Článek
Skoro nic o jejím životě nevíme. Nevíme přesně ani, proč a jak byla zavražděna. Není vyloučeno, že to byla dost drsná nesnášenlivá žena trpící migrénami, která vyvolávala konflikty. A není nijak samozřejmé, že bychom k ní měli vzhlížet – Češi coby tradičně „největší ateisté“ nebývají osloveni křesťanskou tradicí a příběhem světice.
A ostatně, co znamenalo přijetí křesťanství v 10. století – nebyla za tím spíš politika a násilí než Ludmilina upřímná zbožnost?
Svatá Ludmila: „Předskokanka“ Svatého Václava
Zavraždění svaté Ludmily šálou – z Kroniky tak řečeného Dalimila (Dalimilovy kroniky).
Ludmila se narodila pravděpodobně roku 860 a je typické, že nevíme kde. A nevíme ani to, zda jedna ze zakladatelek českého panovnického rodu byla Češka. Rovnocenné verze jsou dvě: Narodila se buď na Mělnicku, nebo byla Lužická Srbka. Důležitější je však jiná věc: Byla skutečná.
Historici ji považují za první doloženou ženu v českých dějinách.
Byla zřejmě vášnivou vyznavačkou pohanských bohů a když jí bylo 15 let, provdala se za knížete Bořivoje. Měla s ním možná šest dětí, možná tři, historicky doloženi jsou jen dva synové – Spytihněv a Vratislav, kteří se oba později stali knížaty.
Za Bořivoje byly Čechy součástí Velkomoravské říše. „Moravský kníže Svatopluk se choval jako všichni v té době – co ovládal, chtěl christianizovat,“ shrnuje lakonicky důvod přijetí křesťanství historik Petr Sommer. Bořivoj byl pokřtěn někdy mezi lety 882–4. Ludmila později, nevíme kdy a kde.
Po Bořivojově smrti v roce 888 se Ludmila zřejmě profiluje jako ambiciózní silná obratná politička a diplomatka. Vládne za své nezletilé syny a později svádí boj o moc a výchovu vnuků Václava a Boleslava se svou snachou Drahomírou.
Střet s Drahomírou prohrává. V roce 921 je vykázána z Prahy na Tetín, kde je 15. nebo 16. září zavražděna.
Její vnuk Václav nechává v roce 925 přenést Ludmiliny ostatky do Prahy a uložit je do baziliky svatého Jiří.
Ludmilin kult začíná vzkvétat od druhé poloviny 12. století. A je pevně propojen s uctíváním svatého Václava. Ludmila jako jeho babička, vychovatelka, první česká světice. „Ludmila je v tomto smyslu jakási ‚předskokanka‘ svatého Václava,“ shrnuje historik Josef Žemlička.
Silná, robustní, vášnivá
Kromě legend, jejichž věrohodnost historici znovu a znovu prověřují, přináší o Ludmile nové poznatky především archeologie. A moderní metody analýzy a rekonstrukce kosterních pozůstatků.
„Kostra Ludmily byla vyzvednuta v roce 1981 a zkoumal ji profesor Emanuel Vlček,“ připomíná Petr Sommer. „Na svou dobu byla dost vysoká – asi 168 centimetrů. Byla robustní a co je zajímavé, trpěla endokraniózou, což je nemoc projevující se ztluštěním čelní kosti. Nemoc je spojena s častými bolestmi hlavy a dalšími obtížemi.“
Rekonstruovaná Ludmilina podoba zjevně neodpovídá jejímu zobrazení v legendách, kde vystupuje jako světice – příklad zbožnosti, laskavosti, skromnosti, křehkosti, sebeobětování, smířlivosti… „Byla to silná, nemocná, pravděpodobně konfliktní žena,“ dodává Sommer.
A podobně vidí „historickou“ Ludmilu i historička a archeoložka Naďa Profantová: „Byla velmi ambiciózní. A asi nadšená tím, co právě dělala. Tak jako nadšeně uctívala pohanské bohy, byla později přesvědčená křesťanka. A musela být velice tvrdá, aby obstála ve všem tom, co se kolem ní dělo.“
Nakonec přesto prohrála se snachou Drahomírou, která ji nechala zavraždit najatými vrahy. Proč? Nevíme. Osobní spory se pravděpodobně prolínaly s bojem o moc a o zahraniční politiku knížectví.
Ludmilu její vrazi uškrtili. Prý proto, aby neprolili její krev, což bylo symbolem smrti světic a světců. Ale možná i to bylo jinak. „Historik Dušan Třeštík přišel s hypotézou, že vrazi jen použili způsob vraždy, která byla běžným rituálem v Kyjevské Rusi, odkud možná pocházeli,“ říká historik Jakub Izdný. „Ale také je to možná mnohem jednodušší: Ludmila už měla svůj věk, nemohla se moc bránit, tak vrazi zvolili způsob vraždy, kdy se nemuseli potřísnit krví, což středověk považoval za nečisté. Prostě si to ulehčili.“
Silná, konfliktní, mocichtivá, pragmatická… Světice.
