Článek
V sedmdesátých letech byl v čele polského vzdoru proti režimu. Dlouhých devatenáct let před tím, než se železná opona opravdu rozpadla. „K boji jsme přistupovali trochu odvážněji, z Ruska jsme neměli takový respekt jako Češi,” říká Lech Wałęsa pro Seznam. Když se v Československu utužovala normalizace, Wałęsa se s dělníky bouřil. Později si však uvědomil, že bez spolupráce s ostatními zeměmi ve střední Evropě ke změně nedojde.
Mezi českým a polským disentem existovala pevná vazba. Pro Čechy byli Poláci vzorem, především svojí odvahou, ale i kulturní vyspělostí. Potkávali se v Krkonoších na česko-polské hranici. Vyměňovali si samizdaty i zkušenosti. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se tak na horském pikniku v trávě usadili třeba Václav Havel, Adam Michnik, Marta Kubišová, Jáchym Topol, Jacek Kuroń nebo právě Lech Wałęsa.
„Na tu vzájemnou spolupráci jsme dneska trochu pozapomněli,” stěžuje si Wałęsa. Po revoluci si podle něj doba žádala nové struktury, které však nešly aplikovat ze starých dob. „Udělali jsme si mnoho zlého, bojovali proti sobě, nyní si nevěříme,” dodává bývalý polský prezident.
Za pád komunistické totality ve střední Evropě a následně i v Rusku je podle Wałęsy spoluzodpovědný i Michail Gorbačov. S bývalou hlavou SSSR se polský exprezident často potkává. Neshodnou se na tom, jestli komunismus vůbec lze reformovat. „Říkám mu, že aby komunismus reformoval, musel by ho zradit. Potom se mnou nemluví,” vypráví Wałęsa.
S Václavem Havlem byli tak rozdílní a přitom sdíleli společné cíle. O prvním porevolučním prezidentovi mluví jeho polský protějšek s úctou a respektem. „Byl neuvěřitelně chytrý. Ale čím je člověk větší intelektuál, tím víc přemýšlí o všech možných aspektech. My jsme do toho šli po hlavě,” popisuje sám Wałęsa rozdíly mezi ním a Havlem.
Na otázku, zda něčeho ve svém životě lituje, Wałęsa odpovídá: „Ne, vše se mi povedlo.” Jeho úkolem podle něj bylo dovést Polsko k demokracii. A to splnil.
Přestože je Lech Wałęsa právem považován za jednu z hlavních osobností přechodu střední Evropy k demokracii, v současné době platí za kontroverzní postavu. V roce 1995 ani 2000 neobhájil prezidentský mandát. Dodnes také nedokázal předložit důkaz, který by vyvracel obvinění, že na začátku sedmdesátých let pracoval jako špion tehdejšího režimu. V roce 2013 se odmítl omluvit za výroky o tom, že by gayové neměli zastávat vysoké pozice v politice.
