Článek
Stále víc a víc lidí, k tomu posedlých cestováním. Dojíždějí za poznáním i zábavou, za prací či studiem. Podobně jako letiště i mnohá nádraží přestávají stačit kapacitou. Je nutné předělávat zastaralé tratě z 19. století, změny vyžaduje i stavba vysokorychlostních tratí.
Nutným řešením jsou nové stanice a města k nim přistupují různě – od novostaveb po totální rekonstrukce. Vždy je to příležitost pro architekturu, která z užitkové stavby může vykouzlit reprezentativní bránu do města.
Rotterdam Centraal
Vítězové soutěže na podobu brněnského nádraží mají na kontě i centrální stanici v Rotterdamu. Benthem Crouwel Architects s kancelářemi West 8 a MVSA ji pojali jako obří origami s titanovým povrchem, který ve vstupním portálu doplnili dřevem.
Novému nádraží pro vysokorychlostní železnici, jednomu ze čtyř hlavních v Nizozemsku, s kapacitou až 320 tisíc lidí denně ustoupila původní budova z 50. let. Ze starého nádraží architekti zachovali původní nápis a před halou, dokončenou v roce 2014, vytvořili náměstí.
Vídeňské hlavní nádraží
Rakouská metropole donedávna neměla hlavní nádraží a propojení tratí, které do města směřují z různých stran. Koleje končily ve třech stanicích a mezi nimi lidé přejížděli městskou a regionální dopravou. Tento nedostatek odstranilo až hlavní nádraží, dokončené v roce 2015, spolu s novými tratěmi.
Stavba, Vídeňany nazývaná projekt století, spolu s moderní čtvrtí vyrostla poblíž zbouraného Jižního nádraží. Pod nejdůležitější železniční stavbou v Rakousku jsou podepsané kanceláře Atelier Ernst Hoffmann, Atelier Albert Wimmer a Theo Hotz Partner. Dynamickou střechu z pěti ohýbaných pásů kryjí hliníkové kompozitní panely. Světlíky ve tvaru diamantů přivádějí denní světlo až k podzemní garáži.
Hlavní nádraží v Berlíně
Německé hlavní město dlouho trpělo rozdělením na dvě části, což platilo i pro železnici. Po znovusjednocení proto vyvstala potřeba dobudovat tratě a vystavět centrální nádraží. Berlíňané pro ně vybrali místo historické stanice zbořené v 50. letech.
Nová budova od architekta Meinharda von Gerkana, otevřená v roce 2006, je jednou z největších svého druhu na světě. Nádraží má tvar kříže a je dlouhé skoro 300 metrů, obloukovou střechu překlenují dvě kancelářské budovy. Hi-tech konstrukce je ze skla a oceli, ve střeše je fotovoltaická elektrárna s výkonem 330 kilowattů.
Nádraží a radnice v Delftu
V centru nizozemského Delftu otevřeli nádraží v dnešní podobě v roce 2017. Nizozemci zbourali viadukt a nahradili ho tunely, původní koleje na povrchu vystřídal autobusový terminál. Vedle starého nádraží, dnes restaurace, postavili nové ve tvaru proskleného krystalu, do něhož se vešla i radnice.
Architekti z kanceláře Mecanoo pojali nádraží jako zážitek pro lidi, kteří do města přijedou. Při výjezdu z eskalátorů se jim na stropě rozvine historická mapa Delftu. Následuje výhled ve stylu barokního obrazu Jana Vermeera „Pohled na Delft“. Interiéry zdobí moderní verze modro-bílého delftského porcelánu.
Reggio Emilia Mediopadana
Italské město Reggio Emilia v roce 2002 najalo španělského architekta Santiaga Calatravu, aby pro něj navrhl nový severní vstup do města. Projekt zahrnuje územní plán, tři mosty a stanici pro vysokorychlostní vlaky.
Nádraží z roku 2013 je dlouhé téměř 500 metrů a jeho zvlněná struktura připomíná stonožku. Calatrava ho sestavil z 25 ocelových portálů, které po spojení vytvářejí efektní sinusoidu. Koleje a nástupiště jsou v horní úrovni, přízemí zabírají služby pro cestující.
Stuttgart hlavní nádraží
Německý Stuttgart je centrem zřejmě největšího současného železničního projektu Evropy. Není divu, že vzbouzí podobné kontroverze jako pražský tunel Blanka. Součástí infrastruktury s názvem Stuttgart 21, která vyjde až na 10 miliard eur, je podzemní nádraží v centru města spolu s 57 kilometry tratí, většinou v tunelech. Už se staví 11 let a hlavní část má být hotová v roce 2025.
Nové nádraží s nulovou spotřebou energií od kanceláře ingenhoven architects navazuje na staré, koleje jsou vedené kolmo k původnímu uspořádání. Podzemní nástupiště s futuristickými betonovými klenbami bude mít nad sebou park prokládaný světlíky. Chytrý systém umožnil zkrátit dobu cestování a zároveň redukovat počet nástupišť.
New Street v Birminghamu
Největší nádraží anglického Birminghamu a nejrušnější britská stanice mimo Londýn je od 60. let z větší části podzemní s odbavovací halou nad nástupišti.
Betonová stavba dlouho praskala ve švech a platila za jednu z nejošklivějších v Británii. Změnilo se to v roce 2015, díky projektu kanceláře Foreign Office Architects. Nová hala má třiapůlkrát větší kapacitu, skleněnou zaoblenou fasádu s displejem v „oku“, jeden vchod navíc a propojení s nákupním centrem.
King’s Cross v Londýně
Nádraží King’s Cross v Londýně, známé i z filmů o Harrym Potterovi, není žádnou novinkou. Od roku 2012 má však novou podobu – půlkruhovou přístavbu se síťovanou ocelovou konstrukcí od architekta Johna McAslana.
Za citlivou dostavbu si vysloužila i cenu za ochranu kulturního dědictví Europa Nostra. Loni a letos navíc prošla rekonstrukcí kolejiště. Půlkruhová hala s průměrem 54 metrů a s konstrukcí složenou z více než dvou tisíc trojúhelníků zvýšila kapacitu nádraží a lépe ho napojila na další dopravu.
Nørreport v Kodani
Nejdůležitější nádraží v dánské metropoli má halu i nástupiště pod zemí. Velkou proměnou k lepšímu prošlo její nadzemí se vstupy a parkováním pro kola. Pro nádraží, jímž projde denně 250 tisíc lidí, jsou stojany pro cyklisty zásadní – místní využívají kola opravdu masově.
Donedávna museli lidé při příchodu k nádraží ze dvou stran překonávat rušné silnice a parkování kol bylo chaotické. Architekti z kanceláře Cobe tomu dali řád. Na jedné straně silnici uzavřeli a vytvořili pěší zónu. V zimním sněhu vysledovali, kudy lidé chodí, a podle toho navrhli ostrůvky pro parkování 2 500 kol, aby lidem nepřekážela. Zapustili je mírně pod terén, takže kola na pohled tolik neruší. Vstupy do nádraží získaly novou podobu se skořepinovými střechami.