Z „vlčáků“ v šatně jsem pochybnosti měl, říká trenér Viktorie Plzeň Guľa

Jak se vám jeví vaši svěřenci, zhruba po týdnu, co je máte zase pod dozorem?

Těšili jsme se na start něčeho nového, protože uběhla minulá sezona a přinesla nové výzvy. Je vidět, že ta pauza byla krátká. Kluci jsou velmi dobře připraveni, dobře reagují na ty podněty, které jsme měli připravené nejen v individuálním tréninku, co měli ještě doma, ale přirozeně na to navázali i v tom postupu přípravného období. Ještě jsme neabsolvovali přípravný zápas, hrajeme až v sobotu, protože těch utkání už byla spousta, tak aby hráči byli připravení nejdřív na tréninkovou zátěž. Takže zatím jsme spokojení, trošku nám dělají starosti ta zranění.

Zaslechl jsem, že třeba Filip Kaša má zdravotní problémy. A jak jste teď naznačil, asi nebude jediný?

Matěj Hybš vlastně nehrál v Liberci už závěr sezony a ten problém trošičku přetrvává, takže jsme v tom opatrní, citliví. Ale to platí stejně i pro Filipa Kašu, který už prakticky s námi byl a trénoval na konci sezony. Ale přes to prázdninové období trochu přetížil lýtkový sval. Od pondělí ale budeme kompletní.

Vrátím se ještě k tomu, že vás zanedlouho čeká i kvalifikace o evropské poháry. Notabene k tomu přijde i česká liga. Takže vlastně i přípravné období je takové atypické, je relativně krátké. Zajímalo by mě, jestli jste musel hodně variovat, nebo hodně měnit ty zaběhnuté stereotypy?

Nesnažím se dělat hlavně rutinní věci, protože si myslím, že ta rutina vás může přibrzdit, anebo je náznakem nějaké stagnace, respektive nedostatečného rozvoje. Takže se snažím na to vždycky nahlížet jako na realitu a vařit z toho, co mají kluci za sebou. To je pro mě podstatné. Protože to byla specifická sezona po koronavirové pauze, bylo hodně zápasů, a na základě toho jsme reagovali už v přípravném období, respektive na základě toho jsme dohrávali ligu. A trénovali jsme ještě v té části ligy. Potom bylo podstatné to volno a část individuální přípravy ušitá na míru hráči podle vytížení. A tento úvod, samozřejmě, musíte být vždycky flexibilní.

V dnešní době to podle mě jinak nejde, a proto to ani nenahrává nějaké rutině anebo něčemu, co jste naznačil. Já se snažím reagovat a snažím se společně v klubu s lidmi, kteří mají obrovské zkušenosti z pohárů evropských i ligových. Těch zkušeností mají spoustu a já se snažím připravovat ten cyklus tak, aby byl efektivní. A na druhé straně i flexibilní. Takže já to přijímám jako další zajímavou věc. A nemám rád takové ty řeči, že když je dlouhá příprava, tak je dlouhá, a krátká, že je krátká. Prostě takto to je a my potřebujeme načasovat tu top sportovní formu na správný čas. Ale v takovém klubu jako jsme, potřebujeme mít sportovní formu po celý rok.

Jasně. Zeptám se vyloženě prakticky. Znám to jako hráč nižších soutěží, regionálních. Ale ono to platívalo i pro profesionální kluby, že pauzy, ať už to byla zimní nebo letní, tak většinou po nich, když se zase přešlo k tréninku, tak se hodně běhalo třeba i na vytrvalost. A říkám si, že teď na to vlastně není čas, že se rovnou musí přejít více méně k výbušnosti, k nějaké rychlostní složce toho tréninku. Protože teď do hráčů asi nemůžete jen tak nabušit desítky kilometrů?

Je to samozřejmě na pohledu každého trenéra. Proto jsme se snažili tyto objemové věci udělat v té individuální části, kdy hráči byli ještě doma a měli na to celkem solidní podmínky. Oni si umí sami pracovat se svým organismem podle testů, GPS. A tam se to dá nastavit, ta všeobecná část. Ale jak jsem naznačil, že z mého pohledu je fotbalový život a život profi sportovce životní styl. Takže z mého pohledu se už nejedná, ani se nerozlišuje nějaké volno, nebo přípravná fáze. Myslím si, že by hráč měl být ve sportovní formě kdykoliv, kdy na něj ukážete prstem a vytáhnete ho do zápasu.

