Článek
Počet sněžných leopardů je v Rusku nízký, tyto kočkovité šelmy se vyskytují pouze v oblastech Altaje, Tuvy, Burjatiji, Krasnojarské oblasti. V roce 1990 bylo toto zvíře již na pokraji vyhynutí. Pytláci si mohli jeho lovem a prodejem jedné kožešiny vydělat více než 600 dolarů. Ruská vláda založila v roce 2010 Sailjugemský národní park, čímž získal sněžný leopard – irbis – status chraněného druhu.
Mergen Markov lovil většinu svého života divokou zvěř kvůli obživě své rodiny. Nyní pracuje pro národní park. Po leopardech dál pátrá, teď ovšem nikoli kvůli kožešině, ale kvůli snaze je vyfotografovat.
Fotky irbisů jsou totiž čím dál tím víc vzácnější.
„Lovil jste už zvířata od té doby, co pracujete v parku?“ ptá se redaktorka Rádia Svobodná Evropa Markova.
„Ne.“ Na to se redaktorka optá: „Vůbec nikdy?“ „Nikdy.“
„Berete si s sebou zbraň, když nepracujete?“ na tuto otázku zareaguje Mergen Markov: „No tak dobře, někdy něco zastřelím k jídlu, když mám štěstí.“
Markov odhaduje se, že se v této oblasti vyskytuje 15–17 sněžných leopardů. Celkem jich žije na světě asi 4 až 7 tisíc kusů, většina z nich na čínských hranicích.
Kalifornská společnost na ochranu životního prostředí darovala parku kamery na pozorování těchto vzácných šelem. Badatelé také pomáhají Markovovi tato zvířata chránit.
Ochránci přírody platí místním za to, aby v lese místo pytláckých pastí umísťovali kamery. Když se jim podaří leoparda vyfotit, dostávají odměnu, která je srovnatelná s hodnotou leopardí kožešiny. Fotografování je teď i novým živobytím Mergena Markova a také možná i záchranou pro zdejší vzácné šelmy.
Podrobnosti v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.