Fotogalerie: Podoby svaté Ludmily
Na obraze od Josefa Mathausera (1846–1917) vidíme kněžnu Drahomíru, Ludmilinu snachu (vpravo), knížete Václava a samotnou Ludmilu, která jej vzdělává. Právě Drahomíra nechala Ludmilu zavraždit najatými vrahy. Proč? Nevíme. Osobní spory se pravděpodobně prolínaly s bojem o moc a o zahraniční politiku knížectví.
Svatá Ludmila mučednice v podání německého malíře Gabriela von Maxe (1840–1915). Ludmilu její vrazi uškrtili. Prý proto, aby neprolili její krev, což bylo symbolem smrti světic a světců. Ale možná i to bylo jinak.
„Historik Dušan Třeštík přišel s hypotézou, že vrazi jen použili způsob vraždy, která byla běžným rituálem v Kyjevské Rusi, odkud možná pocházeli,“ říká historik Jakub Izdný. Na snímku podoba Ludmily, kterou jí vtiskl sochař Emanuel Max (1810–1901).
„Ale také je to možná mnohem jednodušší: Ludmila už měla svůj věk, nemohla se moc bránit, tak vrazi zvolili způsob vraždy, kdy se nemuseli potřísnit krví, což středověk považoval za nečisté. Prostě si to ulehčili,“ doplňuje historik Izdný. Sochu umučené Ludmily od Emanuela Maxe najdete ve svatovítské katedrále na Hradě.
V katedrále svatého Víta na Pražském hradě najdete i tuto vitraj podle návrhu Alfonse Muchy. Zobrazuje svatého Václava (v červeném kabátku) s jeho babičkou sv. Ludmilou obklopené dalšími svatými.
Další vitraj se svatou Ludmilou v katedrále svatého Víta v Praze. „Pro věřící je Ludmila náboženský symbol. Pro historiky je to první konkrétní žena v českých dějinách,“ vysvětluje historik Petr Sommer.
Zavraždění svaté Ludmily šálou – kresba v Kronice tak řečeného Dalimila (Dalimilova kronika).
Ikona svaté Ludmily v katedrále svatého Víta, Praha. „Na svou dobu byla dost vysoká – asi 168 centimetrů. Byla robustní a co je zajímavé, trpěla endokraniózou, což je nemoc projevující se ztluštěním čelní kosti. Nemoc je spojena s častými bolestmi hlavy a dalšími obtížemi,“ říká historik Petr Sommer.
Kázání sv. Ludmily na plůtku uvnitř katedrály svatého Víta.
Svatá Ludmila od Matyáše Brauna na jižní straně Karlova mostu. Ludmilina podoba zjevně neodpovídá jejímu zobrazení v legendách, kde vystupuje jako světice – příklad zbožnosti, laskavosti, skromnosti, křehkosti, sebeobětování, smířlivosti… „Byla to silná, nemocná, pravděpodobně konfliktní žena,“ dodává historik Sommer.
Svatá Ludmila a Václav na fresce ve farním kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Ivanovo Selo, Chorvatsko.
Lákalo mě téma „ženy na počátku dějin“
„Lákalo mě to téma jako celek, ale hlavně obraz ženy, která stála u základů české státnosti, ženy na počátku našich dějin,“ říká Miroslava Janičatová, ředitelka projektu Svatá Ludmila 1100 let. Projekt vznikl v roce 2015 a jeho zakladatelé si řekli, že se pustí do „pětiletky“, která připomene polozapomenutou světici, političku, ženu…
„Mnoho o ní nevíme, ale přece se můžeme opřít o základní věci: Byla tady. Stála na počátku našich dějin, na hranici mezi křesťanstvím a pohanstvím. Vnímám ji jako takové světlo, které tady s námi vždy bude,“ dodává Janičatová.
Přiznává, že vůbec nebylo snadné najít cestu, jak Ludmilu a její dobu přiblížit širšímu okruhu lidí. Zpočátku téma logicky rezonovalo jen v církevních kruzích a mezi věřícími křesťany. „Slovo ,svatý‘ nebo ‚světice‘ v Česku vyvolává spíš shovívavý úsměv než zájem,“ vysvětluje ředitelka. „Museli jsme se učit, jak mluvit o dějinách. Nebo spíš jak lidem dějiny ukázat.“
V tom je podle Janičatové klíč: Lidi historie zajímá, ale pro orientaci v tom vzdáleném čase potřebují mít konkrétní opory, něco, co si mohou prohlédnout, „osahat“. Proto spolek pořádal nejenom konference a přednášky, ale i poutě po místech spjatých se svatou Ludmilou nebo výstavy. A připravil třeba i klip, jak mohla vypadat její svatba.