Je z části přirozené, že některé ty technické věci po čtrnáctidenní pauze nejsou doladěné. Ale na druhé straně ta pauza byla tak krátká, že je můžeme začít trénovat hned. I díky tomu, jak hráči doma solidně pracovali. To znamená práce s balonem v herní zátěži a tak. A přesně jak jste říkal, drastické nabírání monotónních běhů by mohlo z mého pohledu hráčům velmi ublížit. Protože za chvilku se má hrát a ten fotbal směřuje k stále větší dynamice.

Vlastně mi teď trošku nahráváte k otázce na to, jak se podle vašeho pohledu změnila česká liga ve chvíli, kdy jste ještě před lety hrával? Ať už to byla Opava nebo Jablonec. A jak vypadá dnes?

Těmto otázkám se chci vždycky vyhnout. Ale když už se ptáte. Myslím si, že je rychlejší, určitě je rychlejší. A vždycky byla fyzická, hrálo se vždy s vysokým nasazením, s obrovským akčním rádiem těch hráčů. A ta fyzická data to ukazují, že je liga pohybově náročná. Fyzicky i v soubojích. Na druhé straně je podstatný ten pohyb, že se zrychluje. A to vidíme nejen u české ligy, ale je to o celkovém trendu. Že potřebujete běhat nejen jedním tempem, ale hlavně vysoko intenzivními úseky a v součinnosti celého týmu. Takže si myslím, že česká liga se snaží zachytávat trendy. Jsou tu velmi kvalitní hráči, kteří vám můžou pomoci v tom, abyste se zrychlili a přiblížili k těm trendům.

Na můj vkus cítím, že vzniká prostor na to, aby se hrál dominantnější fotbal, nebo aby se hrál dominantní fotbal nejenom z pohledu toho taktického vnímání z obrany, ale je tlak na to, aby se v Česku ještě víc preferovala konstruktivita hry a ještě větší součinnost, ofenziva a kreativita v těch útočných prostorách. Protože tu jsou kvalitní hráči, je tady kvalitní liga. Je velký potenciál i fanouškovský, když ještě byla ta možnost chodit na zápasy. Takže si myslím, že ti lidé chtějí vidět góly, chtějí vidět akce. Protože česká liga se vždy vyznačovala kvalitou propracované defenzivy. Tak tam já vidím prostor, že kdo bude rychlý v tom klamání těch prvků, tak jako se to podařilo Slavii, tak může být úspěšný v té soutěži nejen výsledkově, ale i herně.

Za sebe musím říct, že mně se velmi líbilo, jak se změnila herní tvář Viktorky pod vaším vedením v jarní části. Protože to byl opravdu fotbal, na který se dalo koukat, když na to nazírám jako fanoušek. Takže jste si na sebe možná také trošku ušil bič, protože teď už se bude vědět, že vy to umíte, vštípit hráčům tento způsob hry. A bude se čekat, jestli budete Slavii prohánět třeba daleko víc než v minulé sezoně?

Děkuji pěkně za kompliment, z mého pohledu je to záležitost hráčů, že mám k dispozici hráče, kteří dokážou velmi rychle se svým talentem, zkušenostmi a zručností vnímat změny a dokážou to okamžitě vložit do procesu. My přijímáme tyto výzvy, protože ten klub má dlouhodobě obrovskou kvalitu. Klub má dlouhodobě vysoké ambice a daří se mu je naplňovat. I proto nebyl za deset let na horším než třetím místě. To jsou úžasné věci. A já věřím, že podobným stylem se podaří pracovat i nám se současnými hráči.

Těšíme se, že nějaký progres tam byl, a teď potřebujeme, aby byl kontinuální, dlouhodobý. A to mužstvo na to má, jednoznačně z mého pohledu. Ti hráči na to mají, aby se snažili hrát svým vlastním stylem, svým vlastním rukopisem. A přitom v interaktivním stylu, způsobem hry to bude úzce vybalancované nejen s tou ofenzivní produktivitou, ale vybalancováním té rovnováhy v defenzivě. A hlavně, že to bude účinné a výsledkově silné. Protože jen herní projev bez výsledků by vám nepřinesl až tak velký úspěch, jako jsou naše ambice, nebo samozřejmě, jaké jsou ambice nás všech. Takže z toho máme radost a je to pro nás výzva.

Teď se zeptám možná trochu osobně. Vlastně svým způsobem to zase naváže na to, o čem jste mluvil. Když jste jednal s Viktorkou o angažmá, potom jste vlastně přijel do Plzně, neměl jste v hlavě trošičku obavu z toho, jak se o hráčích Viktorky kolikrát psalo? Jak to říkal i Adolf Šádek a Pavel Vrba: „To jsou takoví vlčáci. Občas jim musíte popustit, ale zase, když jsou na hřišti, tak zaberou“. Ale mimo hřiště se objevovaly i nějaké nepříjemnosti, nějaké excesy. Jestli si člověk jako nový trenér neříká: dokážu je udržet na zemi? Zvládnu to?

