly Číně netrhá, byl to trochu folklór. Co je pro ně citlivé, byl Kuberův plán vydat se oficiálně na Tchaj-wan. Předseda horní komory parlamentu je pro hierarchicky přemýšlející Číňany těžší kategorie než primátor Prahy,“ míní lobbista, který na čínském trhu několik let působil.

Senátoři stále cestu plánují. Jen se odsouvá na dobu, až bude zřejmé, kdo horní komoru po Kuberovi povede.

Zdroje Seznam Zpráv se shodují v tom, že dokud bude Miloš Zeman prezidentem, česko-čínské vztahy a podnikatelské aktivity skupin CITIC a Sinobo by měly být „zastabilizovány“ na současné úrovni. Čínský prezident Si Ťin-pching by prý i na základě několika osobních setkání se Zemanem neměl přejít do otevřeného útoku – ať už politicky, či obchodně.

„Vývoj teď bude – ve srovnání s tou nejdynamičtější fází před několika lety – asi dost utlumený. Nazval bych to spíše ochlazením vztahů než jejich radikalizací či vyhrocením,“ predikuje již zmiňovaný Dušan Palcr. Jakým směrem se vztahy obou zemí vydají po Zemanově odchodu, zůstává nejisté.

Vývoj posledních událostí na česko-čínském poli pečlivě monitoruje centrála skupiny PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Čínský trh je pro rozvoj a fungování skupiny významný. Počet klientů společnosti Home Credit (holding spadající pod PPF) se v polovině loňského roku vyšplhal na číslo 52,1 milionu. Těm skupina rozpůjčovala v rámci nebankovních půjček kolem 300 miliard korun. Jakákoliv výraznější regulace či zásah ze strany čínských úřadů by chod skupiny Home Credit mohly ohrozit. Situace PPF v Číně je o to delikátnější, neboť loni se jí nezdařil dlouho plánovaný vstup na burzu v Hongkongu.

PPF či automobilové Škodovce, která má nedaleko finančního srdce Číny Šanghaje výrobní závod, by vyhovovalo, kdyby se tu o Číně mluvilo co nejméně. Nejen ze strany čínských kritiků, ale i donedávna servilních zastánců, například Pražského hradu. „Servilitu jsem moc nezaznamenal, to bych opravdu neřekl. Spíš jak říkám, moc se to vzájemně hecovalo a ani jedna z extrémních poloh vztahům neprospěla,“ dodal lobbista J&T Dušan Palcr.