Článek
„Události před třiceti lety jsem sledoval zpovzdálí. V průběhu srpna jsem u sebe doma ubytovával Petra Placáka, který vyvěsil v okně československé vlajky, než odešel na demonstraci. Policajti je pak z té výšky sundávali hasičskými žebříky. To bylo v srpnu. A během podzimu jsem pozoroval, co se bude dít. Nakonec to bylo příjemné zjištění situace,“ vzpomíná během rozhovoru pro Seznam kapelník The Plastic People of the Universe Josef Janíček.
A rovnou přechází na téma aktuální formy Plastiků: „Máme výbornou sestavu. Po zemětřesení v kapele před pár lety jsem si myslel, že už to skončí, ale pokračujeme. Vráťa je nakonec rád, že si ještě zahrajeme,“ směje se v narážce na Vratislava Brabence, literáta, hudebníka a autora mnoha zásadních textů skupiny. „Hrajeme většinou pořád to samé, ale tím, že to zapomínáme a neustále to obměňujeme, je to zážitek i pro nás. Užívám si to, že na nás chodí kamarádi, kteří jezdí skoro na každý koncert. Je úžasné, že jim nepřipadá, že by to bylo pořád to stejné.“
Nakonec jsme se zaměřili na účast členů na vzpomínkových akcích k sametové revoluci a aktuální situaci v české společnosti. „Nic zvláštního neplánuju. Ve Frýdlantu nad Ostravicí dorazím na nějakou přednášku, ale jinak to spíš nechám na tom, co se nachomýtne,“ říká Josef Janíček. A dodává: „Z vývoje v naší společnosti radost nemám. Havel je pryč a s ním i mnoho slušných politiků, kteří tady svého času byli. Situace je nepříjemná, ale jinak tu ta svoboda jakžtakž funguje, by se dalo říct.“
Celou reportáž si můžete pustit v úvodním videu. Rozhovor s Josefem Janíčkem jsme natáčeli v pražském Skautském institutu, živé záběry pocházejí z vystoupení v Kulturním domě Bílá Hora.
