Za chyby daňové správy platíme desítky milionů a viník nikde, říká šéf NKÚ

Úředníci Finanční správy se při výběru daní a kontrolách daňových poplatníků dopouštějí i vážných chyb a omylů, které soudy – po roky trvajících sporech – označí za nezákonné. Takto doměřené daně pak musí stát „zakleknutým“ firmám vracet, a to i s úroky.

„To už je škoda státu,“ říká prezident Nejvyššího kontrolní úřadu Miloslav Kala ve velmi otevřeném rozhovoru, v kterém se vrací k výsledkům kontroly správy daní z příjmů právnických osob.

Rozhovorem s prezidentem NKÚ navazujeme na případ popsaný v investigativní sérii Ve stínu daňového pekla, který jste na stránkách Seznam Zpráv mohli sledovat v předchozích dnech. Jde o kauzu plzeňské firmy Workpress Aviation (WPA), v níž jde mimo jiné o tvrzení Finanční správy, že firma šidila na daních. Financové na ni vydali zajišťovací příkazy ve výši 21 milionů korun, což firmu dodávající letecké komponenty Boeingu či Airbusu okamžitě téměř položilo. Případ řešila i policie, která nejdříve využila zmanipulovaný znalecký posudek a začala jednatele firmy stíhat pro krácení daně, následně zasáhli státní zástupci a stíhání zastavili s tím, že „skutek se nestal“. Finanční správa trvá na svém a zabavené peníze odmítá vrátit.

Znalci mezitím vyčíslili, že hodnota původně velmi prosperující firmy se propadla o 311 milionů korun.

„Za chybami daňové správy musíme vidět osud každého jednotlivého podnikatele, který má prostě starosti, několik roků musí odvést daň, platit právníky, daňové poradce, soudit se, čekat na pravomocné rozhodnutí – a teprve pak někdy možná dostane peníze zpět. Už proto rozhodně nejde o bagatelní záležitost. A my bychom chtěli, aby tomu daňová správa věnovala větší pozornost,“ říká v rozhovoru Miloslav Kala, šéf NKÚ.

Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval fungování Finanční správy několikrát. Co přesně jste zkoumali?

Na Ministerstvu financí a na daňové správě jsme zkoumali, jestli jsou daně vyměřovány v souladu se zákonem, jak se nakládá s případnými soudními verdikty, které přezkoumávají rozhodnutí daňové správy, a jak se případně vrací peníze těm, kde bylo rozhodnuto o doměření daně nezákonně.

V kontrolním závěru, o kterém teď mluvíte, se mimo jiné uvádí, že Finanční správa musela v letech 2013-2016 vrátit firmám 180 milionů korun, které od nich nezákonně vybrala, a ještě k tomu na úrocích vyplatit dalších 61 milionů, čímž zatížila státní rozpočet. Co přesně o těchto sumách soudíte?

To je součet jednotlivých rozhodnutí daňové správy, která se následně u soudů ukázala jako nezákonná. Stát byl odsouzen tyto prostředky vrátit, a to včetně úroků.

Neboli těch 61 milionů korun je suma, kterou prostě stát za chyby finančních úřadů platil z peněz daňových poplatníků. Je to tak?

Ano, je to tak.

A jelikož jste v rámci své kontroly zkoumali, kdo za ta rozhodnutí může, tak by mě zajímalo, co jste zjistili? A samozřejmě: byli ti viníci pohnáni k nějaké odpovědnosti?

Mlčenlivost Finanční správy je velmi vysoká, takže ani Nejvyšší kontrolní úřad není oprávněn ta jednotlivá rozhodnutí zkoumat. Zjistili jsme ale, že tu částku daňová správa považuje za poměrně bagatelní v celkovém objemu daní, které vybírají. Z toho makroekonomického pohledu mají nepochybně pravdu: když to řeknu velmi hrubě, tak státní rozpočet má 1,5 bilionu korun, takže pro ně není dvě stě milionů makroekonomicky významných. Ale my za tím musíme vidět osud každého jednotlivého podnikatele, který má prostě starosti, několik roků musí odvést daň, platit právníky, daňové poradce, soudit se, čekat na pravomocné rozhodnutí – a teprve pak někdy možná dostane ty peníze zpět. Už proto rozhodně nejde o bagatelní záležitost. A my bychom chtěli, aby tomu daňová správa věnovala větší pozornost.