Ty pochybnosti v trenérské branži, nebo v manažerské branži, jsou normální. Dneska se podíváte na všechno blíž. Jsou dostupné informace, jak neustále o sobě pochybují i nejvyšší trenéři, tak je přirozené, že nějaká ta myšlenka se vám vloudí do hlavy. Ale druhou věcí je ta reakce. Podstatné je nejen to, co tam přijde, ale té myšlence uvěřit. A v tomto si myslím, že už dlouhou dobu se snažím pracovat trochu jinak.

Já nevnímám to, co se píše, snažím se vytvořit si názor na hráče, na člověka, na funkcionáře nebo na ligu. Reálně vidíte, jak ti hráči nebo trenéři kolem vás fungují. Takže já jsem rád i za to, že jsem od vedení nedostával žádné informace o hráčích. Ani pozitivní, ani negativní. Nechali mi prostor na to, abych si společně se svým realizačním týmem vytvořil vlastní pohled, vlastní optiku. A za to jsem velmi vděčný. A ani jsem se nesnažil, pokud to bylo možné, vyhledávat články o těch hráčích. Protože to je názor odborníků, nebo je to názor novinářů, nebo je to názor veřejnosti, který je podstatný, ale pro mě byla podstatnější moje vlastní optika, na základě které my připravujeme tréninky, abych si mohl udělat takovou zpětnou vazbu, vidět vlastní optikou, co od těch hráčů očekáváme a co oni jsou schopní splnit. A potom máte ty oči trošku čistší, podle mě.

Chci je hodnotit a vidím je, jak oni pracují s námi od ledna a ne to, co bylo kdysi. Protože asi by tam byly velké pochybnosti. Mužstvo totiž bylo brutálně úspěšné. Dokázalo sto evropských zápasů za deset let, což je neuvěřitelné číslo. Takže asi by se toho člověk mohl polekat, kdybych to takto do detailů vnímal i já. V podstatě jsem tu možnost dostal, ale přišel jsem sem s čistou hlavou.

Ještě se obrátím na jednu stránku trenérské práce, protože to samozřejmě není jenom komunikace s hráči, ve smyslu čistě fotbalu. Ale přijdou momenty, které prožíval třeba Jean-David Beauguel v utkání v Olomouci. Rasistické urážky. Byl z toho hodně rozmrzelý, hodně špatný. I se potom objevilo v tisku, že snad už ani nechtěl nastoupit, nechtěl už hrát. Je potom otázka pro trenéra, jak s hráčem v takovéto chvíli může pracovat? Jestli je to na to, vzít si ho stranou, popovídat si a vysvětlit si nějaké věci. Pomoct mu, aby zase nabral to herní sebevědomí?

To je podle mě komplexní pohled nejen na takovouto situaci, ale komplexní pohled na práci s týmem. Jsou trenéři, nebo jsou i kluby, které rády komunikují s hráči, a jsou kluby, které pracují jiným způsobem. Já jsem rád, že jsem v klubu, který se snaží jít cestou, která mi je blízká –⁠ a to je komunikace. Takže bez ohledu na to, jestli hovoříme o této jedné situaci, ale říkám, že rád komunikuji s hráči. Jednak proto, aby věděli, proč děláme to, co děláme. A na druhé straně abych věděl o těch hráčích trošku i jiné informace než fotbalové. Protože dneska se dostat jen k fyzičnu hráče, to získáte okamžitě, jak říkají zkušení odborníci. To získáte tím, že vám podepíše smlouvu, tak získáte jeho fyzično. Ale vy potřebujete získat i jeho hlavu a srdce. A to se nedá jen tím, že na něj budete tlačit přes fyzická data.

Takže já rád s hráči komunikuji, snažím se ukázat svůj úhel pohledu a mám radost, že působím v klubu, který také vyhledává tento komunikační kanál a snaží se pomoci hráčům, kteří na sobě pracují. Toto jsou velmi důležité věci, a tím pádem předcházíte problémům. Protože řešit problémy, to si myslím, že je už pozdě. Ale můžete jim předcházet. A hlavně neměníte sám sebe, jste stále sám sebou. I když se daří a i když naopak přijde takováto negativní situace, tak ji umíte vyřešit a nemusíte se přetvařovat, až si budete s tím hráčem v transu povídat, protože se dostal do nepříjemné situace.

Mně šlo právě o to, jestli to trvalo dlouho, nebo naopak krátce, přesvědčit Jeana-Davida Beauguela, aby to prostě hodil za hlavu. I když ono těžko říct hodit za hlavu, protože podle mě, rasismus nepatří nejen na stadiony, ale vůbec do života. Takže je to samozřejmě zhůvěřilost, když se něco takového stane. Ale pro něj to samozřejmě muselo být těžké.

