Článek
Před Vánocemi hrozí hromadný hon poradců na potenciální klienty. Budou se jim snažit na poslední chvíli prodat životní pojištění za starých podmínek – tedy pokud projde poslanecký návrh na změnu zákona o daních z příjmů.
Snižovat si daně díky rezervotvornému (kapitálovému nebo investičnímu) životnímu pojištění budou totiž moci jen lidé se smlouvou uzavřenou do konce letošního roku. Skupina zákonodárců v čele s poslancem ANO Patrikem Nacherem chce státní podporu tohoto kontroverzního produktu zrušit a navýšit daňové úlevy u konkurenčního „penzijka“ – ať už u „starého“ penzijního připojištění, nebo „nového“ doplňkového penzijního spoření. Pojišťovny logicky protestují, penzijní společnosti vítají další možnou podporu svého produktu.
Co poslanci navrhují změnit
Dnes si lze snížit základ daně až o 24 tisíc korun díky „životku“ a o dalších 24 tisíc korun díky „penzijku“.
Návrh chce daňově podporovat jen životka uzavřená do konce letošního roku. Smlouvy od 1. 1. 2021 by daňovou úlevu nenesly. „To samé platí pro příspěvky zaměstnavatele. Od 1. ledna 2021 již nepůjde u nových smluv o osvobozený, ale o zdanitelný příjem, který podléhá dani ze závislé činnosti a rovněž odvodům zdravotního a sociálního pojištění,“ upozorňuje Jan Kašpar, daňový poradce Kodap.
Maximální daňový odpočet u „penzijka“ by se zvýšil na 48 tisíc ročně. Pokud by člověk chtěl využít maximální možné úspory (které dříve zajišťovala kombinace 3000 Kč měsíčně do „penzijka“ a 2000 Kč do „životka“), musel by nově posílat na „penzijko“ 5 000 Kč.
Hlavním Nacherovým argumentem je, že „životko“ je kvůli způsobu jeho nabízení a zpoplatnění přidružených služeb problematický produkt, a stát by ho tak neměl finančně podporovat. Poslanec kritizuje netransparentní vysoké poplatky a praktiky některých prodejců pojistek motivovaných zejména vysokou provizí, nikoli zájmem svého klienta.
Poslední roky se nad tímto finančním „kočkopsem“, kterým se mohou lidé zajistit a zároveň si „spořit“, stahují mračna. Stovky stále platných i už ukončených smluv životního pojištění jsou totiž předmětem soudních žalob, zkoumá je i finanční arbitr. Jde sice o individuální spory, ale s potenciálním dopadem na stovky tisíc, možná miliony klientů. Ve hře je pojistné řádově v miliardách korun, o které by musely pojišťovny bojovat.
Stát je podle Nachera ve schizofrenní situaci: na jedné straně se vedou spory o platnost smluv investičního životního pojištění, na straně druhé ale erár tento produkt daňovými úlevami podporuje.
„Sloužilo to i jako prodejní argument pro prodejce a zprostředkovatele pojištění. Ten může klientovy obavy uklidňovat slovy: Nemůže to být přece nic špatného, když to podporuje stát,“ řekl poslanec dříve Seznam Zprávám.
Zda ale tento finanční produkt skutečně přijde o státní podporu, není vůbec jisté. Ministerstvo financí sice zaujalo k návrhu neutrální postoj, hodnotí ho však vesměs kriticky. Vyčítá mu nekoncepčnost, která jde proti vládou předloženému návrhu zákona souvisejícímu s rozvojem kapitálového trhu.
Jeho cílem je zabezpečit rovnost přístupu státu k produktům spoření na stáří z hlediska jejich daňové podpory. Tedy rozšířit nabídku těchto produktů a zobecnit podmínky jejich daňové podpory tak, aby mohl být podporován každý produkt sloužící k odkládání úspor na budoucí spotřebu, splní-li zákonem stanovené podmínky. Například i dlouhodobé investice do podílových fondů.
„Případné problémy s produktem investičního životního pojištění a jeho distribucí by neměly být řešeny nekoncepčním zásahem do daňového systému, ale především skrze regulaci samotného produktu nebo způsobu jeho distribuce. K tomu již slouží zákon o distribuci pojištění a zajištění a navazující dohled ze strany ČNB,“ míní mluvčí Ministerstva financí Tomáš Weiss.
Poslanec za ANO Patrik Nacher zhmotnil svůj loňský nápad, tedy připravit životní pojištění o daňové zvýhodnění, do pozměňovacího návrhu zákona.
S křížkem po funuse
Skeptičtí jsou i lidé z finančního trhu. Šéf lídra finančně poradenského trhu Partners Petr Borkovec říká, že se tento krok měl udělat už před lety, dnes už přichází s křížkem po funuse.
„Pojistný trh se již transformoval do velké míry sám. Investiční životní pojištění (IŽP) je na velkém ústupu, což je vidět i na přístupu pojišťoven, které reagují přesunem produktového portfolia směrem k čistě rizikové variantě produktů životního pojištění. Patrné je to i v distribuci, tedy u finančně poradenských firem, kde podíl IŽP napříč celým trhem klesá a někteří distributoři již od IŽP upustili zcela,“ přidává se Jan Macek, vedoucí oddělení produktového managementu ve společnosti Fincentrum & Swiss Life Select.
„Byznysový vliv to na nás nebude mít žádný. Je to populistický krok, který je nekoncepční a má potenciál poškodit klienty. Zamkne je to v tom, že budou mít daňovou výhodu a každá další pojistka pro ně bude ‚nevýhodná‘,“ tvrdí Borkovec.
