Článek
A vešla se i politika, byť nakrátko.
Když odlétal na misi do Afghánistánu jako člen Útvaru speciálních operací Vojenské policie, nemohl tušit, že při jedné z akcí bude jeho levá noha zasažena protitankovou střelou. Nakonec mu byla amputována ke kolenu. Sám říká, že tuto skutečnost nebral ani tehdy, ani dnes stylem – proč zrovna já. Takřka okamžitě začal pracovat na tom, aby se mohl vrátit do služby, což už ale nebylo možné.
Nový smysl života mu dal sport. V tak motoricky složitém sportovním odvětví, jako je golf, se dostal do evropské špičky. Možná i proto, že s úsměvem říká: „Moje poranění je ve srovnání s tím, s čím se musí vyrovnávat mnozí kolegové, jen taková rýmička.“ Hlavním důvodem je samozřejmě trénink, kterému věnoval hodně času i úsilí. Ale u golfu nezůstalo. Na sjezdových lyžích se kvalifikoval na zimní olympijské hry v roce 2018, čímž si splnil velký sen. Dnes pro změnu prohání světovou konkurenci ve sportovní střelbě.
Miroslavovi není jedno, jak se jistá část politického spektra vyjadřuje o českých vojácích na zahraničních misích a jak se chová k válečným veteránům. Situace se pode něj sice zlepšuje, ale srovnávat ji s tou v USA nebo Velké Británii se nedá. Přitom výkony českých vojáků jsou s těmi ze zmiňovaných zemí minimálně srovnatelné. Opět je za tím tvrdá příprava – fyzická i psychologická. Musíte být připraven i na to, že váš kolega vedle vás může zemřít.
V Ušáku Miroslav Lidinský vypráví i o svém krátkém kontaktu s politikou, s níž už dnes nechce mít nic společného, o tom, jak jsou financovány teroristické bojůvky v Afghánistánu, nezapomene na místo, kde se mu povedla životní golfová rána, stranou nezůstane ani debata, jestli potřebuje na každou sportovní činnost jinou protézu, a povypráví i o pocitech v momentě, když víte, že musíte zabít, aby nepřítel nezabil vás.