Článek
Peníze utrácí nejen za ochranné pomůcky pro zdravotníky, ale jdou také na jejich vyšší platy. Každý den v práci v kontaktu s pacienty znamená o polovinu vyšší plat.
„Ve chvíli, kdy jsem teď v polovině září zavedl 150 procent platu za den v práci, tak nám nepřibyl žádný nemocný v řadách personálu. A není to kvůli tomu, že by to tajili, protože se pravidelně testujeme. Je to proto, že si lidé hlídají své kontakty. Protože když potkám víc než sedm lidí denně, tak možná onemocním a budu brát 70 procent platu, a ne 150,“ vysvětluje Oldřich Šubrt, původní profesí neurochirurg a později ředitel Nemocnice Na Homolce nebo šéf nemocnic sítě Agel miliardáře Tomáše Chrenka.
Proč se domnívá, že jen díky schopnostem tuzemských zdravotníků nezemřelo v říjnu a listopadu více lidí? A proč pandemie dopadá nejškodlivěji na teenagery a úředníky? Celý rozhovor najdete ve videu.
Česko má objednanou vakcínu skoro pro 7 milionů lidí prostřednictvím společných smluv Evropské unie. Je to podle vás dobrá zpráva?
No určitě je to dobrá zpráva. Je to zpráva, kterou jsme na jaře nebo ještě v létě vůbec neočekávali. A určitě to znamená, že tu věc zvládneme, samozřejmě ne během několika měsíců, ale určitě během prvního pololetí nebo během příštího roku. To znamená, že se nezopakuje ten scénář, který byl v roce 1918–1920, kdy virus obíhal mnohokrát jako španělská chřipka, ale zastaví se.
Kdy se vrátí normální život?
Já myslím, že to hodně záleží na tom, jak se podaří přesvědčit lidi, co je potřeba. Mně vadí, že se hodně bavíme o počtech případů, že se bavíme o různých stupních lockdownu a zavírání, o počtu na metry čtvereční atd., ale nebavíme se o té podstatě věci.
Infekční onemocnění má svoji podstatu v tom, kolikrát se potkám s někým, na koho mohu přenést nebo od koho mohu získat infekci. A myslím si, že kdyby marketéři a lidé, který umějí vyrobit politickou stranu nebo dobrý výrobek, dostali zadání, aby vyrobili náladu ve společnosti, že máme mít maximálně 5 kontaktů denně, ne víc, tak pak jsme v pohodě. Ale my tohle neříkáme. A utrácíme marketingové peníze za jiné věci.
A opravdu je to tak jednoduché, že by stačila dobrá marketingová strategie?
Podívejte se, co se stalo na jaře. Samozřejmě je to národ od národa. My jsme národ, který se dokáže semknout, a jsme národ, který dokáže švejkovat. V březnu, dubnu a květnu jsme se semkli a nikdo z těch různých ministrů nepředpokládal, že když mají prázdné sklady a potom je zaplněn pětkrát dražšími rouškami, než kolik je cena, že si národ pomůže sám.
A potom marketéři a političtí poradci řekli: A teď na tom vyděláme, protože jsme zvítězili. Místo toho, aby řekli: Půjdeme dál s těmi lidmi a řekneme si, že budeme nejlepší na světě v tom, že se budeme málo potkávat. Nepochopili jsme tu věc a vzali jsme ji za špatný konec, kvůli tomu umřelo… nakonec to bude asi 20 000 lidí.
Není to taková tragédie, ale je to škoda. Hlavně jsme utratili o mnoho víc desítek a set miliard na lockdowny. To nemuselo být. Můžeme si říct, že se nezavřou obchody, ale že já nepotkám víc než 10 lidí denně.
Není to ale proti lidské podstatě? Nepotkávat se.
Je, proto se chováme tak, jak to je. Utratíme bilion. Budeme na to pak vydělávat.
Pojďme ještě k tomu návratu do v uvozovkách normálního života nebo života před pandemií. Myslíte si, že opravdu nastane zpátky totéž, co jsme tady zažívali ještě třeba v lednu?
Je samozřejmě škoda těch lidských životů, je hrozně náročné, co zažili zdravotníci nebo sociální pracovníci, prostě ti, co to nějakým způsobem řeší. Je to tragédie těch zkrachovalých byznysů, to všechno je jasné. Ale přínos nakonec bude velký, protože mnoho věcí se posune.