Asi nejen pro něj. První věc byla, že klub k tomu dal jasné vyjádření, jasné stanovisko k tomu dali i hráči, kabina, vedení. My jsme se snažili a snažíme se být oporou každému hráči, obzvlášť těm, kteří to v ten daný moment nejvíc potřebují. Ano, vím, že jsme zkušenější, že jsme silnější, že budeme umět rychleji reagovat na takové věci, které, a to s vámi souhlasím, že nepatří celkově do života.

Mám takovou otázku, na kterou odpovídali starší trenéři naprosto jednoznačně. Mě by zajímalo, co mi k tomu řeknete. Myslíte si, že se dá postavit úspěšný tým jen z „hodných kluků?“

To je krásná otázka. Z mého pohledu záleží, co to znamená „hodný“. Abychom si uměli definovat, co znamená hodný, dobrý. Dobrý v čem? Vím, kam míříte, ale jedno slovo může mít vícero významů. Jsem přesvědčený, že hráč, který se chce zlepšovat, může mít i protinázor vůči nám, ale stejně může být dobrý. Ten hodný, jak jste to nazval. Takže si myslím a věřím tomu, že se to dá postavit. A myslím si, že už jen i obraz těch hráčů je potřeba z dlouhodobého pohledu otáčet, protože mnoho hráčů jsou už z mého pohledu obrovští tahouni. A chtějí na sobě pracovat nejen v rámci toho tréninkového procesu, ale i v domácích podmínkách, v domácím režimu.

Objednávají si vlastní trenéry, ať už fitness nebo mentální kouče. Nebo se snaží rozvíjet a vnímat podněty. Myslím si, že ta generace, respektive ta rychlost podnětů, která je okolo nás, ukazuje, že dokázali naskočit i fotbalisté. Nejen tato generace, ale generace, která má už zkušenosti. Já to vidím u nás v šatně, že na to naběhli a myslím si, že se dá postavit malá část i z chlapců, kteří jsou, jak jste nazval, hodní. Musí se ale dobře definovat, co to znamená.

Ještě si vlastně člověk říká, váš starší bratr Norbert trénuje v Žilině mládežnické týmy. Tak vlastně vy byste ho mohl úkolovat. Teď mi vychovej pravého beka, za dva roky bych potřeboval hroťáka. Dělej s tím něco.

Máte dobré vědomosti. Dávám mu tyto úkoly už dlouhodobě. Takže my jsme nejméně čtyři roky pracovali v procesech, já to tak vnímám, že na jedné úrovni. A měl jsem to štěstí, že jsem byl v prvním mužstvu a on byl u mládežnických týmů. Ale my jsme jeden tým, tak to vnímám. I jeden klub, jedna myšlenka, jedna vize. Takže jsem šťastný, že si s ním můžu o tom povídat. On je obrovsky kvalitní, přináší mi velké podněty, které si může trošičku jinak vyzkoušet u mládeže, v těch procesních věcech jako my v prvním týmu. Můžeme se navzájem inspirovat a obohatit, a proto si toho velmi vážím, že spolu takto můžeme fungovat.

A druhá věc je, že to ještě není tak jednoduché, že bychom si mohli vybrat z Žiliny jakéhokoliv hráče, protože tam mají opravdu velmi zajímavou líheň, hodně zajímavých talentů. Ale nefunguje to tak. Spíš je to pro nás taková inspirace, aby tady „u nás doma“, jak bych to nazval, se nám podařilo ještě zrychlit ten proces výchovy hráčů. I když ty ambice klubu jsou zase diametrálně odlišné. Ty ambice jsou i tady výsledkové, jednoznačně. Takže právě podstata, abychom i v tomto režimu měli ambice a dokázali jsme se na ty hráče dívat komplexně a nezaměřovali se na to nejpodstatnější, na výsledek, ale na rozvoj hráče. A tím pádem si myslím, že to bude super a že se nám podaří etablovat do mužstva i kluky z vlastní líhně, kteří mají ten klub v sobě.

Já vám popřeju, ať se vám daří, jak co se týká domácí soutěže, tak pochopitelně v těch soutěžích evropských budeme držet palce, protože pochopitelně český fotbal potřebuje úspěchy a Viktorka je v poslední době sklízí. A doufám, že se budeme pořád koukat na, ve vašem podání, hezký fotbal.

Děkuji pěkně, moc si toho vážíme, toho vašeho pohledu. A věřím, že se nám podaří, jak jste naznačil, být úspěšní nejen na české scéně, ale i na mezinárodní. Takže ještě jednou, děkujeme velmi pěkně.