Co vám na to řekli?

Další argumentace daňové správy byla, že velmi často dochází ke změnám předpisů, že situace je nepřehledná a že do doby, dokud nějaký případ neproběhne soudem a není judikatura, tak k takovým případům dochází a i v budoucnu docházet bude.

Když už tedy soud rozhodne o tom, že zadrželi milionové sumy nezákonně, zjistili jste, že by daňová správa vyvodila vůči někomu odpovědnost? Kdo byl tím, kdo rozhodl špatně? Kvůli komu musí stát z rozpočtu vyplácet odškodné?

My jsme se tím zabývali, ale postoj Generálního finančního ředitelství je, že žádnou regresní náhradu v tom kontrolovaném období v této oblasti daní neuplatnili.

To znamená?

Že náhradu této škody nikdo po nikom nevyžadoval.

Co si o tom myslíte?

Že to není dobře. Na jednu stranu chápeme, že jsou případy, které jsou složité a může dojít k nesprávné interpretaci, jež se prokáže až u soudu, na druhou stranu, aby ti úředníci měli nějaký generální „pardon“, že ať rozhodnou jakkoliv, tak se tím nikdo nebude zabývat, tak to jsme nepovažovali za správné.

Vy se o tom zmiňujete i v kontrolním závěru. Zajímalo by mě, jak na něj reagovala vláda, která se tím musela zabývat?

Ještě předtím, než to šlo do vlády, se k závěru musela vyjádřit jednotlivá ministerstva a další úřady, takže tam zaznělo to, co jsem už řekl – určitá bagatelizace vůči těm zaměstnancům. To v materiálu vlády zůstalo.

Na koho tedy podle vás padá odpovědnost za chyby, za nedůslednost v odstraňování chyb, za nevyvozování odpovědnosti vůči těm, co se dopustili nezákonných postupů? Kdo za to může?

Můžou za to samozřejmě příslušní úředníci daňové správy, kteří provádějí kontrolu, posuzují jednotlivé případy. Na druhou stranu bych rád řekl, že jejich práce je velmi obtížná. Skutečně – zákony se mění velmi často. Daňoví poplatníci jsou velmi kreativní. Vymýšlejí nejrůznější postupy a v rozhodování úřadů a judikatuře se na ně musí reagovat.

Za Nejvyšší kontrolní úřad musím říct, že těch šedesát milionů korun vyplacených na úrocích ze státního rozpočtu je samozřejmě nepříjemných, mohli jsme za to mít něco jiného, ale to hlavní, o co tu jde: aby daňoví poplatníci, tedy ti, kdo živí tento stát ze svých daní, si byli skutečně jisti, že jsou ve férovém prostředí, které rozhoduje předvídatelně, které rozhoduje stejně, ať už sídlíte v Praze, nebo jinde. A ne že všude postupuje finanční úřad jinak.

Bavíme se tady o 180 milionech korun chybně vybraných daní, které odhalil soud, plus o 61 milionech vyplacených na úrocích jako odškodnění firmám za pochybení finančních úředníků. O jaké částky může jít v těch případech, když se daňový subjekt nebrání a nesoudí?

To vůbec nedokážu posoudit, k tomu nemám data. Nemůžeme zkoumat jednotlivé případy, protože je u nich mlčenlivost daňové správy. Předpokládám ale, že je na každém, aby si hájil svá práva, pokud má pocit, že jsou poškozena. Takže tam bych viděl míč na straně daňových poplatníků, aby si skutečně vynucovali to, že s nimi bude zacházeno v souladu se zákonem.

Je ale otázka, jestli na ty mnohaleté spory mají peníze a energii, protože oni se hlavně potřebují věnovat svému podnikání, ne dohadování se státem.