Případné schválení také může spustit hon prodejců pojistek na klienty. „Zvýhodnění bude odňato jen u nových smluv. Pokud jsou produkty tak škodlivé, nemělo by to být zrušeno u všeho? Taková změna vytvoří tlak na uzavírání smluv před koncem roku a lidé budou finančními poradci naháněni a tlačeni do uzavírání smluv ve starém režimu,“ myslí si Jan Bonaventura, daňový poradce z Bredford Consulting.
Podle Jana Macka je také možné, že se strhne vlna přepojišťování stávajících IŽP do nových, čistě rizikových produktů bez investiční složky. To ale nemusí být pro každého výhodné. „Například kvůli vyššímu věku, než ve kterém klienti do původního pojištění vstupovali, nemusí být schopni dosáhnout stejných nebo lepších podmínek pojištění,“ podotýká zástupce Fincentrum & Swiss Life Select.
Kdo se k Nacherovu návrhu zády neobrací, jsou předvídatelně penzijní společnosti. „Každé zatraktivnění třetího pilíře vnímáme pozitivně,“ říká Aleš Poklop, prezident Asociace penzijních společností ČR. Zároveň ví, že posílení daňové výhodnosti penzijku stačit nebude.
„V tom, aby se do sektoru dostalo víc peněz – tedy aby lidé měli naspořeno ještě více – by ale mohla pomoci aktivní edukace ze strany státu. Kdyby stát přiznal, že soukromé spoření je – a čím dál více bude – zásadní pro zajištění v důchodu. Aby motivoval lidi odkládat si co nejvyšší částky,“ vysvětluje.
Problém „penzijka“ ale je, že jeho sjednání není pro finanční poradce provizně zdaleka tak atraktivní jako životní pojištění. „Na současném přeregulovaném trhu, který vytváří vysoké distribuční náklady, je sjednání doplňkového penzijního spoření z pohledu finančního poradce v podstatě charita,“ říká Macek. Tuto nevýhodu by mohla vyvážit postupující digitalizace a on-line sjednávání smluv.
Podle Poklopa se průměrná výše úložky na „penzijko“ dnes pohybuje okolo 800 korun. Zhruba 42 procent účastníků si pak z hlediska státního příspěvku spoří optimální částku – tedy 1000 Kč a více.
Kolik by měl mít člověk při odchodu do důchodu naspořeno? Záleží na životní úrovni, na kterou je zvyklý. Šéf Asociace penzijních společností uvádí příklad, ve kterém je dotyčný zvyklý na příjem 30 tisíc korun. „Ví, že jeho důchod bude zhruba 15 tisíc. Zároveň ví, že jeho výdaje budou v penzi přece jen o něco nižší, než je zvyklý, ale 15 tisíc mu stačit nebude. Počítejme, že bude potřebovat alespoň 20 tisíc. To je rozdíl pět tisíc každý měsíc – počítejme po dobu 20 let. Celkem tedy 1 200 000 Kč,“ počítá.
„A to je částka, kterou si lze v penzijním spoření bezpečně naspořit. A to i při měsíční úložce 1000 korun, pokud bude člověk spořit třicet let, bude mu přispívat zaměstnavatel a peníze nebude nechávat v konzervativních fondech, ale bude je investovat alespoň vyváženě,“ doporučuje Poklop.
A tady je kámen úrazu. Převážná část lidí má peníze ve starém „penzijku“, do kterého se od konce roku 2012 nedá vstupovat. V něm má 3,3 milionu lidí naspořeno 439,9 miliardy korun. V novém doplňkovém penzijním spoření, které se sjednává od roku 2013, je 1,2 milionu smluv a 67,6 miliardy korun.
Výnos starého „penzijka“ se sice ze zákona nemůže dostat do záporu, zároveň ale není schopen vykrýt rostoucí ceny. Úspory tak de facto ztrácejí svou hodnotu. Loňská inflace byla podle statistiků 2,8 procenta. A průměrný výnos v těchto tzv. transformovaných fondech dosáhl 1,2 procenta.
Kdežto „penzijko nové“, doplňkové penzijní spoření, které od začátku roku 2013 navazuje na penzijní připojištění, tzv. účastnické fondy, zákonem nijak omezené, respektive garantované výnosy nemá. Může tedy „lítat“ z minusu do plusu, dlouhodobě by ale mělo vydělávat.
Původní penzijní připojištění se dnes vyplatí už jen těm, kdo mají pár let do důchodu. Nehrozí jim, že na poslední chvíli přijde pokles a oni nebudou mít čas, aby se tržní výkyvy vyrovnaly.
„Pokud máte do důchodu více než deset let, přejděte na doplňkové penzijní spoření,“ radí poradce Partners Josef Uchytil. „Mladým klientům transformovaného fondu doporučujeme přestup na nové smlouvy (účastnické fondy, pozn. red.), které jako jediné umožňují výběr spořicí strategie. S vysokou pravděpodobností tak klienti v dlouhodobém horizontu naspoří až dvakrát více, než kdyby spořili stejnou částkou na staré smlouvě,“ upřesňuje mluvčí Penzijní společnosti České pojišťovny Petr Brousil.
„Doporučil bych to (převod starého „penzijka“ na nové, pozn. red.) zvážit všem, kterým je méně než padesát let. Záleží ale samozřejmě také na postoji daného člověka k riziku či na tom, zda třeba nechtěl využít některý z benefitů penzijního připojištění (výsluhová penze), které už doplňkové penzijní spoření nenabízí,“ připomíná Aleš Poklop.
Oba dva produkty člověk mít nemůže, státní podpora je totiž vázána na jedno rodné číslo. Přejít ze starého na nové lze kdykoliv, opačně už nikdy.