„Byla to velká výzva, jak mluvit o světici jako o skutečné ženě. Jako o člověku, o kterého se stále můžete opřít,“ shrnuje Miroslava Janičatová.
Z projektu Svatá Ludmila 1100 let: spolek pořádal poutě i výstavy, zde před kostelem sv. Ludmily v Praze.
V propadlišti času hledáme lidi
„Pro věřící je Ludmila náboženský symbol. Pro historiky je to první konkrétní žena v českých dějinách,“ vysvětluje Petr Sommer. „Ale to je i důvod, proč lidi zajímá historie. Představte si tu propast, 1100 let. Dějiny jsou propadliště času naplněné lidskou identitou.“
Epický obraz dějin a zájmu lidí o dějiny: Bezbřehý abstraktní nesrozumitelný chaos, z něhož se jako záchytné body vynořují konkrétní lidé. S nimi jsme v tom propadlišti času alespoň na chvíli v bezpečí.
Historička Naďa Profantová si je vědoma určité modernizace ve svém pohledu, ale přesto neváhá pro význam Ludmily zdůraznit „touhu po vzdělání. Důraz na vzdělání ve výchově.“ A podle Profantové musela mít Ludmila i velmi pružné myšlení. „Musela se vypořádat s obrovskými změnami, stála u zlomu pohanství a křesťanství, po smrti Bořivoje zřejmě vyjednávala o budoucnosti knížectví s Velkou Moravou a uspěla.“
Ludmila jako tvrdá politička, která své vnuky vychovala v úctě ke vzdělání. Zakladatelka tradice – pramatka vládnoucího rodu, žena-politička, vychovatelka nepochybující o významu vzdělání.
V 10. století.
Můžeme se poučit, jak probíhá modernizace
„Na Ludmile je lákavé, že stojí ‚na počátku dějin‘,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy historik Jakub Izdný. „Společnost formovaná v křesťanských kořenech má ráda své počátky. Nahradila totiž ‚kruhový čas‘, představu, že vše se cyklicky opakuje, časem lineárním – odněkud vycházíme a někam směřujeme.“
Ludmila jako jeden z pevných bodů na počátku dějin. A je to z určitého úhlu pohledu bod překvapivě blízký. „Stála u zásadního přerodu: přijetí křesťanství bylo v její době aktem velké modernizace, něčím, co se nezopakovalo jistě do 19. století a možná až dodnes,“ pokračuje Izdný. „Křesťanství propojilo svět. A podobně jako dnes lidé reagují na modernizaci různě, reagovali různě i tehdejší lidé, jak ukazují příběhy o příchodu křesťanství. Čili je to nakonec jeden z mála případů v dějinách, kdy se můžeme trochu poučit o tom, jak taková modernizace probíhá, co jsou její klady, ale i úskalí a problémy.“
Počátek dějin, který se obloukem dotýká naší současné zkušenosti.
A konečně Ludmila jako žena: „Ve středověku je to hrdinka trochu překvapivá, ale přitom ve všech pramenech naprosto přirozeně působící. Trochu nám připomíná, že celá půlka lidstva se z dějin, jak jsou často vyprávěny, občas vytrácí… a trochu to napravuje,“ dodává Jakub Izdný.
Skoro nic o ní nevíme. Přesto v tom dějinném propadlišti času můžeme zahlédnout silnou, ambiciózní, svárlivou, obratnou, vášnivou ženu. Manželku, matku, babičku, nenáviděnou tchyni. Političku, vychovatelku, kněžnu, oběť…
Skoro zázrak.
Prameny a literatura o sv. Ludmile
- Základním písemným pramenem o životě svaté Ludmily je tzv. Kristiánova legenda. Historici se dlouhodobě přou o to, zda pochází z 10. století, což by zvyšovalo důvěryhodnost jejích tvrzení, či je to až pozdější „falzum“ ze století 12., nebo ještě mladší. V takovém případě je už třeba ve zvýšené míře počítat s tím, že jde o církevní propagandistický nástroj na posílení kultu.
- Historici ale nepochybují o tom, že Ludmila je konkrétní historickou postavou. Vyskytuje se i v jiných legendách a další informace přináší archeologický výzkum.
- Ludmilin příběh a počátky dějin českého státu poutají pozornost špičkových českých historiků i v posledních letech:
- Naďa Profantová: Kněžna Ludmila, Praha 1996
- Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, Praha 1997
- Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách, Praha 2001
- Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička (eds.): Přemyslovci. Budování českého státu, Praha 2009
- Jakub Izdný a kol: Ludmila – Kněžna a světice, Praha 2020