Vždyť to slyšíme: Benátky už nepřemýšlejí o tom, že budou muset prodávat lístky na vstup, jsou rády, že někdo přijde. Přesycená města se vylidňují, místa, která mají dobrou infrastrukturu a nikdo tam zatím moc nejezdil, toho využijí.
Velké hospody, kde není dobré větrání, prostě nebudou existovat a jiná místa budou existovat. Co se stalo s elektronizací ve všem, je jasné. Stejně co se stalo s home office.
Je jasné, že už nebudou ty šílené kanceláře, kde je 100 lidí, kde se pořádně nevětrá.
Máte spočítáno, kolik vás, myslím tím kliniku, stála pandemie?
Samozřejmě tam jsou dvojí náklady. Jedny náklady, které jsou na vybavení, ochranné pomůcky a tak dále. Druhé náklady jsou na to, že jsme opravdu museli podpořit zdravotníky a recepční a další zaměstnance.
Každému jsme za každý den, kdy pracuje ve styku s pacienty, dali stopadesátiprocentní plat, abychom nějakým způsobem vykompenzovali ta rizika. A také abychom předešli tomu, že vlastně dělat z domova, být doma s dětmi, starat se, být v karanténě je trochu výhodné.
Samozřejmě děláme průběžně testy. Tudíž nemáme lidi, kteří jsou pozitivní v práci, ale musím říct, že ve chvíli, kdy jsem teď v polovině září zavedl 150 procent platu za den v práci, tak nám nepřibyl žádný nemocný. Z personálu.
To není kvůli tomu, že to lidé zatajují, ale kvůli tomu, že si hlídají kontakty, protože když potkám víc než 7 lidí denně, tak možná onemocním a budu brát jenom 70 procent platu, ne 150.
Jak dopadne letošní rok ekonomicky?
My v podstatě skončíme v mírném zisku. Pandemie nás stojí asi 8 procent obratu navíc. Ale tím, že jsme stimulovali zaměstnance, tím, že jsme investovali i do eHealth, tak firma je jiná, než byla před rokem. Určitě silnější. Určitě s dobrou pověstí.
To první, co musíte udělat, je ukázat lidem okolo vás, že na ně myslíte. Já jsem od doby, kdy jsem před zhruba deseti lety pracoval pro Tomáše Chrenka a vedl celý Agel, tolik nepracoval jako tenhle rok. Zkrátka musíte jít příkladem a zavádět nové přístupy.
Já si dodneška pamatuji první pondělí karantény v březnu. Když jsem přišel do práce a nevěděli jsme, co se děje, jak se nemoc bude rychle šířit, jaká jsou nebezpečí a stát v tu chvíli zablokoval všechny ochranné pomůcky pro státní instituce.
Díky tomu, že jsme měli jednoho podnikatele, který měl dobré kontakty na leteckou logistiku, tak nám koupil na 3 měsíce respirátory a roušky. My jsme na začátku epidemie měli několik set roušek a 12 respirátorů. Od hlavního města Prahy jsme dostali asi 20 respirátorů. Já potom stál uprostřed kliniky a říkal jsem, jak mohu lidi nutit, aby v takovém stavu chodili do práce.
V čem jste se museli jako zdravotníci naučit přemýšlet jinak v době pandemie?
Já myslím, že všichni jsme se museli naučit tomu, že se musíme chránit a že se nechráníme kvůli sobě, ale že se chráníme kvůli tomu, abychom mohli dělat svoji práci.
Opravdu se dá všechno léčit na dálku?
Jsou tři úrovně. Jedna úroveň je konzultační, kdy se zeptám, jestli pořád bolí hlava apod. Například pro předepsání léků.
Zadruhé se dá používat telemetrie, například měřit různé hodnoty u diabetiků či kardiaků. To samé bych zjistil v ordinaci. Teď připravujeme ve spolupráci s největší skupinou laboratoří to, abyste nemusela jet přes celou Prahu ke svému doktorovi na odběry. Protože je vše propojené, tak byste mohla jet do nejbližšího odběrového místa a tam vás odeberou. Odběr proběhne třeba v 15:10 a v 16 hodin už je výsledek. Vy ho máte v telefonu, doktor ho má na svém počítači a všechno běží.