To máte pravdu. Mohli bychom to rozvinout i do toho, že řada daňových poplatníků si může myslet, že má nárok na nějakou slevu a možná ji raději ani neuplatní, protože si myslí, že tak to pro ně bude bezpečnější. Obecně platí to, co říkám dlouhodobě, že náš stát je příliš těžkopádný, funguje příliš složitě. Pravidla, která mají všichni dodržovat, jsou natolik komplikovaná, že nejen náklady na soudy, ale i na daňového poradce, na právníky a tak dál, to všechno zatěžuje ekonomiku a stěžuje podnikání v této zemi.

Když jsem se vás ptal na odpovědnost, kterou, jak se ukazuje, nikdo nevyvozuje vůči nikomu, tak by mě zajímala role Ministerstva financí. Protože ono má ze zákona povinnost kontrolovat fungování Finanční správy. Jak to zvládá?

Během kontroly jsme zjistili, že tam určité kontroly probíhají. Určité metodické řízení ze strany ministerstva. Ale na druhou stranu se ukazuje, že řada údajů, které daňová správa zpracovává, je naprosto nedostatečných, nevypovídajících.

Co konkrétně jste zjistili?

Například to, že Finanční správa ukončila devět tisíc kontrol, ale přitom v částkách, které vykazovala pro Ministerstvo financí, byl rozdíl až 1,5 miliardy korun za rok. To je poměrně vysoká částka a nepochybně to ovlivňuje metodické řízení Ministerstva financí. Ukázalo se, že ten problém je velmi složitý, že se do toho promítá jednak to, že v jednom roce je ta částka vyměřená a teprve v následných letech dojde k nějaké opravě, ale pak se do toho právě promítají i soudní rozhodnutí – a zase s několikaletým zpožděním. A když jsme chtěli detaily, aby nám rozklíčovali tuto částku, tak uvedli, že takhle detailní analytiku nemají k dispozici.

To znamená, že si nevedou detailní evidenci jednotlivých pochybení?

Oni evidenci jako takovou mají v těch spisech, ale tu statistiku nemají zpracovanou tak, aby data mohli poskytnout někomu k nezávislé kontrole, ať už nám, nebo Ministerstvu financí.

V kontrolním závěru NKÚ je mimo jiné napsáno: „Dohlídková činnost Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství byla prováděna v minimální míře. (…) Absence dohlídkové činnosti neumožňuje odhalit případné nedostatky při správě daně z příjmů právnických osob.“ Takže na koho padá vina? Na Ministerstvo financí?

Ano, v tomto samozřejmě ano. Tady by bylo jednoznačně správné, aby příslušní daňoví úředníci, kteří vykonávají kontrolu daňových poplatníků, nad sebou měli nějaký bič, jenž čas od času překontroluje jejich postupy.

Závěr vaší kontroly je z mého pohledu skandální: za chyby nikdo z úředníků nenese odpovědnost, za chybně vyměřené daně stát zaplatí ze svého rozpočtu desítky milionů na úrocích, Ministerstvo financí nedělá pořádné kontroly… A vláda vezme závěr NKÚ na vědomí. K čemu ta vaše kontrola tedy nakonec byla dobrá?

Věřím tomu, že k něčemu dobrá byla a smysl měla. Ano, když se na tu daňovou správu podíváme celkově, tak oni ty věci mediálně prostě shazují a tváří se, že je všechno v pořádku. Na druhou stranu je třeba říci, že došlo ke změně na postu generálního ředitele Generálního finančního ředitelství. Těmi věcmi se zabývají. Účastníme se i jednání kolem nějakých úprav… Takže ta naše kontrola určitě přispěla k tomu, aby se situace zlepšila. Není dokonalá, to myslím, že i Ministerstvo financí a daňová správa přiznaly, je tam velký prostor k tomu ty věci vyřešit a posunout zas dál.

Kontrola fungování Finanční správy, o které jsme mluvili, je z prosince 2018. Chystáte další kontrolu, abyste zjistili, co se za ty dva roky změnilo?

Ano, chystáme. Máme už připravený plán kontrolní činnosti na příští rok. Chystáme další kontroly.