Článek
Vyměňují si směny. Z práce si kromě psychické bolesti často odnášejí i tu fyzickou. Zdravotní sestry na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nemocnice v Uherském Hradišti jsou zvyklé na ledacos. Na jednotkách intenzivní péče pečují o lidi s různými osudy. Těžké úrazy nebo nevyléčitelné případy, smrt je součástí práce.
A přece je pro všechny poslední půlrok extrémní.
V místní nemocnici leží více než šedesát pacientů s nemocí covid-19, v tomto kritériu patří zdravotnický personál v Uherském Hradišti rozhodně k nejvytíženějším v republice.
„Nikdy bych si nemyslela, že práce v ochranných pomůckách může být tak fyzicky náročná. Každý si to může vyzkoušet. Zvlášť v létě nezůstane na člověku nit suchá,“ vypráví zastupující staniční sestra Šárka Burešová.
Dění kolem koronaviru sledujeme online:
S týmem v nemocnici pečují o více než desítku těch nejtěžších covidových případů. O pacienty, kterým nemoc notně poškodila plíce a bez ventilátorů nezvládají sami dýchat. Často jsou v kritickém stavu.
Pacienti s koronavirem leží v oddělených boxech. Ošetřující za nimi mohou jen při dodržení přísných opatření. Každý vstup do boxu znamená nový respirátor, čepici, dvoje rukavice, ochranný štít, plášť, holínky i návleky na nohy. V místní hantýrce se tomu říká, že musíte „na filtraci“.
„Než se oblečete, zabere to dvě tři minutky. Takový čas může vést ke katastrofám. Naštěstí to zvládáme,“ říká zdravotní sestra Markéta Hlaváčková.
Pacientů s těžkým průběhem covidu-19 v kraji stále přibývá. Žádá si to přepisování směn, přesuny na odděleních. „Když to jde, tak si pomůžeme. Často na úkor osobního života a volného času,“ líčí Hlaváčková.
„Množství práce způsobuje, že mají více přesčasů. Museli jsme posílit směny, abychom i z hlediska nelékařského personálu zvládli celou péči,“ přitakává primář Lubor Hruška.
Jejich tým zvládl i první jarní vlnu. „Setkala jsem se s tím, že se ode mě někteří kamarádi a známí distancovali, což jsem plně respektovala,“ vzpomíná staniční sestra.
Díky přísné hygieně se za celou dobu na oddělení nakazila jediná sestra. I přesto s kolegyněmi narážejí na těžko pochopitelné reakce.
„Když sestřičky na JIP musely do povinné karantény, některé měly v místech trvalého bydliště velké problémy. Dostávaly nehezké SMS, sousedé je odsoudili,“ postěžuje si Burešová.
Na odděleních intenzivní péče pro covidové pacienty se střídají čtyři desítky sester. „Posilujeme zejména denní služby. Osobní život je hodně utažený,“ souhlasí Burešová.
O covidové pacienty v Uherském Hradišti pečuje přes 200 lékařů, sester či sanitářů. Přesuny se dotýkají i dalších oddělení. „Všechny je moc obdivuji a děkuji, že se stále drží. Září a začátek října jsou opravdu složité,“ říká ředitel nemocnice Petr Sládek.
Přestože případů přibývá, snaží se v nemocnici zachovat chladnou hlavu. I když je často přemáhá fyzické vyčerpání.
„Dneska ráno jsem strávila na boxu v ochranném obleku tři hodiny. Je vám horko, máte žízeň, do toho otlaky na obličeji, ale osobní potřeby musí jít stranou. Člověk je víceméně unavený. Standardní práci děláme v nestandardních podmínkách,“ popisuje zdravotní sestra Monika Hastíková.
S kolegyněmi rozhodně nemoc nebagatelizují, jak to dělá část populace. „Ani bych nevyvolávala paniku. Hlavně bych apelovala na každého, ať dodržuje pravidla. Když si každý zameteme před vlastním prahem, tu nemoc zvládneme,“ vyzývá Burešová.
Sobeckost a zlehčování nemoci některých lidí ji dokáže zaskočit. „Hlavně u některých odborníků bych něco takového nečekala,“ přemítá Burešová.
Čísla zatím příznivá nejsou. Covidové oddělení teď s napětím čeká, jestli nová vládní opatření zaberou. „Světlem na konci tunelu jsou vyléčení pacienti. Takové případy vás nabijí do dalšího boje. Ale to je tak zatím všechno,“ krčí rameny primář.