A pak jsou samozřejmě věci, které nejdou na dálku. Ale ze zahraničí víme, že 30 procent návštěv se dá udělat na dálku.
Překvapilo vás u digitalizace nebo u online zdravotnictví něco tady v Česku?
Podívejte se, to je opravdu otázka incentiv (pobídek, pozn. red.). Kdyby pojišťovna či třeba stát přidali těm, kteří online zdravotnictví nabízejí, tak se rozvoj zrychlí. Bude to stát pár set milionů, možná dvě miliardy. Ne víc.
To je samozřejmě na zajímavý seminář nebo na dlouhý rozhovor, proč některé země zavedly elektronické zdravotnictví tak rychle. Nebo proč některé země utratily miliardy eur a nemají nic. A proč to některým zemím jde pozvolna.
Zjednodušený pohled je, že to souvisí s tím, jak funguje protestantství, katolictví, judaismus a islám, ale to není nic proti těm náboženstvím, to je o hodnotách. Co sdílíte. Zdá se, že protestantské země jsou v tom daleko dál než jiné.
To by mě zajímalo, kde jsme v tom případě my?
No, víte, je to smutné. Já na Seznam Zprávách nedávno viděl graf, jak běží křivka výskytu pozitivity na PCR testech. A protože hodně spolupracuji a učím ve Finsku, tak jsem si vytáhl data za Finsko. Finsko není jiná země než Česko nebo Švédsko, ale je to země, kde mají zdravotní dokumentaci digitálně. Z toho 80 procent ve svém chytrém telefonu označeném svojí bankovní identitou.
Pak je to jednoduché. Nemusíte mít skoro žádné trasování, jak vidíte všechno hned a víte o všech, kteří jsou podezřelí.
A u nás umřelo navíc 15 000 lidí, protože jsme něco takového neměli.
Proč to tak je, to je na dlouhou diskusi. Protože ve chvíli, kdy zavedete úplnou digitalizaci čehokoli, tak je to tragédie pro šéfy. Třeba dílen. Protože všichni vědí všechno. A oni nechtějí, aby se vědělo všechno. Pak když máte dobré lobbisty, dá se ten proces zpožďovat.
Skoro si říkám, jestli má ještě smysl stavět nějaké další ordinace, další nemocnice?
To určitě má. Díky tomu, co dokázalo české zdravotnictví za poslední měsíc a půl, určitě umřelo o polovinu méně lidí, než by umřelo v některých jiných rozvinutých zemích.
Zdravotníci to přečkali. Ale přijde to, že vznikne personalizovaná medicína. Zní to strašně divně, ale my jsme před 100 lety měli nemocnice na to, abyste tolik netrpěla. Potom jsme měli nemocnice na to, že když vy máte cukrovku nebo jiné onemocnění, tak abychom vyléčili tu diagnózu. Dneska nemocnice a zdravotnictví je kvůli tomu, že jste to vy, váš genetický kód. Už neříkáme genetika, ale genomika. To znamená, že žijete v nějakém prostředí a nějakým stylem, kde se ty geny různě projevují nebo neprojevují.
V čem vidíte z hlediska společenského dopadu nejhorší věc, kterou způsobila pandemie?
V některých místech se rozbily zaběhlé stereotypy. Já mám děti od 14 do 31 let, tak to vidím. Teenagerům to úplně rozbilo svět. Prostě se skoro nic neděje. Rozbily se návyky a bude těžké se k nim vracet. Stejně tak se rozbily návyky v byrokracii. Všichni jsou v home office, úřady fungují jen dvakrát týdně a teď si vezměte, že to bude muset znovu celé naběhnout. A k tomu ještě všichni dostávají přidáno (kvůli zrušení superhrubé mzdy, pozn. red.).
Všichni tihle lidé, ty statisíce úředníků, mají za celou tu dobu stoprocentní plat. A za práci, která je menší. A já se ptám: budou pracovat stejně jako předtím?
To znamená – tady se rozbily některé návyky, které bude hrozně složité dávat do pořádku. Vidím to i na některých firmách. Šéfové nevědí, jak úkolovat lidi na home office. Aby měli co dělat, ale aby to bylo smysluplné, a ne zbytečné. Tam se to také rozpadá.
